Velký návrat na jih
Zaparkovat jsme zamýšleli v Cibotíně někde u kapličky, ale záhy jsem od toho záměru upustili. Už tu nebylo tak vlídně jako posledně – u Fofrstodoly, kterou jsme tak obdivovali, byla cedulka se zákazem vstupu jakože soukromý majetek, to ale je OK, chápu a nelezu, ctím. Loď s kozama stále kotvila na místním moři, ale chyběla červená mlátička a poštovní dostavník. Přibylo sice Ježíškovou doupátko z chvojí, ale co nejvíc jsme postrádali bylo slunce. Ale s tím nic nenaděláš. Musíš ho rozsvítit v sobě.
Zaparkovat jsme se na návsi obávali, s autem jsme se zde cítili jako vetřelci, ale nakonec jsme s mírnými obavami skončili u posledního domu „tam nahoře“, u mohutného listnáče s křížkem a dalekým výhledem /na mapě start/.
Jen tak krátce si pocourat přírodou – to byl náš cíl. Po zelené do České Bělé. Nevyšlo to ale, protože terén byl prostupný jen pro dobrodruhy, co mají rádi bahnitou cestu rozježděnou tím mohutným traktorem s velkými koly, který ze sebou tahá klády. A v lese dědictví kůrovce – holiny, hromady větví a klád, mokro, blátivo, neútěšno.
A tak jsme se do České Bělé vydali po silnici. Tak trochu jsme kopírovali terén turistické cesty ve smyslu, že jsme zprvu klesali k lesu, přešli potok v jeho úžlabině a pak jsme zase stoupali do civilizace, do města. Bylo tak nějak pošmourno, nebe skoro u země a cestou nikde nikdo. Ale věřte, že i tohle pochmurno a liduprázdno nás nakonec pobavilo a potěšilo. Cestou zpět jsem se stále nevěřícně ohlížela, radostně hýkala nad každým bordelem u cesty a zdravila krávy, které nás sledovaly, protože jsme je rozptýlili. Stejně jako ony nás! Prostě po přechodu silnice 1. třídy ze Ždírce do Havlbrodu jsme se ocitli v Balnibarbi jak ho známe z filmu Případ pro začínajícího kata. A to nás nadchlo! Kdo by to řek – výlet, který se zprvu jevil jako propadák, se nám tak pěkně vyloupl! A na jeho konci ještě čekalo překvapení!
A také nebyla náhoda, že jsem si v čerstvých Lidovkách, příloze Kniha roku 2020 přečetla, že to letos vyhrála kniha Daňi Horákové O Pavlovi. Ten Pavel je režisér Pavel Juráček.
Pozn. Kliknutím na obrázek – otevřít na nové kartě – si ho zvětšíte. Editace se mi záhadně rozházela nebo co a nechci v tom příliš šťourat.
Sázet na silnici je fakt blbost, a to jak brambory, tak i jiřiny!
Co na to říci, zas máš pravdu! A máš další bod, Rowdy!
Ahoj zuzi, koukám, že u tebe to normálně funguje!
Komentáře viditelné… u mně to nejde, achjo.
Jdu pátrat dál.
hezký nový rok!!
zkouška rozhlasu.. mně blbnou po NR obrázky, alespoň u mne je vidím zdeformované, ale dají se rozkliknout na nové kartě a ještě jsem narazila na něco, joo už vím!!! Když mi někdo napíše koment, tak mu nepřišlo upozornění na mejl, ale to se samo srovnalo, Rowdy a ty už zahlásilo!!! Ještě skouknu ty obrázky, jestli to budu umět srovnat do latě. Jsou tam na to nějaký udělátka, ale někdy se do toho bojím šáhnout, abych ten systém nevyužila k tomu, že to sprasím ještě víc. Musím opatrně :§. Před několika dny mi poslal pan Kubíček mejl, že jestli chci zaplatit hosting za předloni a letos, tak jsem kývla a přišla před dvěma dny faktura 1300,-. Za to jsem se dostala do nějaké kategorie celebrit, že mi budou blog opečovávat nebo co. Teď to skopíruju a když se to ztratí, bude to u mne na blogu.
Liško, ty máš s tím nějak hnutý, ztratily se ti i starý komenty, popros pana Kubíčka o fakturu a zásah:
kubicek@pnm.cz, tel. +420 603 48 78 48
Z některých fotek na mne dýchly nostalgické vzpomínky na život v „reálném socialismu“
Nemají tam ještě pivo za 2,50 a cigára za 4 Kčs? 🙂
Jo… taky bych to tipovala, že se tam zastavil život. Město jsme našli liduprázdné, všechno zavřené, byla tehdy ta neděle zavřených dveří :)..