a afirmace na zítra
Pozvala jsem si na dnešek kamaráda Martina, aby mi v kamenné koupelně konečně visela zrcadlová skříňka a taková úzká polička od stropu až k podlaze. Včera jsme se náhodou potkali po obřadu, jeho kamarádovi zemřela maminka. Byl to okamžitý nápad. Miloš prskal, ale nakonec se nám to pracovní setkání všem líbilo a dvě hodiny jsme si povídali o spoustě věcí z našich životů. Pak jsem prchala do kanclu a na smutečku a dověděla jsem se, že mě Tom naháněl s mobilem a jezdil kolem našeho domu prý třikrát a možná i čtyřikrát ale nevěděl přesně kde bydlím. Tak ho zavezl zase zpět do kanclu, kam jsem si pro něho později došla. Je hodný. S Pájou jsme poté řešili jak funguje myčka na nádobí, a kterou nemám žádné zkušenosti a v baráku mám rovnou dvě. Donesla mi dvě tablety do myčky abych si to zkusila. Tak jo, ale mám tady zatím jen málo nádobí, musím něco vymyslet. Asi si pro nějaké dojít. Nechce se mi tam jít, až po víkendu.
Cestou domů jsem potkala kamarádku s manželem, známe se z Botany a také jsou to takoví chodci jako já. Dlouho jsme se neviděli, a tak jsme se zapovídali… A další setkání se spřízněnou duší bylo v ulici ČSA, už blízko mého nového domova. Dlouho jsme se s tou milou paní, manželkou Lojzy, s kterým jsem spolupracovala v Botaně, neviděli. Lojza je už více let po smrti a ona se stále drží a nevzdává to. Lojza jí moc chybí, mi sdělila a já jí zase povídala o sobě a Milošovi, svatbě a stěhování a také nemoci. Koukám a ony jí vrhkly slzy do očí. Říkala že je šťastná že se mám konečně po těch letech bídy dobře s někým, s kým je nám dobře. Ví co jsem si zažila. – Před pár týdny jsem měla podobnou příhodu s maminkou Saši. Jsou to dojemné okamžiky, a když je mi zle, mohu se o ně opřít.
A domů jsem dorazila pozdě odpoledne. Chvíli jsem si sedla a pustila se do vaření. Ráno jsem si namočila fazole na fazolový kotlík podle Romana Pauluse. Máme to rádi.
Večer jsem si po hrozně dlouhé době pustila ČT ART a než se kotlík dopeče (cca 3 hodiny při 150°C) zabloguju a dám afirmaci na zítra.
10. 1. 2026 – Vyzařuji úspěch a prospívám ve všem, co dělám.
Dnes jsem se nadšeně dívala do budoucnosti, ale tak nějak podvědomě. Mám v sobě ten pocit.
Aby našel Martin náš domek, vyvěsila jsem „prapor“ – povlak z polštáře na koštěti. Bylo větrno a krásně se nadouval. Martin se chechtal.
A ještě jedna věc. Každou neděli dá Lea Hniličková – Seniorka co odjela na jih – nový text. Už 3 týdny ale nic. Už se tak jednou stalo, byla to mrtvička. Doufám, že je Lea v pořádku, nebo bude… je to odvážná a sympatická žena. Její blog čtu moc ráda.
