Jedna věta každý den / pošesté

2019 – červen

Červen

1. S holkama Litomyšl Černá hora. Proměnlivo, den se povedl. Stejně jako posledně, v lese na procházce jen my. Na fotbalgolfovém hřišti narváno a zdá se, že je tam i spousta nacucaných křiklounů. Fascinuje mě, že kopou i macaté prdelaté ženy a všichni mají dres i se štulpnami.
2. Holky odjely a já gruntuju. V klidu si užívám samoty a čekám na miláčka.
3. – A nebude vadit, že je to kohoutková? – – To přivítám – – Dnes masakr, sama v kanclu a 4 sepisování, 4 unikátní návštěvy, nejlepší nakonec. Inža ze Slezska, silně připomíná miláčka. Skamarádili jsme se, zafungovalo to, milé.
4. Sama doma, do konce týdne, jako dovolená. Stříhám živý plot před domem a jako vždy je to společenská událost a trvá to 2x déle. Kolemprocházející navazují řeč a též z aut mávají a pokřikují. Baví mě to. Strašný vedro, v noci koukám na tenis RG. Federer, Wawrinka, Vondroušová a rachitická Chorvatka. Pohoda. Džus, zákusky a chlebíčky. Irča a Jana.
5. Při poslechu klipu Znova a znova Petera Lipy z jeho nové desky jsem si uvědomila co mi chybí – normální lidé. Ušlechtilí, hodní, spravedliví, jako byl třeba pan Vaja (děda Lebeda z úterního sepisování). V naší ulici jsou samí hluční cikáni a ti ostatní se chovají nepřátelsky (idioti odvedle) nebo povýšeně (mladej doktor, kterej starýmu nesahá ani po kotníky). Ach jo, snad jsme v pořádku…
6. Myšlenka na Honzu. Překvapil mě, Je fešák, hodně se vylepšil. Vzpomněla jsem si na něho, protože jsem v telce viděla klip z Bohemian Rapsody. Strašné! Ptal se mě na ten film, říkala jsem, že na něj nikdy nepudu, on opáčil, že z něho odešel.
7. Pátek… sunu se pomalu ke konci posledního hřbitova.. pak se vším zatočím si nadšeně slibuju!
8. Zuzi jede! Hřbitovy zablogovány, teď je na řadě zahrada! Je vedro, cikáni se rojí!!  Navštívil nás jehovista s nabídkou kvalitní přednášky. Odmítli jsme, ale cikáni odvedle, ač nikam nepůjdou, se zajímají. Kdyby došli, bylo by to naprosto nečekané. Furt sedí před barákem a jen střídají lokality, aby byla změna.
9. Balení na cestu a ještě něco narychlo zalít a vyplet.
10. Přesun do Hranic. U Bečvy řádí šílení komáři. Nic podobného jsem nezažila.
11.  Úterý – mapuji terén v Hranicích a Teplicích nad Bečvou. Sekáče, lázeňský pramen a lázeňští hosté. Musela jsem z Teplic prchnout. Povídání se zvrhlo v přednášku o politice. Vypila jsem litr energetického drinku a nemohla v noci spát.
12. Středa – lesem oblíbená Hranice – Lipník. Jsem vítanou kořistí pro hejna nenasytných komárů, (aby ne, jsem tu sama!), stovky jsem jich zabila, ale není to vidět.
13. Čtvrtek – Moravská Třebová. Mám či nemám jet domů? Zůstala jsem.
14. Pátek – Včerejší zklamání v MT sekáč zn. Jevíčko je stejný jako ostatní. Přestěhováním jeho exkluzivita zmizela. Poflakuju se u  bazénu (požární nádrž). Večer konečně bouřka /déšť i v Hranicích.
15. Strašná vedra, repelent funguje, tak opět Hranice – Lipník přes les. Jiná trasa, na chatě U Huberta utopenec a daňčí pečínka, v Týně zmrzka se šlehačkou a červené tričko v Lipníku. Samá radost a autobusák mě vysadil tam, kde nestaví.
16. Balení a cesta domů. Kávička a pohárek v Glóbusku v Olomouci zvedl náladu, ale první pohled při vjezdu do naší ulice s vyvalenými sousedy před domem nás vrátil do reality.
17. Blbej den, geometr K. nespolupracuje, snaží se z nás udělat blbce.
18. Znovu na katastru a zase naděje, že v tom nejsme sami, další hodnej člověk  – pan Jan Zelenka.
19. Marné čekání na déšť a celodenní zmáhající práce na zahradě – i miláček po domluvě maká.
20. Jsem sama a zase nepršelo. Užívám klid na zahradě – loupu ořechy.
21. Dlouho se kochat v klidu nevydržím, spřádám plány kam vyrazit, co podniknout, snad Cestu hrdinů SNP? Ale nejdřív Náchodsko a Jurkovič.
22. Péče o zahradu, aby se nestala džunglí, unaví. Jsem sama, a večer sedím na té zahradě a pozoruji jak za velkého hluku proletují jiřičky a loví hmyz. A tak mi není smutno.
23. Mám svátek ale necítím se svátečně. Stýská se mi po Hranicích a miláčkovi.
24. Nepoučila jsem se, opět se marně snažím skamarádit se sestřenicí. Je milá, ale vždy to tím skončí, nikdy sama nenaváže. I když pokaždé slíbí. Jsem naivka.
25. Zuzi, klid, nepanikař.
26. – 30. Není důležité co se děje. Chodím do kanclu a díky za to, alespoň chvíli nemyslím na to, co se zase stalo. Synovi. Neobvyklé setkání se starším manželským párem, vybírali světýlko. Pán byl emotivní a jak prskavka. Viděl mě poprvé a neměl problém říci bezprostředně ku..a nebo do pr…e atd…  a nakonec něco koupili, i když si nebyl jistý, že je to to co potřebuje. Nasmáli jsme se, ukočírovala jsem to a pán řekl (a usmál se), že to koupí ať je to jak chce, že by tu příště nemusela bejt taková hodná paní jako jsem já. Šokoval mě :)). To mě baví a drží nad vodou. –  Když jinak teče do bot. Však o tom pořád píšu, no ni???