Jedna věta každý den / posedmé

2019 – červenec

Červenec

1. Sama a v kanclu. Práce jako na kostele, doma mě čekaly třešně namočené v octové vodě, ale nakonec se marmeláda nekonala. Červi vyplavali, to jo, ale každá červená kulička byla nahnilá, tak šup s nima na kompost.
2. Včera večer „po uzávěrce“ konečně pořádně zapršelo. Blesky blýskaly, hromy duněly a já mezi tím čarovala s vodou. Naplnila jsem co se dalo – 2 sudy, 2 konve a několik dalších nádob. Dnešek byl ve znamení práce v kanclu. Už se ničeho neobávám a neobvyklé situace vítám. Protože to zoceluje. Jak mám ale bojovat proti sobectví a zahleděnosti do sebe (ne já), nevím. Trápení převládá nad radostí.
3. Dnes jsem se potřebovala odpoutat od škodlivých myšlenek, a tak jsem uklízela jak ďábel. Vymetla jsem v baráku kdejaký zapomenutý kout! Volal Honza, jaké má plány… No??? Vyslechnu a hned od těch informací izoluji. Jen si nedělat nějaké naděje.
4. Po roce obšlapování jsem P. nahrála konečně na smeč a on mne s radostí „sejmul“. Musela jsem si udělat radost, autobusem do Chrudimi. – Protože nechci nad sebou brečet – mlčím. A večer jsem se poštěkala s cikány.  Ten den bych nejraději smazala.
5. Úkol nafurt: neprojevovat slabost… jdu se projít do lesa a basta.
6. Den mi zpestřilo dvojí sepisování funusů. Byla jsem odvolána z procházky a šla jsem ráda. Strašný úmor. Večer se přehnal černý mrak, ale nespustil ani kapku. Schoval si to pro někoho jiného. Hajzl!
7. Klidný den. Pracuji na zahradě, ladím zapomenuté kouty a přesívám kompost. Loupu ořechy a a v závěru dne peču medové řezy ze 3 placek. Miláček na dálku trucuje.
8. Celý den pracovně, zvažuji, že si příští týden vezmu dovolenou a ujedu do jižních Čech. Samý stresy.
9. Celodenní snaha zařídit věci v Chrudimi a v Hradci. A když si po té honičce chceme dát s Vildou kafe do kelímku, v Lidlu jim to nefunguje. Ale velký bonus. Brána chrudimského žiďáku je poprvé otevřena a já mám než Vilda přijede čas si ho důkladně prohlédnout. Je jiný, je moderní!
10. Včera večer mne zastihla „ségra“ tak rozloženou, že jsem se jí vyplakala do telefonu. Tak bezradná jsem dlouho nebyla a jako když to sousedé cigoši vytuší – moji momentální zranitelnost – dělají naschvály. Ale já dnes mimořádně nereaguji… asi byli připraveni na výstup, tak sorry.
11. Zlom, přijel po dlouhé době miláček z letiště, HURÁ!!
12. Čas letí, jsme spolu. Co říci víc??
13. Poprchává celý den, jdeme na houby, ale do lesa jsme nedošli. Přesto dobrých cca 5 km.
14. Den rozloučení, miláček si doma zapomněl tašku s doklady a mobilem. Zjistil to v Moravské Třebové, 2 hodiny cesty navíc..
15. Únava, bolest hlavy, smutek, až večer se zase dostávám do tempa a píšu s pocitem trapnosti mejl p. Matúši Dullovi s odkazy na Jurkovičovy hřbitovy. Trvalo to celý rok a s úlevným pocitem radostně zabloguji „z deníčku ministra kultury“.
16. Krásný den! Pan Matúš Dulla píše nadšený mejl a není mrzutý, je  rozradostněný a má chuť si do západní Haliče zajet. Po obřadu s muzikanty výlet do Vysokého Mýta na mši. Pak kávička doma s upovídaným Vildou.
17. Poslední funus a jedu vlakem vstříc dobrodružství – Hranice volají!!
18. Vylepšuji logistiku a prvním ranním elektrobusem od Prefy do Hranic ke kadeřnici se vezu.. a pak lesem do lázní, dát relax u Bečvy v bufetu. Ledová káva, kofola. Je krásně, vyhřejvám se na lavičce a pospávám. Pěšky do Hranic a do Drahotuší zase zeleným dotovaným autobuskem. Zabydluji se.
19.  Den plný překvapení, samé fatální bonusy. Nákupy pak s miláčkem výlet do Vizovických vrchů. Loučka – Lázy, kyselica. Průtrž přečkaná v autě, nástup na trasu v půl páté odpoledne. Super atmosféra, po dešti, samé krásné výhledy a čistý vzduch. Setkání s domorodcem, který říká že je z Mikulůvky tak jemně a sladce až srdce usedá…nezapomenutelné. V Mikulůvce bazén a bufet, do Lazů docházíme zpocení jak doch v půl deváté. Poslední etapa do kopce. Mírně ale furt.
