po velmi dlouhé době na českém filmu
Milí čtenáři, v sobotu navečer jsme objevili, že ve Vsetíně, kině VATRA, hrají český film Kobry a Užovky. Četla jsem o tématu tohoto filmu a chtěla jsem ho vidět. Stalo se.
Ve Vsetíně je velmi krásný nově zrekonstruovaný kinosál (v roce 2009 proběhla rekonstrukce kinosálu včetně výměny sedadel, podhledů a instalace klimatizace. V roce 2010 byla projekční technologie kina digitalizována včetně možnosti projekcí ve 3D a přímých přenosů) a bylo velmi příjemné sedět s tou nejmilejší společností v červené polstrované dvojsedačce v předposlední řadě uprostřed. A to bylo tak vše, co bylo příjemné.
Film je syrový a pravdivý jak jen může být a nebojím se říct i odpudivý. Dívala jsem se na něho s permanentně zaťatými rty a už od prvních záběrů jsem si přála, aby to co nejdříve skončilo. Ne, ten kalich hořkosti jsem si vypila až do dna.
Přesto filmu dávám tu nejvyšší známku, protože si na nic nehraje a skvělý scénář (Jaroslav Žváček), který se jistě nepsal vůbec snadno,režisér Jan Prušinovský, společně se všemi dalšími aktéry tohoto dramatu, zhodnotil a dotáhl do vítězného konce řekla bych, kdyby to ten vítězný konec ale mělo :(.
Možná jste četli anotaci filmu, jestli ne, tak naznačím o co jde. Psychologické drama, výsek ze života dvou bratrů na maloměstě a jejich nejbližších a blízkých. Ten mladší je nezodpovědný feťák a má i další typické nectnosti spojené s touto závislostí, a žádné ambice. Starší (35-40 let) také není žádný svatoušek, plácá se v životě jak umí, ale ještě nerezignoval. A když se mu nabízí možnost se z toho srabu který žije vykopat ven, bere příležitost za pačesy. Je realista a jaksi i svým způsobem slušný. Snaží se přes všechno a všechny klacky, co mu hlavně brácha hází pod nohy, přežít a vytrvat. Je to však kolikrát boj s větrnými mlýny.
Dva bratry hrají bratři Hádkovi. Mladší, feťák Kobra (Kryštof Hádek), starší, Užovka (Matěj Hádek). Hrají naprosto věrohodně. A ostatní herci za nimi ani trochu nezaostávají. Je to herecký koncert, i když je z toho příběhu člověku špatně a podruhé bych ten film vidět nemohla. Příliš se mne dotýká.
Po shlédnutí tohoto filmu si uvědomíte, že ještě není nic ztraceno a že se snad ta naše pohodová kinematografie z těch sraček vymaní..
Po kině jsme se loudali k východu jako poslední, ale ještě jsme zapředli řeč s netrpělivým promítačem, co nás vypouštěl. Zeptala jsem se ho, dosud zdrcená, co tomu říká. Jeho první reakce byla … no, taková komedie… a já jsem si uvědomila, že mnozí z diváků to mohli chápat obdobně, a také mnohokrát v sále ten smích zazněl. Pak už jsem ho ale nevnímala, jak mne ten film zaujal a spolkl. A věřte mi, že k smíchu tam nebylo vůbec nic…
Kobry a užovky Česko, 2015, 111 min Režie: Jan Prušinovský Scénář: Jaroslav Žváček Kamera: Petr KoblovskýVšechny hlavní postavy a režisér Prušinovský:
Jan Prušinovský, režisér Kober a Užovek:
„Kobry a Užovky jsou podle scénáře, který jsem vždy toužil napsat, ale nikdy jsem k tomu neměl dostatek odvahy. Je to silný příběh dvou bratrů. Ti jsou si blízcí a vzdálení zároveň.“
Scénáristu Jaroslava Žváčka neznám, a není divu. Moc toho zatím nenapsal. Ale tenhle scénář je neuvěřitelně pravdivý a zralý. Nemá hluché místo, stejně jako film natočený podle něj.
