Polní kříž sochaře Stanislava Malého
Nevěděla jsem o něm. V reakci na tento spot mi ho prozradil Giz. Tolik jsem se na něho těšila, ale jak jsem psala v Jedné větě, ten den se vůbec nevydařil a jeho negativní důsledky pociťuji ještě dnes (středa 14.6.23)
Tentokrát (stavili jsme se zde cestou z Jimramova), to také nebyla ideální atmosféra. ale m. vyhověl a zavezl mne poblíž a já jsem šla ke Kříži pana Malého sama. Nespěchala jsem, užívala jsem si, ale bohužel opět jsem neměla štěstí na světelné podmínky a kříž se mi opět nepovedlo vyfotit z přední strany s ukřižovaným Kristem. Ale tento kříž je krásný z každého pohledu.
Ať žije pan Stanislav Malý a jeho „zapomenutý“ polní kříž! Omlouvám se, ale jeho souřadnice neprozradím. Jsem ráda že ono místo není frekventované a tím pádem zůstává i nadále tajemné.
Večer / Jan Skácel
Pěšiny vedou do polí
a končí
kde nic nebolí
a jabloně jsou plané
A měsíc
bílý srpek dne
vyžíná ticho z kamene
a říká neříkané
Cesta k nám / Jan Skácel
Je to tak snadné najít cestu k nám…
Okolo potoka,
po kterém pírko plave,
přes zídku přelézt,
nadejít si humny,
na mostku postát,
nad hučícím splavem
slovíčka hledat vhodná pro pěnu,
zase je zahodit
a jít,
jít,
na cestu uříznout si hůl,
spočítat hvězdy,
v lese zabloudit,
tmu jako plnou fůru sena
před sebou tlačit
a místo náprav
uslyšet ze sna sténat ptáky.
Je to tak snadné najít cestu k nám.
Odkazy zde na blogu na sochaře Stanislava Malého:
Tak ten je…opravdu krásný!
Nějak si nedovedu představit, že bych něco takového na cestách potkal a pokoušel se to stylově zařadit.
Z neobaroka znám jen podnikatelské z těch architektonických hrůz našich hrůzných devadesátek.
Jasně, to jsou ty parodie … podnikatelské baroko. Já to znám jen z fotek, teď už to doufám nefrčí :). Krásný, ano včetně toho utěšeného místa. Na rovném place s dalekým rozhledem. Jen tam přijít poránu a ne až poo…Na posledním záběru toho dokumentu je to to samé, také se to „nepovedlo“ :).