ale jak pro koho.
Ať se ty svátky jdou vycpat. Stojí za nic a můžu si za to sama. Že jsem se nesoustředila sama na sebe a spoléhala na své blízké. Jedno velké nic. Vlastně sauna s kamarádkou to spasila, jinak je to na pytel, slušně řečeno. Těšila jsem se, že přijedou holky z Rakouska a budeme společně pobývat více dní v Hoješíně a pořádně to tam prozkoumáme a prochodíme. Ale! Posralo se to navíckrát a všechno padlo. Jsem doma a jak to zatím tak vypadá, spíš odpočívám a dělám spíš něco jako ve všední dny než cosi s nadšením podnikám. A počasí hanba mluvit. Je neděle večer a svátky mi utekly pod rukama. A tolik jsem si od nich slibovala Ještě zítra.
Je zítra a konečně jsem si spravila náladu. Byli jsme v pravý čas na pravém místě. Tak jen malá ukázka, ráno vložím, fotky jsem si už zmenšila. Byli jsme v Litomyšli, na Černé hoře – která horou není.
No, taky mi to moc nevyšlo.
Vlastně vůbec.
Do neděle počasí, že by psa nevyhnal a na to pondělí jsem měl domluvenou návštěvu.
S tím, že si odpoledne vyjedeme autem.
Taky jsme to zkusili, ale zůstalo u zkoušky, protože jsem auto nenastartoval.
To by bylo na nějaký nový folklór, co ze mne padalo , když jsem čuměl pod kapotou do motoru 😀
No ale naštěstí už vyřešeno.
A na tuto sobotu to s počasím vypadá taky beznadějně, tak zase nic, no.
A hele, nebyli jsme sami, kdo ty svátky tak divně proflákal.. ale pondělí jsme zvládli. Teď už ale zase mám z toho počasí blbej pocit. S autem měla smůlu dcera. Sice nastartovala, ale dojela jen k hranicím a domů zpět vlakem. “Slavili” jsme jednotlivě.