Krajem mezi Skutčí a Chrastí – Na Doubravách a U mrtvých

Průvodce

• Mapka výletu (na monitor, GIF), mapka výletu (pro tisk, PDF)
• Foto: Pohled do kraje
• Foto: Úsek krajiny pod výšinou Na Doubravách
• Foto: Zbytky starého sklepení
• Foto: Památník U mrtvých

Dnešní výlet je určen cyklistům s terenním kolem (trasa je vedena převážně polními a lesními cestami) nebo vytrvalým turistům. Méně zdatným jedincům dále v textu doporučím variantu auto+chůze.

Nová Ves

Jako výchozí bod cesty nám poslouží samota Nová Ves (za Přibylovem odbočka doprava). V některém z předchozích výletů jsem vám doporučila i jinou možnost než klasickou cestu po silnici – pod přibylovským kopcem u osamělého dvojdomku zabočit doprava a za vodárnou vede pozvolna svahem cesta až na Novou Ves; ke konci musíte trochu improvizovat a projít krajem lesa.

V Nové Vsi procházíme hlavní silničkou, která se stáčí doleva k lesu a mění se v polní a posléze lesní cestu. Stále jdeme přímým směrem (u kraje lesa mineme odbočku doleva), po pravé straně pěšiny spadá terén do Údolí sv. Anny. Zanedlouho opustíme les a cesta nás zavede na silnici v Hroubovicích. Budeme po ní pokračovat doleva stále dál, až uvidíme u silnice po levé straně poslední zahradu a poslední stavení – je to zahradní domek. Hned naproti vpravo nám určitě neujde odbočka mířící do lesa, vede jeho okrajem do samoty Podhora. Pokud jdeme po svých, můžeme si určitou část cesty do Hroubovic ušetřit a hned za lesem u fotbalového hřiště si zkrátíme cestu doleva přímou chůzí terénem ke jmenovanému zahradnímu domku.

Cesta, kterou míříme do Podhory, je na pokraji samoty přerušena polem. Na její pokračování se napojíme sejdeme-li podél živého plotu a dále doprava. Cesta ústí na silnici – doleva Podlažice, doprava Dobrkov. My se dáme doleva, po pravé straně míjíme lesík. Dole pod kopcem spatříme vpravo pěšinu vinoucí se krajem lesa.

Tudy budeme pokračovat dále a zde také mohou zanechat svá vozidla autoturisté. Nyní bude následovat hlavní okružní trasa výletu. Uvidíme obě zajímavosti, krásnou krajinu a vrátíme se do tohoto místa zpět.

Chráněná stráň Na Doubravách

Sledujeme tedy pěšinu, která nás záhy zavede do otevřené krajiny a my v dáli před sebou trochu vlevo vidíme nad Podlažicemi první cíl naší výpravy – výraznou táhlou výšinu lemovanou v horní části porostem borovice černé. Tato lokalita – suchá opuková stráň s výskytem vzácných suchomilných druhů rostlin – je chráněna a nazývá se Na Doubravách.

Naše lesní cesta se mění v travnatou polní cestu, která sleduje volně okraj pole vlevo a my jdeme stále dál. V místě, kde se jakoby otevře hustý remízek lemující pole a cesta se maličko zlomí doleva, uvidíme naši první třešeň a při pohledu doprava zaregistrujeme málo výraznou odbočku vedoucí mírně nahoru podél úpatí zarostlé stráňky. – Touto cestou se budeme vracet.

My ale pokračujeme zatím stále dál, spolu s naší cestou, “kopírujeme” okraj pole a blížíme se zespodu pod stráň Na Doubravách. Hned jak se nad námi objeví borovice, opustíme stezku a vystoupáme krajem lesa příkře nahoru. Rázem se ocitneme v rozsáhlé třešňové štěpnici. Třešně zřejmě již delší čas nikdo nečesá, proto můžeme náš výlet vhodně načasovat buď na dobu kvetoucích nebo zrajících třešní. Obojí čas je příhodný a je tu velmi příjemně. Ale to na okraj.

Lovecký zámeček a vinice

Ubíráme se dále podél borku dozadu a budeme hledat ruiny kamenného sklepa a jakési zbytky opukových teras po starém lovecké zámečku zvaném Altán, který byl roku 1901 zbořen. Kolem strání při tomto zámečku se ještě v roce 1652 pěstovávalo víno. Tato viničná stráň a zámeček se stala oblíbeným zátiším královéhradeckého biskupa Jana Leopolda Haye, který v Chrasti a jejím okolí rád prodléval a na hřbitově v Chrašicích je také dle svého přání pochován. Poprvé přijel do Chrasti 1. května 1781, zemřel pak na chrasteckém zámku 1. června 1794. Možná si vzpomínáte, již jsem jeho osobu zmiňovala v souvislosti s tajemným balvanem s německým nápisem v údolí řeky Žejbro u Chacholic (Výlety č. 10).

