2019 – září
Září
- Je to radost dostat nenadálý dárek a navštívit Honzu. Užívám si to, i když už se loučíme..
- Naskakuji do rozjetého vlaku a makám kde je to nejvíc potřeba. A že je to potřeba všude.
- Pracovní zápřah trvá a musím brzdit v jídle. Túry skončily..
- Kouzlo Maštalí pominulo.. Miláček se uráží že ho buzeruju. Říkám mu suchare a jedeme do Hranic. Přespíme tam.
- Vzájemné smíření a zklamání z poměrů na letišti. U pumpy v MT mne – osamělou – kontaktuje slizký cikán. Když se dozvídá, že čekám na manžela, který je na střelnici, během pozdějšího telefonátu s ním zmizi s kámoši jak pára nad hrncem. Pocit trpké pachuti zůstává a přičítá se k dalším podobným drobným zážitkům …
- Pohřbíváme “majora letectva” a nad smutečkou přelétají gripeny. Každý je odborníkem, miláček však gripeny později dementuje.
- Ztratila jsem v noci z těla magnet (magnetoterapie), katastrofa! Ve čtyři jsme na chalupě. Čundrácký týden na Kokořínsku začíná.
- Báječný votvírák 🙂 – procházka husí cestou nad vrcholy skal, 2 převisy jak pro mamuty, klid, samota. Ale v chalupě bezpečnostní systém evidující i každé otočení v posteli, v koupelně nad skříňkou hodiny a zažívám pocit permanentního sledování. Za pár dní si člověk zvykne a zlhostejní. Ostatně … během dne nejsme doma.
- Holanské rybníky, němečtí filmaři točí scifi Evropské kmeny a nabušení lajdáci nám brání v postupu.. stylová retrochata na prodej. Vařím, přišla na mě řada. Rizoto s lečem a klobásou.
10. Úterý.. Kostelíčky (připomíná úžasnou loňskou Andělskou Horu na Chebsku), Helfenburg, Úštěk – synagoga a žiďák. Fenoménl dne – Úštěk a meníčko za 59! Čočková a hamburská kýta mne na několik hodin zcela otupily!
11. Zákupy! Kdo by to řek, jak potěší a překvapí!! Hraběcí zámek , muzeum a výrobna papírových masek, pak tunel, Pusté Kostely, Pekelné Doly a motorkáři, camp označený na mapy.cz, jó, my se máme..
12. Houska a malá procházka v okolí, skalní bludiště. je nás víc o Markétu s ročním děckem, Žebrouna a ke konci pobytu i o Luďka s kytarou. Někdo odjíždí, jiní přijíždí..
13. Cca 15 km ostrým tempem mezi skalami a zase nej Husí stezka, hit dne Hospoda u kamen a identifikace na účtence: hnědé vlasy, chlap s brýlemi, blondýna, zelené tričko… dávám si najednou to nejlepší co miluju, protože celej den šlapeme o závod a o hladu: ledová káva se šlehačkou a zmrzlinou a zmrzlinový pohár.
14. Rozchod a rozjezd domů, Luděk neustává hrát nikdy.. Hrůzný zážitek dne – jako mají Pardubice na nádraží svého Krychliče, v Hradci operuje v Globusu sexy babka v černých žabkových šatech (sukni) stažených až do pasu, skrývajících snad jen bradavky jejích dlouhých prsů sahajících takřka k rozkroku..
15. Rozkoukáváme se doma a pilně makáme všude, kde to týden stálo..
16. Můj zubař je nadšený z mého chrupu a není to poprvé!! Takový se prý hned tak nevidí. Zuby drží pevně jako skála, žádný kaz ani zubní kámen. Je 10 hodin a od rána vytrhl 10 zubů a viděl mnoho přemnoho strašných chrupů. Ano, pro nás oba hezký den!!
