Jedna věta každý den / podesáté

2019 – říjen

Říjen

1. Zemřel Karel Gott a na smutečce se všechno sype – 3 lidé na odchodu.. XY, slaboch a sketa, avizuje odchod do Liberce. Ale né hned. Co se do té doby ještě stane??
2. Pardubice Cinestar a Nabarvené ptáče. Film je pozoruhodný, ale nevyvolává v nás žádné emoce. Zkoumáme čím to je a film otáčíme ze všech stran.
3. Všední čtvrtek.. Moravská Třebová, dnes bez zastávky na houby. Hurá, Vilda po mrtvičce opět chodí, jen mu není prý zatím dost dobře rozumět. Stále probíráme Nabarvené ptáče a sdělujeme si detaily.
4. Pracovní den. Dům já, zahrada miláček. Občas mu pomůžu. Od Ivoše jsme dostali exportní slepici na maso. Vlastně jen půlku, ale bylo toho hafo hafo. Polévka a na paprice. Neskutečná slast. Už konečně vím jak delikátně chutná slepice.
5. Celý den leje a leje, jsem jak lev v kleci.
6. Neděle! Zasvítí slunce a nastartuje chuť do života. Baví mě i ta zatracená práce. Furt kolem dokola. Večer jsem z radosti upekla sněhový koláč s malinami a džemem z černého rybízu. Maliny furt dozrávají. Nepodařilo se mi je před rokem zlikvidovat .. znovu vyrazily! Život je věčný!
7. Opět sousedi ach jo.. Krat. – vysavač energie a šílenej bordelář. Co tak zkusit metodu nepřipouštět si k tělu toxické lidi a situace. Dokážu to, být nad věcí a oprostit se od podvědomých myšlenek na ty hajzly?
8. Už druhý den čistíme opukový plot od náletu a přerostlého břečťanu. Šlápla jsem si po delší době na váhu a jen zírám. Kila jdou dolů tak nějak sama bez křečovité snahy.
9. Jsem poněkud konsternována z chaosu, který vládne doma když makáme na zahradě. Mám čas tak akorát na úkony spojené s přípravou jídla a následnou likvidací špinavého nádobí.
10.  Čtvrtek a MT, okouzlující podvečerní obloha nad Poličkou, zastavujeme a fotíme tu krásu.. večer nás dojal mejl od Mily, její vnučka nás viděla jednou, před měsícem a ještě tak ¼ hodiny a pamatuje si, že spolu s babikou (to je Mily) bojuje i Milošek a Zdenička o to, aby náš krásný svět zůstal jakým je doposud… Mily spadla brada, když jí to ta malá sdělila jen tak mimochode cestou autem z chaloupky do Svitav. Do pytle… napsala jsem to dost srozumitelně?

11.   Nikam se nejede, všechny plány nám zhatil jeden telefonát (puškař). Tak zase ta zahrada!, už jsem unavená. Spasil by mne dlouhý odpočinek i nějaký supervýlet, zatím to nevychází.

12.  Sobota a den ve znamení rozlučky z Karlem Gottem. Dívám se na mši, jen kněz Czendlik mi zde nesedí. Patřil mu závěr, že by na přímluvu Lucie Bílé? Je jak Bohdalka, musí být u všeho.

13. Večerní roztržka mi umožnila dnešní cestu vlakem do HB. Odpolední sluneční lázně v areálu léčebny, domů až za tmy a pěkně pěšky ze starého nádraží, já popleta si našla spoj pro všední den.

14. Radostně s Václavem u Vildy na rehabce v Košusu. Už se sbírá po mrtvičce, má housle pod postelí a učí se mluvit, na pokoji toho moc nenakecá, leží s Vietnamcem. Navečer Svatý Kříž a po několika letech bez kontaktu zkoušíme lokalitu „farma“ alias PŘEŽÍT! a vida.. Radek žije a dokonce má konečně stádo… 3 ovce.

15. Krásný slunný den, klidný přesun na letiště do lůna přírody. Moravská brána nás přijímá a spíme jako mimina.

17.  Situace se změnila. Zima, prší a v karavanu louskám ořechy. Jinak nic. Miláček nekomunikuje. Čekám kdy TO vyvře. V zámeckém parku kdo s koho. Vyhne se kluk nebo já? Přímý střet vyhrál, udělala jsem mu radost a s úšklebkem jsem ukročila. K takovému druhu narušení komfortní zóny jsem se ještě nepřipletla, maně si jen vzpomínám, jak mi před lety cikánka řvala z 10 cm do obličeje…červená parka a večer ohýnek s buřty a písněmi ve dvou..

18. Červená parka je moje a relax v lázních Teplice nad Bečvou a další trapná příhoda s paničkou a jejím doprovodem. Babča s cigárem a chováním řeznického psa se značkovou kabelkou nezaručující ležérní uvolněné lázeňské prožívání krásného podzimního dne..

