Úno 042024
 

ve znamení klidu a lenosti

Potřebovala jsem se přes víkend tak nějak izolovat, ale také se jít provětrat mimo město. Pracovní týden byl docela náročný na psychiku a v pátek na smutečce jsem byla docela ve stresu, abych odvedla dobrou práci. Abychom s Tomem něco nezvorali, protože tam je všechno jenom jednou a teď. A navíc jsme tentokrát vyprovázeli na poslední cestu tatínka herce Martina Dejdara, který si sám napsal scénář obřadu. Ale zvládli jsme to a potom jsme se jen tak spontánně objali, všechno z nás spadlo.

I když je víkend volný, stejně mi nejde jen tak sedět jako pecka anebo si celej den číst. A že je co. Dočíst knihu o Miloslavu Nevrlém a ve čtvrtek mi kamarádka poslala mejlem knihu co napsala. 250 stran. .. Vařit jsem nemusela, bylo navařeno z předešlého dne. Kotel valašské kyselice a fazolový kotlík podle Romana Pauluse. Jen jsem vytáhla medové pláty a vyrobila domácí medovník. A tak mi ten víkend vlastně protekl mezi prsty. Nic velkého jsem nevykonala ani nic nedokončila. Projít jsme se byli v sobotu za městem, počasí smutné a větrné.

Teď ke zhlédnutému filmu Adamova jablka. Jeli jsme na něj do Divadelního klubu v Poličce, kde byla jeho projekce v rámci filmového klubu.

Měli jsme obavy, abychom se na malém parkovišti před divadlem s autem vešli, a tak jsme raději zaparkovali u nového obchodního areálu který vznikl zbouráním Koh-i-nooru (nezanikl, kupodivu, přestěhoval se do nového) a došli to pěšky. Divadelní klub byl ale zavřený a otevřeli ho současně s hospodou v předsálí pár minut před začátkem. Šli jsme přes lokál do sálku. Stáli tam dva sympaťáci s promítačkou, plátno a jinak nic. Židle a stoly narovnané bokem u stěny. Chtěli jsme si koupit lístky, ale měli jsme to zdarma. Hoši byli rádi, že jsme dorazili . Z “daleka”. Minule prý na promítání přišlo tak 20 lidí. Dnes jich nakonec bylo o něco víc, ale máme obavu jestli příště něco bude. V programu klubu na několik měsíců dopředu zatím žádné kino není.

Film Adamova jablka (2005) je o souboji dobra se zlem, přičemž to dobro a zlo, koncentrované v hlavních představitelích, je krystalicky čisté a absolutní – jako v pohádce. Ve filmu je spousta nadsázky, humoru a balancování na hraně skutečného, neskutečného a politické nekorektnosti. Hlavním hrdinou je křesťanský kazatel Ivan (skvělý Mads Mikkelsen) kterému zdárně sekunduje nácek Adam (také skvělý Ulrich Thomsen), který se přijel z vězení do jeho minikomunity napravit (ne z vlastní vůle). Jsou tam spolu s ním i další 4 podobní exoti. Všichni mají nějaký úkol – poslání, které si sami vybrali. Adam chce upéct jablečný koláč, ale plody z jabloně před kostelem ještě nejsou zralé. Je to velmi napínavé, překvapivé a nemilosrdně drsné a nekorektní a místy humorné. Ale já se moc nesmála. Lidi kolem jo.

Film začíná nenápadně, ale postupem času se spousta věcí vyjasňuje, tříbí. A děj vystřeluje jak z kulometu, žádný sraní s tím :). Film eskaluje jak prase!! Adam poznává kazatele blíže a blíže a nevěří svým vlastním očím. Nechce kazateli a jeho pevné víře v Boha podlehnout, v milosrdného Boha nevěří, chce kazatele přetáhnout v tom smyslu na svou stranu a jeho metody jsou adekvátní jeho padoušství. Jak to dopadne nechci prozradit. Ten film prostě musíte vidět!!! Není tam žádné prázdné místo. Je to absurdní akční drama a já jsem celý film prožívala v absolutním soustředění a nervovém a emočním vypětí. Ten zmíněný souboj dobra se zlem je provázen mnoha nečekanými a doslova šílenými zvraty. Nic nepředvídáš.

Viděli jsme spoustu krásných filmů. Třeba Mistra … a naposledy nebo nedávno třeba
Werckmeisterovy harmonie
 (2000 Béla Tarr), a s Mads Mikkelsenem jeho poslední film Bastard, a připomínám i Rytíře spravedlnosti (ty tři filmy, včetně Adamových jablek, jsou z jednoho ranku – https://www.csfd.cz/tvurce/3905-anders-thomas-jensen/prehled/), ale Adamova jablka mě/nás absolutně nadchla. Jsou výrazně nadčasová a velmi odvážná a nekompromisní. Přitom k zamyšlení a spoustu jeho poselství ještě dodnes nemáme zcela vydedukováno. Je to bomba!

Ano, film Adamova jablka se nám oběma vryl pod kůži. Povídali jsme si o něm nejen cestou domů z Poličky, ale naráželi jsme na něj v rozhovorech i následující dny. Chceme se na něj podívat znovu, a prožít ještě jednou .. především tu povznášející a očistnou scénu na konci filmu.

MIlí Poličáci, moc vám děkujeme a těšíme se na váš další výběr!! Z a M

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient