Jedna věta – květen 2023

1. – 15. den

1.5.

Pondělí- nemaká se, ale u zuzi jó. Slavilo se včera.

2.5.

Úterý – dopoledne pobíhám po městě a zařizuji. Už se to láme, po „mrtvé sezóně“ se opět rozjíždí funusy. Chodím ke smutečce na kopřivy. Piju výluh, dělá mi to dobře na všechno, jsem hlavně méně a méně unavená. Víc vydržím “po těch páteřích”.

3.5.

Středa – musím konstatovat, že svátky včetně čarodejnic proběhly po dlouhé době v naší lokalitě v absolutním klidu. Není však čas na radost. Jen na tu zde a teď. Vše se může ze dne na den změnit. U těch nepřizpůsobivých není nic jisté. Pozorujeme, že se zase vrátila nová letní várka cigošů. Na zimu většinou odlétají tam kde si nemusí sami topit (paneláky) a vracejí se na jaře. S Janičkou jedeme do Chacholic pro další sadbu.

4.5.

Asi jsem chytila v kanclu nějaký bacil. Dnes tam každej kromě mě chrchlal. Doslova. Pracuju na zahradě a je toho na mě moc.  Cítím slabou horečku, smrkám vodu a kejchám. Nedokážu se rozhodnout jestli to je alergie nebo nějakej virus z kanclu. Ale přes to všechno cítím nárůst životní síly a elánu. Máme už dva dny tichou domácnost. Když nepromluvím já, tak nikdo. Zase jsem něco pos..la ale co? Furt stejný.

5.5.

Jsem na nic. Popíjím kopřivu a snažím se zachovat vnitřní klid. Dopoledne poprchávalo, odpoledne pleju.

6.5.

S nutnými přestávkami pleju. A také koukám na korunovaci. Jsem nadšena a ani nevím proč mám pocit štěstí. Miluju tradice. Navečer vedle v sousedským báru vytáhli pivní slunečník a začala hudební produkce. Léto je tady! Tak jsme vytáhli repráky a spustili dechovku od výtvarníka Františka Skály. Jako loni. Strašnej bordej, ožralci nejen hráli ale začali i zpívat. Začalo to vadit sousedu cigošovi. Je důležitej, dělá krátce ochranku v Penny, musí se vyspat. Říkáme ať si zklidní sousedy, my hrajeme jen proto že hrají oni. Paradox – konečně pracující cigoš kárá bílé výtržníky. A zapomněl, jak jsme je chodili usměrňovat my, když grilovali. Pak od něho utekla žena se synem a od tý doby je klid. Ukazuje světu jak je správnej!

7.5.

Mil. Jede na letiště, já jsem doma. Budu plet a zabloguju a napíšu mejly. Doufám. Vydražila jsem si halenka na Au a zase jdu plet. Je tam zima. A blogový server je v čudu, tak nic. Furt to zkouším a luštím křížovky. U toho relaxuju a baví mě to. Alespoň jsem doplela oba záhony, u když mně to v té sychravině nebavilo.

8.5.

Pondělí – svátek – Je ráno spala jsem jen 6 hodin, šla jsem se vyčůrat a už jsem se nějak zase zabavila domácí prací a nezalehla. Ale jsem konečně v takovým poklidu, cítím to úplně všude.  Jsem sama doma a pleju a pleju a furt to není hotové.

9.5.

Úterý – konečně všední den! V noci přijel m. pomalu se dávám po té zahradní operaci dopořádku a vyrářím na smutečku. Nikomu se nechce umírat, když je tak hezky a tak se zde setkáváme a říkáme se s Pájou, že to i v tý smutný smutečce není tak smutný. Dnes je živá hudba a HOUSLE! Máme tu i flétnu, ale to není ono, jednou nám i pozůstalí za tu flétnu vynadali, ale to plně chápu. Tak sedím ve velíně, čekám na svůj výstup a užívám si tu muziku. Něco klasika, pak udo jürgens, beatles, tenkrát na západě a katafalk spouštíme na tučného. Pája byla na funusu v Hlinsku a chválila to u nás. Prostředí a také mne. To se pak hned líp mluví.

Po návratu zase pleju, už ty plevely není kam dávat. Musíme uvolnit kompostér, ale m. dnes odpočívá. Při kávě se otevřel a přiznal chybu v systému. Žije zdravě a zdravě jí, posiluje a jezdí na orbitreku půl hodiny a hladiny ch. a m. stoupají. No a jinak taky nic moc. Žádná úsměvy.

Jdu brzo spát. Jsem upletá.

10.5.

Středa – Celej den doma a jak jinak… pleju. Ale podařilo se i několik administrativních záležitostí. Něco objednat, něco zaplatit a hlavně zablogovat.

11.5.

