Ještě teď tomu těžko uvěřit..

Kvě 132014

Prohlíželi jsme si Prahu z věže kostela sv. Václava v Bohnicích

Kostel svatého Václava se nachází v areálu bohnické psychiatrické léčebny naproti hlavnímu vchodu. Je postaven v secesním slohu a byl dokončen 1.11.1919 podle architektonického návrhu V. Roštlapila.

Za druhé světové války sloužila kopule kostela jako orientační bod pro letecké útoky spojeneckých armád a německé velitelství uvažovalo o zbourání věže. Katastrofou pro kostel sv. Václava byla léta 1951–1956, kdy se s dalšími objekty areálu léčebny stal stanovištěm protivzdušné obrany Prahy. Kostel byl odsvěcen, všechen inventář byl odvezen. Budova byla využita nejen jako pozorovatelna místního vojenského útvaru majícího ve správě část léčebny (věž kostela je výše petřínské rozhledny), ale také jako skladiště .V roce 1990 byl ve zcela zdevastovaném stavu předán zpět léčebně, následně byly zahájeny rekonstrukční práce a 11.2.1993 byl kostel znovu vysvěcen.

Kostel sv. Václava patří léčebně a slouží celoročně k liturgickým, kulturním a terapeutickým programům. Na zajištění bohoslužeb se podílí ekumenický Tým spirituální péče PLB, který je koordinován nemocničním kaplanem – jáhnem Mgr. Jaromírem Odrobiňákem.

Pan Jaromír Odrobiňák byl velice laskavý a provedl nás před časem před nedělní mší přístupným interiérem kostela. A také nám později předal kontakt na pana Jiřího Kohouta, který jediný nám mohl umožnit vstup do věže kostela, kam se běžný návštěvník vůbec nedostane. A vlastně ani neběžný… jak jsme byli později informováni. Dodnes nevím, jak se to celé podařilo, že jsme si nakonec opravdu mohli prohlédnout Prahu z věže kostela sv. Václava a dostat se až zcela nahoru. Měli jsme velké štěstí a každý po nás už bude mít smůlu… Ano, měli jsme štěstí – na hodné a vstřícné lidi. A dostali jsme svolení o tom napsat a fotografie zveřejnit.

Kostel sv. Václava, Bohnice, věž je vysoká 55 m

Věž kostela – fotografie Prahy jsou pořízeny z prstence oken pod kopulí, pan Kohout nám tři okna vyňal z rámu. Po žebřících jsme vystoupili až do nejvyššího bodu věže – malého prostoru s okénky nad kopulí. Zde se již fotit nedalo.

Pozůstatky vojenské pozorovatelny

Stoupáme do věže

Betonová místnůstka pod kopulí, kde ze třech míst fotografujeme Prahu z výšky

Zachováváme posloupnost, po žebříku do kopule – zde jsou zbytky vojenské techniky – monitor a nějaká bedna…

A z kopule po žebříku nad kopuli…

Poslední místo, kam se lze dostat, ale fotit zde nejde. Vše je zakakáno holuby a jeden zde dokonce zrovna tábořil. Člen ostrahy ho před naším příchodem sem vypudil.

Pohled na vstupní část léčebny

To samé – vstup do areálu PLB

Bohnický areál… zelená oáza města, klidné zákoutí přístupné komukoli…

Pohled na některé z pavilonů

Dívám se dolů…

Jako zdálky viditelný maják vyčnívá nad celým areálem vodárenská věž ústavu. Jejím tvůrcem je opět Václav Roštlapil. Věž je 45 metrů vysoká a celou léčebnu zásobuje už od roku 1908. Zajímavé je, že ve věži najdeme hned několik nádrží. Největší nádrž, která byla určena pro shromažďování studené užitkové vody, je umístěna ve vrcholu věže a má objem 300 m3. O něco níže bychom našli jediné dvě dosud funkční expanzní nádrže o objemu pouhých 5 m3, jež jsou využívány pro regulaci tlaku otopné soustavy areálu. O patro níže najdeme nádrž na teplou (70 stupňů) vodu o objemu 120 m3 a úplně dole je nádrž na míchanou (40 stupňů) vodu dopravovanou do ústředních lázní léčebny. V roce 1972, když byla celá léčebna napojena na městský vodovod, přestala vodárenská věž plnit svojí funkci.