
klobásy, tábor hrůzy, Murgaš, Přístav atd…
Návrat do 9. července 2016… Naše první letošní Balda a první uzená žebra.. ó jak by se to chtělo napsat, ale s těmi žebry to tentokrát nevyšlo. A to jsme si plánovali dát si u Přehrady pořádně do nosu. 3 porce žeber, abychom si užili. Bohužel STAŠOVSKÝ OKOUN byl malý závod. Žebra se neudila, polévka nevařila. Grilovala se pouze krkovička, ale když jsme dorazili my, zbyla na nás už jen klobása.

Klobása za 40 s vlastním pohankovým chlebem. Nepomohlo. Stejně nám ta tučná pochoutka nadělala v břiše pořádnou paseku. Zabral až půllitr kofoly na Baldě v kiosku.
Máme to tam rádi. Tentokrát nebylo moc dobré počasí, tak jsme šli cestou okouknout místní koupaliště ve spodní části zahrádkářské kolonie. Koupaliště jsme ještě nefotili, ale jinak to dnes flákáme. Moc čísel nám do deseti výletů nechybí, a tak jsme nafotili už kde co. Klobásy a koupaliště ještě ne.

Prázdné koupaliště v Poličce. Dnes je docela zima, a tak je zde pouze perzonál. Brána je ale otevřena, co kdyby přijel zájezd otužilců!

Takový obrovský bodlák jsem ještě nikdy neviděla. Je planý a jmenuje se Ostropes trubil. Já měřím 164 cm a ten bodlák, vyznačující se hrubými, ostnatými bíle vlnitými listy a stonky (wiki) mne o dost převyšuje.

Přejdeme louku podél lesa a už nýs vítá známý areál. Ceny jsou vystaveny, hospůdka otevřená, rybáři soutěží.

Dnes se tu něco bude dít! Vítají nás břízky s fáborky a od 16.00 zde bude pro veřejnost uzavřeno. Co se asi chystá?? Oťukávám pořadatele a on že rybářsjké narozeniny. Vida, a já myslela že svatba..
Poslední z trojice rybníků zvaných Přehrada. Zde uhýbáme ostře doleva svahem hore a po silnici míříme na Modřec (obec bývalých Sudet)
- Podél silnice kvetou bílé máky a kolikrát nás za ty 2-3 km cesty do obce nemine ani jedno auto. Zato kola jó. V této zapadlé obci, kde končí silnice, je totiž cyklistická hospoda. Miláček pronesl při pohledu na rozlehlý lán, sbíhající se na obzoru do nepřerušované běloby, dialektický zákon kvantity a kvality: Navršená kvantita dává novou kvalitu.

Cestou na Modřec. Mnohokrát focené staré deformované kmeny švestek. Nechtějí to vzdát a silničáři to zatím neřeší…

Modřec, jeden ze tří “křížků”. Na začátku, pak tento Svatý Jan z kamene vytesán, a poslední na konci obce cestou k lesu.

BINGO!!! Konečně jsme v pravý čas na správném místě! Ta příšerná rozdrbaná bouda se sprostými obrázky a strašidelnými nápisy patří k dětskému táboru!!! Jen jednou jedinkrát jsem s obavami šla ji prozkoumat a měla jsem pocit, že vevnitř musí být ne jedna mrtvola, ale nejméně dvě! Tak to místo a ta bouda působily strašlivě… no potěš koště… a teď to slouží dětem.

U řeky u říčky, třepotá se prápor, stojí u té říčky pionýrský tábor,
to je přece správná věc, pionýrský tábor.
Svolává nás trubka k čtvrthodince ranní, jen pionýr Péťa nechce cvičit s námi,
to je přece špatná věc, nechce cvičit s námi..

Zdráhám se uvěřit, že se jedná o toalety a improvizovanou sprchu. K těmto budkám jsem si nikdy netroufla jít, ale jsou užívané, je k nim vykosená stezka. Neuvěřitelné!!

Opodál stojící auto zapřené o kolík jen dokresluje bezútěšnost tohoto místa. Ještě bych doplnila tento seriál o žánrový obrázek, který se nám naskytl cestou podél této lokality. V zákoutí tábora se oháněl mohutnou sekyrou zvanou kalač hoch ve věku tak kolem 10-11 let a v jeho bezprostřední blízkosti se “batolil” malý chlapec. Na to se nedalo fakt dívat…

Meta dosažena – Balda s léčivým pramenem a otevřeným kioskem. Bude to tak po celé prázdniny nonstop. A 7. 8. v neděli je zde pouť a bude otevřena kaple zasvěcená Panně Marii Sněžné.

Obdivuji traktůrek. Tovární výroba, traktůrek pochází ze Slovenska a jmenuje se Murgaš. Hovořím s hrdým majitelem tohoto viditelně opečovávaného stroje s dvěma klaksony. Pán je pyšný na účast traktůrku na traktoriádě (už nevím kde, ale to číslo je na korbě stále – 53!!). V bahnitém terénu a silné konkurenci skončil na 2. místě. A když traktůrek odjížděl, zatroubil na nás pro radost z obou klaksonů..
A na závěr ještě jednu domněnku. Několikrát jsem zde zmínila kultovní postavu Rybářského sdružení Vysočina – pana Gazdu. Domníváme se, že ty narozeniny zde odpoledne slavil on a byly 72! Ale není to jisté, jen tak usuzujeme z několika indicií.
A na úplný závěr doplňuji zprávu o Přístav!! Poprvé jsme ho navštívili a dali si něco pořádného k večeři. Je to jiné a kdo pamatuje starý bufítek a jeho hosty, musí být zklamán, ten pábitelský pel je fuč. Ale kdo bufítek nepamatuje, zklamán není. je to tu docela hezké, čisté a nové. Vylepšené. Hromada jídel na výběr, i pro nás. A pochutnali jsme si. Je tu narváno a kdo si chce romanticky posedět na terase u rybníka, musí zarezervovat.
Více o Baldě třeba zde (jedná se o výběr textů a fotek, na blogu se této lokalitě věnuji pravidelně)
http://rozvedena.blokuje.cz/neni-od-veci
http://rozvedena.blokuje.cz/novy-rok-2013-na-balde
http://rozvedena.blokuje.cz/na-zebrech-v-policce
http://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Balda,_Sudety,_Hrebecsko,_cestou_z_Policky/
A ten tábor byl fakt tak hroznej? Vždyt je to tábor, tam jsou kadiboudy na místě, ne? Nebyla ta bouda jen sklad podsad?
A Rychtář! Že jste si nedali Rychtář! Kofola na klobásu mi zní děsivě.
Liško, ta bouda je strašná. celé roky jsem nenalezla odvahu se k ní podívat. A ty záchody a sprcha nebo co to je… to jsem považovala za nějaké polorozpadlé zbytky staré střelnice nebo co. Tam jsem ani nešla. Že by to byla táborová zařízení ??? Ani nápad… Bála jsem se těch míst, šel z nich strach. Příště nafotím víc, to musím zdokumentovat…
Já pivko nepiju, protože mně vůbec nechutná a “řidič” ho odmítl. Tu kofolu jsme si dali až po další hodinové chůzi na Baldě. Jo, fakt to pomohlo:). My jsme skoro vegetariáni, tak to máme asi jinak nastavený. Kofola u nás působí asi jako pivo. Vydezinfikuje žaludek a je hotovo 🙂
Prima rybníček. Až někdy zas pojedu tamotudy…
Díky ruliso, za komenty… už nestíhám reagovat… ozvu se až se situace stabilizuje :))..
..Tak dej vědět 🙂