Hřbitovy, hroby, hrobky, domy, kostely… prostě Jimramov s panem Janem Baršayem
A jsme opět v Jimramově, milém městečku, které si do dnešní doby zachovalo starobylý ráz.
Podíváme se, kde jsme v prvním díle skončili a půjdeme dál.
Opouštíme rodný dům bratří Mrštíků, přecházíme Fryšávku a podél zámeckého areálu postupujeme ke hřbitovům. Jsou zde dva – katolický a evangelický včetně kostelů.
Prostranství evokující vesnickou náves a jak se tak dívám, jsem zde i já, tázající se. Zanedlouho zabočíme doleva.
Katolický kostel Narození Panny Marie v Jimramově.
Původně středověkou stavbu (věž byla přistavěna v roce 1506) přestavěl v letech 1707-1715 Petr Paur z Myslibořic do barokní podoby. Stavební vývoj byl ukončen závěrem 18. století, kdy byla zvýšena věž a přistavěna západní předsíň.
Zajímavostí je, že ze severního nároží zámku vede krytá chodba až do panské oratoře v kostele. Oratoř – vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem.
Poblíž kostela se nachází ohrazené pohřebiště. Komolý hranol nese kovové desky připomínající narození a smrt čtyř potomků rodu Belcredi. Za živým plotem se nachází katolický hřbitov.
Přes můstek vcházíme do hřbitova katolíků, v pozadí evangelický kostel (toleranční modlitebna). Vzhledem k poloze centrálního kříže (na hranici obou částí), soudím, že hřbitov byl rozdělen na dvě sekce po vydání tolerančního patentu (1781), což je logické…
Kostel “zezadu” – vzhledem k faktu, že interiér kostela nebyl přístupný, nemohu poskytnout k této věžičce žádné věrohodné informace. Mohu se pouze domnívat, že má něco společného s panskou oratoří.
…v blízkosti zámku stál již ve 13. století kostel, zmiňovaný v první písemné zprávě o Jimramovu v roce 1361. U kostela stála fara (později škola) – dům č. 72 (vlevo) a márnice č.170 (budova vpravo). Ty tvořily spolu s kostelem ucelený zdí obehnaný prostor, kde byl původně hřbitov.
Hrob akademického malíře Milana Vinaře.
Narodil se v Chrudimi. Po ukončení školní docházky byl nasazen na práci v Německu a zde u něho propukla tuberkulóza. Ve volném čase pilně kreslil a maloval. Tehdy v něm dozrálo odhodlání stát se výtvarníkem. Po roce 1945 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do krajinářské školy Otakara Nejedlého. Nemoc mu však studia komplikovala. Při léčebných pobytech v jižní Francii a Švýcarsku se jen zdánlivě zotavoval. Po dokončení studií přišel do Jimramova. Zde namaloval několik obrazů v Sedlištích, Trhonicích a Jimramově. Jeho nejznámějším obrazem je Jimramovský hřbitov, místo, kde byl po své smrti v roce 1959 pochován (zemřel v Brně, na sklonku života odešel ke své sestře). Pro onemocnění a pozdější smrt na tuberkulózu je nazýván „Wolkerem výtvarného umění“.
Cílený pohled. V popředí leží Emil Peňáz… má snad něco společného s Peňázem z Lidovek?? Nemá, protože se jmenuje Peňás, jak jsem právě zjistila… Drátěný plot hřbitova je kryt prkny. Od pana Baršaye jsme se později dověděli, že v Panské ulici a také Kostelní často natáčejí filmaři a plot byl jimi takto zaklamuflován.
Nevím jak na vás, ale na mne působí tento hrob funkcionalisticky.
Hroby farářů
Skromný hrob ruského vojáka
Toleranční patent císařw Josefa II. z roku 1781 umožnil stoupencům evangelického vyznání zakládat církevní sbory a stavět modlitebny, to vše ovšem bylo podřízeno přísným pravidlům. Modlitebny musely budovat na odlehlých místech bez věže a zvonů. Dodnes u mnohých z nich poutá kolemjdoucího poutníka jejich začlenění do přírodního prostředí.
Konec katolické sekce, začátek evangelické. Kříže střídají kalichy. Evangelický kostel v pozadí.
Reformovaný sbor v Jimramově byl zřízen roku 1782. Až do postavení této modlitebny (1784-86) se evangelíci scházeli v soukromí. Již od počátku toleranční doby se Jimramov stal sídlem moravského reformovaného superintendanta, hlavního představitele evangelické církve. Stal se jím Michal Blažek, potomek čekých emigrantů, rodák ze Senice na Slovensku.