19.  Sobota, Sny!! Po dvě noci se mi zdály příjemné sny. A v noci mě miláček pohladil po ruce. Hladově jsem po ní čapla a on řekl: (Miláčku) chrápeš. Vrátila jsem se do reality. Do reality nezájmu. Losna nebo Mažňák…Suchar nebo Morous?  Sama lesem z Hranic do Lipníka, užívám si to.. setkání s houbařem.. Rostou, chodím sem už od 3 let. S tatou. Sociální kontakt na autobusáku. Opitému a přesto sympatickému chlapovi platím jízdné do Slavíče. Je čistý a upravený, loudí marně číslo, vnucuje vizitku. Je to Čech a přesto ruský voják, odborník na výcvik se zbraní. Když vysedl z autobusu, rozparádil se přes sklo. Vzdušné pusy a srdíčka na sklo..

20. Podivuhodný den, neděle jak má být. Plná kouzel a překvapení. Blomcám se po Hranicích a 4x potkávám téhož cyklistu, asi mne sleduje či co. Bavíme se od prvního kontaktu u přechodu, u sochy Husa v Sadech Čs. Legií už jsme jak staří kámoši. Chlap je z Olomóca a je s ním sranda a současně je to i svérázný filosof, který mi poskytuje i praktické rady do života.. Máme si co říci. Třeba se ještě potkáme, někdy někde náhodou. Víme o sobě hodně. Haha, používá slovo šukat, jako náš kamarád Michal a nakonec i my.. Ostatní oproti tomu setkání nepodstatné až na jednu velkou zvláštnost. Na místě, kde mě před několika dny neuhnul z cesty kluk, mi teď jiný s koloběžkou uctivě a s úsměvem ustupuje z cesty, postává, čeká a říká Prosím. Jakoby nějaká imaginární omluva za to předchozí neveselé setkání. Krásný slunečný den a v Teplicích jsem přes cestu zahlédla známou babku se značkovou kabelkou… Ach jo, jdu pěšky, ujel mi autobus, balíme a zítra jedem domů.

21.  Pondělí, cesta domů je dlouhá s mnoha zastávkami a do noci vařím vývary..

22.   Od rána makáme na úklidu. Čekáme Radima z Luhačovic. Hlásí příjezd už ve 14. hodin. Hurá! Naše úderka stihla úklid i občerstvení – fascinující! Jdeme Žulovou stezku, jsem konsternována z tabule, kde je nesmysl a týká se to názvu lomu Novákovo jezírko, jehož jsem tajná autorka. Ujalo se to, ale autorství je mi upíráno. Já vím, šéf skutečského muzea na mne nejde. Není to náhoda, vím o tom svý.

23.  Středa – Celej den s přestávkami vybírám z kamínků před domem bordel – suché lupeny atd… večer peču sněhový koláč s malinami, úžasné!!

24.   Čtvrtek – den nestojící za záznam…snad ho jen zpestřily chlebíčky a větrník na smutečce s loučící se Pavlou.

25.  Pátek – dtto – den, kdy nemáme s miláčkem partnerský soulad a pohodu, a takový den stojí za starou bačkoru.

26.  Sobota – uvádím občas i dny v týdnu, při opisování z deníčku se to kolikrát zvrhne a pak v tom lítám.  KONEC SEZÓNY! NA HOUBY ZASE AŽ V LÉTĚ!

27.   Neděle – Poslední příležitost jsme využili dokonale. Slunečný den jsme strávili v Železkách a zopakovali si v 5 hodinách místa která máme rádi ( Štikov, Hařilova Lhota) a ještě přidali nové bonusy (bunkry v lese a obce které jsem ještě nenavštívila). Měnil se čas a nám to ušlo, západ slunce na Štikově se moc nepovedl – došli jsme na doraz a zrovna se zatáhlo..

28.  Svátek – peču sněhový koláč, tvořím jednohubky, u Michala máme tradiční setkání xenofobů. Tentokrát smíšené pocity, asi se už nesejdeme, říká Mili dodatečně a já si to myslím též. Každý z nás hrál na svou notu, loni nás bylo méně a bylo to „úplně jiný kafe“, jak říká soused cikán po zkušenosti ze zaměstnání u MÚ a jeho následným sociálním postavením..

29.   Konťas plný bioodpadu ven, uhlí do baráčku a po čase půstu opět obřad na smutečce /byly samé pohřby/, emotivní a smutný obřad .. Magdaléna..

30.  Takový pracovní den bez kloudné radosti…  

31.    Středa a čtvrtek – 2 dny v kanclu a začínají mrazíky. Topíme v kotli a komfort žití se zvyšuje.