přejezd Skuteč – Besancon
Přípravu jsme v pohodě zvládli a v sobotu 23. března v 8 hod vyrážíme. Pokusím se zrekonstruovat z našeho cestovního deníku a také z hlavy, z které se už leccos vykouřilo, děje minulé.
1. den
8 – 11.30 Skuteč – Rozvadov
Startujeme a našim dnešním cílem je dorazit do francouzského Besanconu, kde hodláme přenocovat. Víme kde, ale nic nemáme dopředu zajištěné.
Počasí nic moc, poprchává a občas vidíme kolem silnic zbytky sněhu. Trasu máme v navigaci, jsme zvědavi na průjezd Prahou a snad právě proto, abychom se připravili na případné komplikace, zastavujeme u benzínky Shell na kávu a čůrání. Popíjíme si své Latté a po očku pozorujeme představení, které se nám naskytlo.
Skupinka pěti excentrických umělců, dávajících najevo svou odlišnost od zbytku populace svým zjevem i chováním, budí zaslouženou pozornost. Pánové stáli u jednoho ze dvou stolů s barovými židlemi, zatímco stoly bez židlí přenechávali lidem, kteří si možná sednout chtěli. Odlišnost převážila sociální inteligenci. Bohužel nemáme více času ke studiu tohoto zajímavého sociologické fenoménu. Umělci odjíždí, my jsme dopili svou kávu a pokračujeme na Rozvadov.
Další zastavení bylo na benzínce před hranicemi, jen na malý odpočinek. OMV pro natankování nafty Maxx Motion, která autíčku nejvíc “chutná” (bez přírodních sajrajtů) před hranicemi nebyla, proto jedeme dál a tankujeme až před Besanconem.
Vjíždíme do Německa a svištíme si to po Via Carolina dál a dál. Za hranicemi jsme zmeškali odbočku vedoucí k dálniční kapli (avizuje ji zvláštní dopravní značka), ale rozhodli jsme si, že další kaple už nám neuteče, i když o jejich lokaci zatím nevíme. Ale jsou tu. Ovšem ne značené opakovaně a důrazně, jako stezky vedoucí k českým supermarketům. Jen jednou a dost. Zmeškáš-li, tvoje chyba. A vůbec… v Německu billboardy neuvidíš, ani ve Francii, a ve Španělsku jakbysmet.
Projíždíme Německem, fotím a píšu si : solární panely všudypřítomné, větrné elektrárny občas, podél dálnice, která v Německu není zpoplatněna, jsou velmi časté borové lesy a co chvíli míjíme značku Ausfahrt, vedoucí k odpočivadlu. Sníh zmizel – svítí sluníčko, ideální počasí na cestu. Posádka je dobře naladěna.
Svištíme si to po Via Carolina
Nad námi se klenou mostky všeho druhu a zrovna nás někdo předjíždí, zdá se, že na to má
Další příležitost navštívit dálniční kapli se naskytla až po několika hodinách. Po projetí napřed sněhové a pak i dešťové přeháňky se před námi objevila v cca 15 hodin druhá dnešní silniční značka Autobahnkirche Baden-Baden. Neprodleně zastavujeme, však už bylo také na čase; řidič je již mírně nepozorný, zívá a potřebuje nutně pauzu k občerstvení. A zdá se, že dojde i k občerstvení duchovnímu!!
Kde je ta kaple? Že by támhle vzadu?? Ano, je tam, jak vzrušující! Kaple ve tvaru pyramidy z betonu a dřeva s meditační kryptou. Krásná stavba i s okolními betonovými stélami s motivy z Bible v jednotném “brutálním” zemitém stylu, samé symboly… nikdy jsme nic podobného neviděli. Zřejmě unikátní technologie zpracování povrchu betonu, opakující se i v kapli. Obdivujeme kombinaci materiálů a design, kaple je moderní a velebná! Zůstáváme zde velmi dlouho a využíváme i možnosti si na cestě zameditovat v k tomu určené kryptě. Jsme tu sami, nebo skoro sami.
Kaple focená “od dálnice”
kaple zezadu – zde je bezbariérová
Součástí odpočívadla je i motel a restaurace řetězce Serways. A právě sem míříme po “kapli”, stejně jako mnoho dalších dálničních nomádů. Jsme nadšeni nabídkou bufetu, kde si můžeme nabrat ze spousty zdravých a chutných salátů a surovin a jídel, co jen chceme a udělat si tak svoji večeři jako český pejsek s českou kočičkou. Cenu určuje váha. Přátelé, to bylo pochutnání… a to ještě nedošlo na smetanové dortíky…
A pak už jen dojíždíme do Francie – tak nějak na první pohled kolem vše jako u nás, ovšem skvělá dálnice (auto jako by se vznášelo bez otřesů) i mimo civilizaci. Benzínka a nocleh v předem vyhlídnutém hotelu řetězce Premiére Classe. Ten “náš” se jmenuje Ecole Valentin a je na okraji Besanconu. Francouzi v obou podnicích nekomunikují anglicky ani německy, asi jen francouzsky a nespolupracují. Ubytování jsme si zajistili kreativním pantomimickým výkonem v 19 hodin.
Chcete se na něco zeptat? Ptejte se. O hotelu se zmíním podrobněji následně a samostatný text budu věnovat dálníční kapli Baden-Baden. Ale už dnes si neodpustím pár fotografií, abych vás naladila.
Jedna část “antré” – bezbariérových “vrat” cesty uvádějící poutníka ke vstupu do kaple
Jedna ze tří dohotovených stél umístěných na ose stěn kaple
V meditační kryptě
Zuzi, zdá se, že léčba byla úspěšná. 🙂
Také jsme před třemi lety vyrazili na Costa Brava autem, a ono to jde.:-) To se mi to říká, když jsem neřídila. 🙂 Ale zas jsem navigovala, to bylo dobrodružství. Náš výlet do Barcelony tehdy ale zahrnoval jen Ramblu a mořské akvárium v přístavu, děti a SP o ostatní památky nejevili zájem. Do Barcelony a zpět jsme jeli vlakem, ve všech směrech nezapomenutelný zážitek.
Byla, Evi, díky za ty dary, také na tu dovolenou nikdy nezapomenu, to nejde. Také jsem se jen vezla, ani nenavigovala, ale fotila jsem a nasávala atmosféru. Barcelonou jsme nadšeni a chceme se tam ještě vrátit. Ještě je stále co objevovat, nespěchali jsme. Nehledě k tomu, že tam máme u majitele nějaké bonusy :). V akváriu jsme nebyli a vlakem se chystáme jet příště. Na Montserrat. Už aby to bylo :).
Nu dobrá, šponuješ nás, zatím ses dostala kousek za motel s restaurací řetězce Serways, doposud tedy nic moc. Dychtíme po nějakém tom kloudném svědectví o té léčbě tou Barcelonou. bz
Ano, ještě musiš přetrpět 2 dny cesty tam, královský solivar a muzeum Salvátora Dalího. Pak už tam budeme.
Jasně, vydržím, přetrpím. A co v té Barceloně léčí?
Zmizíš tam a všechno necháš za sebou. Vyčistíš si na hlavu od každodenních věcí a lidí a užíváš si jara a krásné architektury a všeho co ti Barcelona nabízí s milým člověkem. To léčí, tomu rozumíš, strýče, že?