Z původního kostela, postaveného v letech 1784 – 1786, se dochovala loď, která nese prvky raného klasicismu. Empírová věž byla přistavěna v letech 1883 – 1884, pořízeny byly také varhany a první zvony. Generální rekonstrukci téměř zničil požár (1987), ale díky sbírkám mezi domácími i zahraničními evangelíky i katolíky, mohl být kostel o rok později předán svému účelu.
Michal Blažek, první moravský superintentant, je pochován na místním hřbitově. Na jeho hrobě je prostý, ale působivý pískovcový pomník od sochaře Julia Pelikána (jak jsem se dočetla na stránkách městysu – ale jsem trochu nedůvěřivá, i když… možná to tak je a zbytečně dumám..)
Pohled zpět ke kostelu Narození Panny Marie, evangelíci své kostely (toleranční modlitebny) nenazývají jmény světců a interiéry jsou prosté.
Krásný a dojemný náhrobek dívky, která zemřela mladá. Žulové urny zřejmě náleží jejím rodičům. Spekuluji. Mohou patřit i dědovi s babičkou.
Zátiší v evangelické sekci s výhledem na protější zalesněný svah. Jimramov je sevřen z obou stran v hlubokém údolí řeky Svratky.
Pomník zasezený do hřbitovní zdi se zajímavými detaily
U zadní hřbitovní zdi jsou mnohé pomníky a hroby neudržované, ale v jejich postupné devastaci s uplývajícím časem nacházím i jistou formu krásy.
Tak tohle je důkaz, že secesní pomník superintendanta Blažka byl tesán stejnou rukou! Zde pomník od sochaře Julia Pelikána u hrobu jeho spolužáka Chrousta. A nezapomeňme na pamětní reliéfní desku na rodném domě bratří Mrštíků. Ta je také od něho. A též pomník M. J. Husa v Hranicích na Moravě u Bečvy. S tím si ale moc práce nedal…
Toalety na evangelickém hřbitově v poločase rozpadu. To už moc hezké není..
Nádherná žulová urna
Detail – objímající ruce a plamen
Dojemné.. u některých památek náhrobní architektury mě dojímá jejich velmi osobní ráz…
Jsme za vraty hřbitova a míříme ulicí Hliník ke kostelu, kterému se kouří z komína. Po pravé straně míjíme výstavné a opravené budovy Honebního společenstva Javorek-Štarkov a Sokolovny, sportovní halu, základní a mateřskou školu. Zkraje však na svahu pod nimi se zděšením v oku míjíme podivný slepenec kůlen, garáží a dalších podivností, kde na střeše odpočívá několik autovraků. Kontrast jako prase…
A poblíž tohoto místa oslovuji pana Jana Baršaye, který mi hned padl do oka a můj instinkt mne nezklamal. Hledáme secesní dům a zatím žádná trefa do černého!
Pan Baršay je neuvěřitelný člověk. Vzácný člověk. Nevím jak ho mám popsat několika slovy. Takových lidí jako on je velmi málo a budou stále ubývat. Nezištný, obětavý, nadšený, se zájmem o VŠE a hlavně o přírodu, velmi přátelský, vstřícný, veselý, povídavý, šikovný skoro na vše, hlavně však na roubování, ale to jen tak mezi řečí nám ukazoval co kde a u koho narouboval.
Pan Baršay pochází ze Slovenska z Belanských Tater a sem se přiženil. Miluje přírodu a vyzná se v kytkách a ptácích. Nepochybuji, že se netrápí a i tam kde se ocitl, v Jimramově, si dovedl najít svou parketu a být šťastný.
Nejen že nás hned dovedl k secesnímu domu stavitele Veselského, ale také nás provedl zbývajícími lokalitami, které jsme ještě nepoznali, a exkurzi prokládal poznámkami o místních domech a jejich obyvatelích. Při tom komentoval kde co a ještě občas vtipkoval s lidmi, které jsme míjeli. Inspirující člověk s energií na rozdávání…
Vím, pana Baršaye jsme viděli poprvé a neznáme souvislosti, ale já dám na svůj instinkt. A omlouvám se za ten idealizující pohled, vám, kteří jste ho “nezažili”. Jeho aura pro mne s časem nebledne, je tomu naopak.
