Okolí Nových Hradů, Vysokomýtsko
Jsme tři kamarádky a dohromady nás daly besedy v knihovně pro děti. Známe se déle, ale během dvou let, co s oběma děvčaty kamarádím důvěrněji, se nám všem dokonale změnil osobní život. Všechny tři jsme poznaly skvělé hochy, s kterými bychom chtěly dále sdílet svůj osobní život. Já jsem již léta rozvedená, prakticky sama a bez závazků, ony to měly a mají jinak. Jsou generačně mladší. A v sobotu se vdávala první z nás. Já jsem to ale nebyla…
Svatba to byla malá, ale velmi milá. Odpoledne za mnou do Javorníka přijel miláček a šli jsme se projít polní cestou do Vysoké. Nabízím několik fotek z této lokality.

Vysoká, obydlí sochaře. Jsem zde podruhé, zde na blogu je zaznamenáno i setkání první, v roce 2007, odkaz níže

Vesnické stavení pana sochaře, dveře na dvůr jsou otevřené, stejně jako před sedmi lety… vlídné gesto

Miláček fotí panoramata. Fotografování se stalo jeho koníčkem. Je technický typ, ale kupodivu zvládá výborně i kompozici záběru.
Text z roku 2007 – návštěva ve Vysoké u sochaře Stanislava Malého
No moméént, to abych udělala besedu pro děti v knihovně či co – a budu mít životního partnera svého srdce, tak je to snadný, říkáš?
– i když beseda pro děti zrovna snadná není, bych řekla já. Leda nějaká hravá, tu bych zmákla se svou 12letou praxí vedoucí oddílu. Pro jednou. Víc radši ne 🙂 Tak už zbývá jen najít vhodnou pobočku knihovny, která chce besedu na téma, co je mi blízké. Co by to tak mohlo být…
Kdyby to tak fungovalo…. ach jo… je to shoda podivných náhod, že se tak stalo. Jednou to liško přijde, snad se nenačekáš tak dlouho jako já :). V době, kdy jsme se s M. scukli, jsem už žádnou snahu o seznámení nevyvíjela…