17. Den v chaosu, nemám z něho dobrý pocit. Měšťák jako obvykle nám vysvětlil, proč TO nejde.. místo aby ze své pozice pomohl slušným lidem, vítězně nám oznámil, že přestupek pácháme my a dvojitý… nojo, čím dál víc je zřejmé, že slušnost a pochopení je pro mnohé tabu a do zákonů se holt všechno nacpat nedá. je to k posrání…
18. Příjemná změna – do CR nás veze autobusem žena. Milá hezká , usměvavá. Ať jí to vydrží!! Více vlídných řidiček jako je ona a stop všem řidičům, kteří mají svou permanentně blbou náladu vyrytou ve tváři. A že jich je..
19. Moravská Třebová a cestou zpět nakukujeme do lesa u Borové. Houbové šílenství.. hřiby praváky, růžovky a suchohřiby sbíráme do tmy, pohybujeme se na malém prostoru. Houby nejsou červivé, brouci už to nezvládají, hub je moc. a také chladno.
20. Sloužím v kanclu.. chaotické dopoledne, ve volných chvílích čistím hřiby (výraz valašských Moraváků pro všechny houby), doma pak obaluji klobouky a vyrábím smážu . To až večer, navečer jsme šli “dadat” a probudili se po 3 hodinách spánku. Je mrzká zima!
21. Z Roudnice nad Labem jde na mě tíseň. Žebráci a zdevastované domy napospas. Kolem hotelu Koruna vede železnice, máme ji z oken na dosah a večer hraje naproti letní kino Na střeše. Vypráskaná Roudnice. Na nedaleké náplavce probíhá Zažít město jinak. Samé pivo, najít stánek s burčákem byla fuška 🙂 a byl už stejně jetý, 3 deci mě opily a zdecimovaly k tříhodinovému odpolednímu spánku. Pocit štěstí.. jsme spolu a nikam nespěcháme.
22. Film ani vlak nám spánek nevzaly. Rozcházíme se. Miláček odjíždí směr Oleška, já jdu dobývat Říp. Nejprve však vylidněná nedělní Roudnice v ranním světle.. a není to tak špatné jako včera :). Krásný výlet. Slunečno, hafo sociálních kontaktů (malý hošík objímající z radosti strom.. kde jinde má načerpat energii.. příroda si poradí.. musím se držet abych nehýkala jako on – ten samý hoch z radosti na vrcholu u bufetu .. Na výletě??? .. já to nerozporuju… apod.. v Ladčicích huliči na salaši a 4 hodiny čekání na miláčka, od rána jsem nejedla, jen dvě retro Romance v hospodě.. nejkrásnější sólo výlet roku alejemi na Říp i z Řípu.
23. V lese a bereme už jen růžovky a praváky, zpracujeme zítra..
24. Je to blbý, ale celej den děláme o houbách; samozřejmě občasná výluka nutná.
25. Práce šlechtí, ale už je toho moc. Dnes bramborový den – třídíme a uklízíme cca 130 kg brambor. Není to na dva lidi příliš, ptám se sama sebe?? Vykopali jsme i našich 9 keříků na zahradě, to je radosti!
26. Posíláme ze smutečky Vildovi do nemocnice dopis (v úterý mozková příhoda) a cestou z MT zase houby. Suchohřiby už neberem.
27. Pátek, dělám o houbách a nějak se nám ty vztahy na smutečce komplikují až sypou… bude to někdy zase jako dřív??
28. 12 hodin spánku a pak znovu houbařský punk – 20 kg hřibů praváků a růžovek ve dvou za chvíli a na sakra malém prostoru. Mejl od Pepy, homeopata, který mi nezištně pomáhá již mnohá léta… konečně malá příležitost mu také udělat radost… shání knihu Život čmelákův, už jí hledám…a mám ji!
29. Neděle ve znamení postavy Převaděče – objeví se, na chvíli pomůže druhému posunout se dál a zase zmizí, nedá se s ním udržet stabilní svazek… Stalo se to právě dceři a předtím kdysi i mně.. nebýt převaděče, nerozvedla bych se, bála jsem se..
30. Vítr jak prase nám připravil celodenní program. Sbíráme a sušíme ořechy a po obědě zaleháváme do postele. Práce unavuje.
Brzy ahoj! Vaše zuzi .. a posílám selfíčko zpod Řípu, ale klidně by mohlo být odkudkoli, žáno..