Secesní vila stavitele Veselského, ul. Pavlovická, Jimramov
Blížíme se ke kostelu s komínem. Kostel sv. Matouše neslouží svému účelu, je rozčleněn na 4 zóny a slouží 4 chalupářům nebo jak to říci…
Kostel dala postavit v letech 1767 až 1769 baronka z Bukůvky, která žila na jimramovském panství u tehdejší majitelky Marie Antonie z Waldorfu. Kostel byl výstavný, měl dvě věže, velkou při jižním průčelí a malou věžku na hřebenu střechy. Kostel však nesloužil dlouho svému účelu, neboť byl již v roce 1783 po jozefínské církevní reformě jako nadbytečný odsvěcen a vybavení kostela bylo předáno okolním farnostem. Pro budovu kostela, která byla majetkem vrchnosti, bylo hledáno vhodné využití. Byla nabízena evangelíkům jako kostel, uvažovalo se využít ji jako sýpku. Nakonec byla budova rozdělena na čtyři části a po adaptaci využívána jako občanské byty. Dosud je však zřejmý její původní sakrální charakter. Přestože není dobře udržován, je do současné doby dominantou dolní části obce. zdroj www.jimramov.cz
A tohle je jeden z nich…
Bizarní slepenec!
Chudák kostel a dole pan Baršay
Něco takového se hned tak nevidí!
Pan Baršay nás sám zavedl k rozpadajícímu se stavení se zarostlou zahradou situovaném na velmi pěkném místě pod svahem a vlastně i na svahu. Přivedl nás sem, protože nám chtěl ukázat podle svých slov kdysi nejkrásnější dům z celého Jimramova.Také zde pomáhal s prací na zahradě i v interiéru. Dům je již delší dobu neobýávaný a nenavštěvovaný.
Poslední etapa putování. Kolem spáleniště a místa kde hojně svého času rostla v velkém divoká pažitka (znám od nás, jen jsem nevěla jak ji pojmenovat, je hubenější a vytáhlejší a roste je krátce, ještě před vyrašením trávy, která jí později přeroste) míříme k novogotické hrobce Belcrediů.
Novogotická hrobka Belcrediů. Rod Belcrediů získal jimramovské panství v roce 1778 sňatkem Antonína Belcrediho s Marií Antonií z Freiensfelsu. Příslušníci rodu byli nejprve pochováni na starém hřbitově u kostela a poté do nové, v roce 1869 postavené rodinné hrobky.
Hrobka byla postavena na svahu Padělku asi 150 m nad evangelickém kostelem. Přístup k ní byl po cestě, lemované alejí kaštanů. Hrobka je kamennou stavbou, obdélníkového půdorysu, krytá nízkou hřebenovou střechou. Je postavena v novogotickém stylu. Nad vchodem je nápis: BREATI MORTUI GUIIN DOMINO MORIURTUR (Blaženi mrtví kteří zemřeli v pánu).
Pan Baršay nás vyprovází, směruje k náměstí a zde se loučíme. U katolického kostela, kde je dobře vidět lávka spojující bývalý hřbitov kolem kostela s novým.
… z kroniky Jimramova ….. v květnu 1981 byla při příležitosti 60. výročí založení KSČ na domě č.p. 190 slavnostně odhalena pamětní deska a busta Václavu Dobiášovi. Václav Dobiáš, který se v tomto domku narodil, byl jako student po věznění od roku 1943, v Drážďanech v dubnu 1945 popraven za činnost v pražské odbojové skupině Předvoj.
Ovšem…. kde je ta busta??? Záhada..
Kostelní ulice je podle pana Baršaye oblíbená u filmařů
A co nám tu ještě zbývá??? Domeček na náměstí, který jediný nám sem nepasuje. Je nějakej divnej ..nebo co.
Paběrky… Jimramov je plný pamětních desek. Ani jsme všechny nezdokumentovali, ale tahle je velmi neobvyklá. Patří koze zvané Kopýtko.
Rapsódie v modrém….na rozloučenou fotka s panem Baršayem. Že je to sympaťák??
Dear Madam,
I’m writing from the Chancellery of the President of the City of Krakow. Due to the preparation of the book about Honorary Citizens of Krakow we would like to ask for permission to use one of the photos from your blog. I would like to ask for your e-mail address in order to send an official request.
Can we contact you in English?
Yours sincerely
Rafał Kołsut
Dear Mr. Kołsut,
I am very pleased by your request. I have no problem with communication in English. My e-mail address is as follows:
zuzi58@seznam.cz
Best regards
Zdenka Škrochová