Došli jsme skoro ke konci lesa a v pořadí druhá výraznější lesní pěšinka by nás měla po velmi malé chvilce dovést k pobořenému sklepu. Pronikneme-li dolů podrostem a dáme se nedlouho zalesněnou mýtinou doprava, uvidíme i ty zbytky teras, ale především se nám otevře překvapivě kouzelná vyhlídka do kraje. Budete-li mít štěstí na slunečné počasí, nebude se vám chtít ani domů… Kdo by to řekl, tuto lokalitu nad Podlažicemi jsme již museli mnohokrát zaregistrovat při jízdě autem nebo autobusem do Chrasti či do Chrudimi, ale možná teprve nyní ji poznáváme blíže…

Od teras vystoupáme svahem do třešňového sadu a vracíme se zpět cestou podél lesa. U jeho konce se lomí ostře doleva – napravo je hustý nepěstovaný nekosený porost. Asi po 100 metrech uvidíme starý vagón. Zde se trochu rozhlédneme. Jednak uvidíme vozovou cestu, která míří dolů směrem k silnici u Rosic – tou budeme pokračovat, a jednak se zahledíme do kraje, abychom již z tohoto místa uviděli další cíl naší cesty – U mrtvých. Svůj zrak upřeme napravo do dáli a všude vidíme pole a různé remízky. Nás zajímá uzavřená skupinka různorodých stromů, z kterých po levé straně výrazně vyčnívá topol. Za tímto seskupením je vidět táhlá alej stromů, ale to jen pro vaše ujištění, že jste “na správné adrese”.

Pokračujeme dále po vozové cestě směr Rosice a na jejím konci zabočíme na silnici doprava. Po silnici nás čeká asi 1,5 km chůze či jízdy, než se ocitneme v blízkosti odbočky doleva, mířící k naší skupince stromů a poté dále do Rosic. Povšimněte si i polní cesty vpravo, naproti naší odbočce – touto cestou půjdeme zpět.

U mrtvých

Stočíme se tedy doleva a podíváme se, co skrývá skupinka stromů vpravo od polní cesty. Je to pomník a vlastně i hromadný hrob vojáků zemřelých za napoleonských válek. Nikoliv však na válečná zranění, ale na choleru.

Vojenský lazaret byl umístěn v Rosicích, v opuštěné panské jízdárně, kterou vystavěl roku 1678 poslední mužský potomek známého šlechtického rodu Berků z Dubé (později zde byl cukrovar). – Sta a sta vojáků, nejvíce Rusů, v něm pozemskou svoji pouť skončilo a vojíni ti odváženi na voze ve velké truhle za ves, kde do vykopané šachty, poblíž tzv. Kališť, naházeni. Dole u truhly vytáhlo se prkno a mrtvola spadla dolů, aniž se jí kdo dotkl. Na tělo naházelo se hlíny, na hlínu nová vrstva těl a tak to šlo dále. Bůh sám ví, kolik lidí tu takto pohřbeno. Tento osamělý hřbitůvek je na mapách označen “U mrtvých”. – Tolik citace ze starých pramenů. K tomuto dnes už zapomenutému místu se samozřejmě váží i nejrůznější pověsti, báje a pověry. Možná, že i dnes bychom se zvláště podvečer a v noci, měli tomuto hřbitůvku zdaleka vyhnout, říkalo se totiž: Kdo v noci políčko ono překročí, cesty domů nenajde.

Nám se to ale nestane, my víme kudy domů. Po polní cestě zpět, přejděte silnici a plynule navažte na vozovou cestu naproti, ta po asi 1/4 hodině chůze zatáčí doprava a za okamžik jste u vaší první třešně a dále doleva podél pole k lesu cestou, kterou jsme již dnes jednou šli.

Na silnici z Podlažic do Dobrkova se můžeme rozhodnout kudy domů – buď po silnici směr Podlažice – Přibylov – Skuteč, nebo se vrátíme stejnou trasou.

Pozn. Celý popsaný výlet by vám měl trvat, pokud půjdete pěšky ze Skutče, 4 až 5 hodin. Pojedete-li na kole, počítejte s tím, že některé menší úseky jsou nesjízdné. Variantu auto-chůze jsem zmínila v článku, stejně jako doporučený čas kvetoucích nebo zrajících třešní. Šťastnou cestu.