Čtvrtek – Konečně nepleju. Dnes v naší ulici nefunguje ČEZ a ani v ulici kde je kancl, kde sedím celej den u sklenice vody a nic se neděje. Je to starej barák a topení je na elektřinu. Je mi příšerná zima. Slunce svítí, ale je velký vítr. Včera se stala nedaleko tragédie. Manželé jeli autem do lesa vyvenčit pejsky. Opustili auto, pán jel na elektrokole, paní podle něho šla pěšky, zadul vítr a spadl na ně strom. Jedinej široko daleko. Jak se tu kácí po kůrovcích nechávají majitelé z nějakého důvodu stát na pasece jeden nebo dva osamělé stromy. Vytáhlé borovice většinou, jak to pozoruji když chodím. Vypadá to zajímavě, ale teď to způsobilo zkázu. Ta strašná náhoda. Manželé nebyli v lese, pohybovali se po silnici. Pán na kole zemřel okamžitě, paní byla převezena vrtulníkem, zemřela v nemocnici později.

Odpoledne spouští elektřinu a my si jdeme lehnout a vyspat se. Večer vařím pořádnou valašskou kyselici.

12.5.

Pátek – Vstávám v šest a za hodinu a půl je tu pan Doležal s hračkami na malování. Má krásné koníky a říká, že to je jednoduché, ale ti grošáci budou pro mě oříšek. Musím začít abych to zvládla ke své a jeho spokojenosti. Dopoledne v kanclu, pak chvíli klidu a příprava na malování. Večer sauna, plavání a vířivka.

13.5.

Sobota – Tak jsem si konečně pospala. A zašla na náměstí na farmářský trh po 2 letech uspořádán zde.  Chtěla jsem si koupit mrkev a přinesla si žluté šaty. A ještě na porovnání frgály, dvě čtvrtky za 160 Kč.  Prý Cyrilovy, ty jsou nejlepší, to víme. Hned jsme to ochutnali a konstatujeme, že naše frgály jsou lepší a valaštější než tyhle podivné buchty – těsto bez chuti, a navíc dost nakynuté. My přidáváme žitnou a děláme je ze špaldy. No, Cyril se pohoršil. Na trhu vůbec nic farmářského nebylo. Poté jsme vyrazili do Chrudimě na starou známou stezku do Slatiňan s kávou v Novém Místě u kolejí. Mám to tam ráda. Cestou zpět si trhám kopřivy na výluh a pak něco pokoupit, došla nám zelenina. Kupuji co kde vidím ve slevě a hodilo by se, dnes brokolice, řapíkatý celer, jogurtové nápoje s příchutí, hlíva a bio mrkev. Doma to třídím, sklízím a něco zpracuji. Pak si vzpomenu že je snad možná v TV Eurovize a vydržím u toho bizáru až do konce. Fandím Finsku, je to divoký a legrační čačača.

14.5.

Neděle – ráno přišla filosofka Saša na moje vlasy, odcházela až po dvanácté, pořád mi připomíná ať jsem ráda za to co mám a vážím si toho, ale pozor na NĚCO!!, říkala mi to už v sauně, ale prej to potřebuju připomínat. Tak jó. Začínám malovat hračky a venku idioti odvedle zase vyhrávaj. Tak jim tam pouštíme dechovku. Pak začalo pršet a představení skončilo. Nájemníci jsou jednodušší debilové. Loni se chtěli pozabíjet, třeba to letos uskuteční a bude klid. Ale co když Vstanou noví bojovníci?!

15.5.

Pondělí – ráno v kanclu a doma obvyklá údržba „ochuzená“ o úkony spojené se zahradou. Protože celej den krápe. Tak jsem si dala závazek že za ty dva dny zvládnu namalovat všechny hračky. Nyní je večer a chybí mně jen těch 6 koní. Jsou sice jednoduché, jak pravil pan Doležal, ale má to jeden háček. Ti grošovaní mají na sobě velmi umnou jednoduchou kresbu právě toho kulatého groše. Je to malované rychlou rukou a tím správným štětcem a tou správnou našedlou barvou tak akorát přesně jak se mi to líbí. Ale musím se s tím poprat. Mám na to celej zítřek. Moc si nevěřím je to jak od mistra štětce… Mimo to jsem napsala dva obřady, jeden už mám schválený. Je právě 21.09. Mám namalovaný dva černý koně a zítra mě čekají grošáci.

A nakonec hádanka— kde jsem udělala chybu? Vyšlo mně hlasitě oddechovat – FRSAT. Není to něco krajovýho sprostýho? To slovo mi nic neříká.

ZÁHADA VYŘEŠENA…. Tak MNĚ TO KONEČNĚ DOCVAKLO. Dětské citoslovce poskoku není hopsy ale HOPKY a proto hlasitě oddechovat je FRKAT.