20. Lehce sama po Hranicích a do lázní. Zase odpočinek, relax, bezkontaktně. Neuvěřitelné setkání na autobusové zastávce u pošty se ženou z Drahotuší. Souznění, sdílení (chceš klid?, zajeď si do lázní a sedni si k Bečvě na lavičku, jí radí syn), neuvěřitelné náhody a „doma“ guláš od Janáska..
21. S miláčkem výlet na Hostýn a okolí. Parkujeme pod kopcem a celý den na nohách. Oběd v poutnickém domě 3., včetně kyselice (chuť dtto jako v Lázech předevčírem), ledová kávička, štrůdl ze zmrzkou a šlehačkou, miláček má po dnešním putování puchýř a zítra proto zůstáváme „doma“ (v karavanu na letišti).
22. Řízeček u pilota Janáska, 2x plavání a velká práce – v kempu čistím spáry mezi betonovými bloky a hrabeme shnilou trávu. Mákli jsme si, také pršelo, a odpoledne jsme si ještě zvládli pospat. To jsou věci!
23. Poslední úklid v karavanu, spakovat se a jede se autem domů. Skvělý zmrzlinový pohár v olomouckém Globusu, doma cuketa, králičí stehna s bramborem. Strašný vedro a makám až do půlnoci. Dělám servis miláčkovi – zítra odjíždí, já zůstávám.
24. Dopolední blázinec, zklidňuji se až na obřadu. Jsem sama o odpoledne jen tak střídám nejnutnější práci s odpočinkem na zahradě. Dostala jsem od Vildy šílenou cuketu a pozvání na dortík s kávičkou. Ale až o pauze, máme dva funusy.
25. Jen tak lehce, práce, odpočinek, nic systematicky.
26. Ráno šup na osmou do kanclu, vypomáhám, moc práce, pak na smutku a po třetí dodině konstatuji, že jsem ještě dnes nejedla. S Vildou káva se zmrzkou a zmrzlinový pohár. Je mi z toho zle, zajídám to řízkem na holo a snažím vyhnat ty tupé kalorie usilovnou prací.
27. Akční den. Zlikvidovala jsem konečně (tj. roztřídila, poprala a uklidila na půdu) „pozůstalost“ po synovi, do čehož se mi týden nechtělo a odpoledne mě vyprovokovali cigoši odvedle k zásahu městské policie – poslech hlasitého reprodukovaného cikánského populáru. Už dlouho si o to koledovali. Jejich psyché je neměnné. Začínají od nuly, a když se hned neozveš, postupně přidávají až se nesnesitelnost stane normálem. Ten proces se nesmí nechat rozběhnout, musí se dusit hned v zárodku nebo se to rozplevelí po celé ulici. Tak jsem do toho šla natvrdo. Jinak to nejde, tohle etnikum  prostě nechápe pojem slušnost, sousedské ohledy. Chtějí se jen bavit, celý dny před domem co nejvíc nahlas. Jak jinak na sebe upozornit???  Teď po akci asi rokují jak se mi pomstí… v noci přijel miláček, jsem ráda. A nakonec radost největší!!! Na katastrální mapě se objevily naše kůlny a přístřešky. Zdalipak už to viděli i naši odpůrci co nám ty „prvorepublikové chlévy“ odmítli podepsat??? Glóry!!!
28. Neděle… práce tu i onde a večer po velmi dlouhém čase probuzení hadí síly. Jo!!!
29. Pondělí, zaspali jsme, ještě že nás mobilní Vilda probudil… myslela jsem si že volá někdy před sedmou ranní. Potkala jsem ráno z očí do očí po cca 14 letech Lubora, tehdejšího kamaráda (nerozešli jsme se v dobrém, ublížila jsem mu). Nic moc mi o sobě neřekl a ani nebyl zvědavý, dnes po cca 5 dnech zjišťují, že změnil trasu a nechodí už kolem nás. Je mi to fuk, asi jsem i radši. Po setkání jsme jeli do Lučic k ségře Dášence pro cukety a okurky. Ráda ji vidím, je mi s ní dobře. Abych nezapomněla… ráno vybuchla sopka. Cigoška to už v sobě déle dusit nemohla… chtěla mne i napadnout, ale když jsem ji vyzývala k akci, cukla. Dověděla jsem se že mne nikdo v ulici nemá rád a pak už né z očí do očí mě nadávala těmi nejhoršími slovy na k a p. kolemjdoucí miláček ji usadil, ale bylo to hodně drsný, to nečekala, madam.
30. Napětí se stupňuje! Rozpustí se jako dnešní oblačnost nebo to zahromuje?? Za krásnou řeč jsem dostala becherovku a velikou Milku.
31. Včera Milka a dnes jsem na obřadce ve stresu chybovala. Jako naschvál, když na tom tak záleželo, aby bylo vše bezchybné… Šla bych se projít, ale pořád něco visí ve vzduchu