a sekáče…
Konečně jsem se doškobrtala do města a bez kompromisů zamířila do zámecké zahrady. Byla jsem z toho cupitání už pěkně unavená, no a protože jsme vstávali o půl páté, byla jsem i ospalá. Sluníčko svítilo na plný pecky a když jsem okoukla terén našla jsem si lavičku stranou a chvíli jsem podřimovala. Bylo to fajn, ale ještě by to něco chtělo. Další kafe! A poštěstilo se mi náhodou objevit Kavárnu Bez konce. Úžasný prostor, kde jsem se cítila fantasticky a i taková normální cesta na toaletu byla neskutečným dobrodružstvím. A viděla jsem zde svého prvního živého trpaslíka – zaměstnance podniku. Bylo mi tu hezky a ještě jsem od jedné návštěvnice dostala tip na dobré sekáče. Je jich tu v Kladně neuvěřitelné množství a to mě baví. V mém prvním měli dokonce zaváděcí ceny vše za padesát… jó to se to nakupovalo…
Sympatické místo.. vnímám jeho kreativitu a útulnost, která si vystačí s málem a je mi zde moc hezky. Napadá mě že se na to hodí můj oblíbený citát: Umělecké dílo má auru, která se rozzáří v duši toho, kdo ho pochopil (vlastnost biomasy).
… Odjíždím, ale já se vrátím… domů i sem. AHOJ Vaše Zuzi!
