Krempna [6.] – Jurkovičovy vojenské hřbitovy v západní Haliči

1. den / 25. 4. 2018

Z Grabu 5 jedeme necelých 15 km, nejdřív severně, pak kousek východně a jsme v Krempně. Obec má 500 obyvatel a je sídlem základního správního obvodu Polska, tzv. gminy.

Zde můžeme poprvé říci, že jsme dorazili do civilizace. Je to vidět na první pohled. Krempna působí dojmem malého městečka. Parkujeme v centru obce, poblíž obchodu a stánku se zmrzlinou. Je zde docela rušno.

Hřbitov Krempna 6 se nalézá mimo obec, na mírném kulatém návrší. Není zdálky patrný, je obklopen vegetací.

Jurkovičovy hřbitovy situované na osamělých místech, tj. na úbočí kopců, na návrších, byly ve své době vidět zdaleka, protože kopce byly holé (většinou). Tento fakt je znám z dobových fotografií. Nyní jsou tato místa zalesněna a hřbitovy schovány za hradbou vegetace, musejí se hledat. Tedy asi jak v kterém ročním období. Všimla jsem si, že většina lesů je listnatých, bukových. Cesta ke hřbitovům je mnohdy nově vyznačena černobílou specifickou značkou, ale ne hned na začátku cesty. V Jurkovičových dobách upozorňoval na přítomnost vojenského hřbitova sloupek s terčíkem (viz Grab 5). Ne všude se ale zachovaly. — V obydlené dolině Jurkovič volil místo většinou vedle vesnického kostela (v západní Haliči dřevěná lidová architektura) se hřbitovem. I tam nalézáme staré terčíky.

Hřbitov Krempna 6 byl navržený Dušanem Jurkovičem na vrcholu kopce Łokieć (416 m n.m.). Zde se nacházely hlavní rakousko-uherské pozice v bojích proti 3. ruské armádě pod velením generála Radko Dimitrieva během zimy 1914/15.

V 75 individuálních a 12 společných hrobech je zde pochováno 53 rakousko-uherských vojáků, 33 ruských a 34 neznámých vojáků. Mezi rakousko-uherskými vojáky jsou i Češi rekrutovaní z Prahy a okolí, Brna, Kutné Hory a Vysokého Mýta. Padli v bitvě o Gorlice 5. až 6. května 1915.

Hřbitov má půdorys dvou nestejně velkých oválů kopírujících táhlý vrcholek nenápadného kopce.

Obkroužen je vyšší kamennou zdí, zaručující jistou intimitu a uzavřenost prostoru.

Jeho dominantou je hrubé kamenné mauzoleum korunované betonovým věncem olemovaným dubovými listy z mědi. Dub je národním symbolem Německa a symbolem síly a dlouhověkosti. Dubový list se v Německu používal od 19. století  jako forma dekorace pro uznání, poctu, odvahu a hrdinství.

Fotím ze všech stran..

Věnec je podepřen šesti schodovitě ustupujícími robustními kamennými pilíři s nečekaným dekorem heroických tváří na čtyřech z nich (jedna z nich snad volný portrét důstojníka pochovaného v centrálním místě stavby). Na zbývajících dvou jsou umístěny dva epitafy:

Bojovali jsme bok po boku. Vstaneme z mrtvých držíce se za ruce.

Přestože jste zemřeli, žijete v lásce, vzpomínkách a požehnaném míru.

Pohled směrem ke Krempě, k cestě kterou jsme přišli…

Celek působí dojmem megalitického mauzolea, které povyšují a doplňují dva masivní kamenné kříže vyrůstající v místě zlomu z kamenné zídky a vertikály jednoduchých dřevěných křížů nasazených na kovovou patku. Monumentalitu a vznosnost prostoru umocňují i vzrostlé borovice mezi hroby a břízy podél hřbitovní zdi.

Vstup je řešen netradičně zezadu, snad aby nenarušil ušlechtilou velkolepost tohoto prostoru. Příchozí musí obejít půlku oplocení, pak vejít do malého kamenného koridoru navádějícího k nenápadné železné brance, ovšem kovářsky zpracované.

Zde není místo pro soucit a slzy, tento hřbitov je smělou oslavou hrdinství! Jak geniální – wágnerovsky monumentální i vojensky prosté zároveň!

Krempna 6 –  Jurkovičův kamenný hřbitov (s výjimkou lesu dřevěných náhrobních křížů) tvoří opět harmonii s okolní přírodou, ale nepodbízí se, za jeho zdí je svět sám pro sebe – město mrtvých hrdinů!

Moji pozornost však vzbuzují i nenápadné maličkosti, detaily, nečekaná řešení, která tyto vojenské monumenty činí tak trochu architektonicky hravými (zde například řešení vstupu).  Moc se mi zde líbí, mám velmi slavnostní pocit a je mi tak nějak… hrdě pietně.

Hřbitov byl zrekonstruován v roce 1990, 91 polskou a rakouskou armádou a Rakouským černým křížem.

Během poslední opravy v roce 2001 byl renovován věnec pokrytím měděného profilovaného plechu díky polským a rakouským vojákům sloužícím v Mírových silách OSN na Golanských výšinách.

Více fotek:  https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Jurkovicovy_vojenske_hrbitovy_-_6._Krempna/

a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde: https://www.zonerama.com/521125003/Album/5011277

Prameny:  

Matúš Dulla:  Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)

http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/

Odcházíme. Před námi Krempa a ještě pět  “Jurkovičových vojenských”.

Pozor! Neodcházet! Ještě nekončím! Následuje další várka fotek z “dnešního” dne:

Raději nevylejzáme z auta, co kdyby…

Napětí v autě se stupňuje….

…..  čekali bychom tedy spíš krávy, ale snad to zvládnem. Přidáváme plyn a frčíme dál…

Krempna. Sedíme na obrubáku a svačíme, já tedy zrovna fotím

Stále svačíme a díváme se na kamennou terasu opuštěné restaurace, poté vyrážíme na Jurkovičův hřbitov

Po půlhodině chůze zjišťujeme, že jsme špatně orientovali mapu a jdeme opačným směrem. Cestou zpět fotíme  původně řeckokatolický (nyní římskokatolický) kostel sv. Kosmy a Damiána, postaven v letech 1778-1782.  V roce 1947 (akce Wisla = odsun Lemků – Rusínů) kostel převzali katolíci.

Pod dřevěným kostelíkem se naparuje nový farní kostel  sv. Maksymiliana Kolbe (postaven v roce 1969), ten starý pod něho církevně spadá

Tento úhledný srub není podnikatelské baroko v rurálním stylu, nýbrž patří myslivcům

KONEC A VYRÁŽÍME NA SEDMIČKU – Desznica!