Nový rok 2020 – leden
1. leden – středa – Obcházíme skutečské letiště a je stejně slunečno jako předevčírem s Buldoky.
2. leden – dva obřady
3. leden – 3 obřady, nabitý den, po návratu domů zase tvořím chlebíčky a jednohubky a přichází kamarád Lubor, se kterým jsem se po cca 15 letech znovu loni setkala, bydlí skoro naproti a moc se toho nezměnilo..
4. leden – sobota Hranice, letiště, jsme trochu pohádaný kvůli pytlíku od houbiček, ale místo zlověstného ticha to řešíme. Alespoň tohle je pozitivní. Zastávka v Olomouci a odjíždíme s 10 kg červené řepy a 1/2 kg brynzy. A červenou halenkou ve slevě.
5. leden – Ranní sólo vycházka ve svižném tempu 5 km, objevuji novou trasu, která se dá variovat a kde jsem nikoho nepotkala, snad to bude fungovat i zítra, pozítří atd… na obvyklé cestě k Malhošti to je každý den jako na promenádě, a v každou denní hodinu.
6. – Odpolední vycházka výjimečně i s miláčkem. Je to blbý, lidi chodí i zde, příště zkusím les.
7. – V lese dopoledne zatím klid, ale štve mě ta naučná stezka pro idioty, kterým se musí krásná příroda prznit různými pičičárničkami pro pobavení.
8. – Středa – miláček má první den půstu a já jsem unavená. Sedím doma, loupu ořechy a cvičím.
9. – Pokračuji v loupání, cvičení, nevycházím z domu. Pro radost biatlon a večer Vraždy v Midsomeru. Nepotěšilo ani jedno. Biatlon sorry, ale bez komentáře a večer hrůza. Tradiční anglický venkov je zamořen černochy, míšenci a homosexuály v různých kombinacích. Např. černý pastor, míšenec homosexuál. Roky jsem si Midsomer nedopřála, ale ta změna v obsazení anglického venkova mě nebaví. Ještěže detektiv a jeho kolega jsou OK.
10. – Hurá, tlak se znormalizoval (na jak dlouho??!) a včera jsem dojedla cukroví. Když nenakoupím a nevydoluji z mrazáku budu bez cukru. A to chci!
11. + 12. – Odpočívám u biatlonu, zase zklamání. Už to nikdy nebude jako za časů Koukalové. Howg.
13. – Událost dne – šla jsem po 2 letech organizovaně cvičit. Bylo to maso! A první den Mačingovky – diety či detoxu jsem přežila.
14. – Líný den, ale zablogovala jsem alespoň.
15. – Miláček se o mne obává, ale bát se fakt nemusí. Jsem jeho a on je můj. Spolu dokážeme víc! Vrrrrrr…
16. – Vylejzám z baráku do společnosti a odháním virtuálně dorážejícího kamaráda. Ach , jak potěší velmi osobní chvála od klienta. Protože já je jako klienty neberu. Pomáhám a sloužím.
17. – Domácí pracovní den.
18. – Velká túra s Janičkou po neznámých silničkách v okolí Žďárce, Prosetína a Malinného. Jsme samy, vítr, prší.
19. – Další udržovací túra s Janičkou. Tradiční okruh Zbožnov, Štěpánov, a teď sedím u telky a odpočívám, později vařím pokrmy na zítra – boršč, kedlubnovou přílohu a červenou řepu zvlášť. Je třeba být připraven kdyby uhodil hlad.
20. – V Chrudimi nakupujeme moře zeleniny a ovoce na naše detoxy a náběhové diety. Překonávám averzi a jdu kolektivně cvičit. Příště …si říkám… půjdu zas.
21. – Černý den… neslyším, nevnímám, jsem trapná a co se dá to zkazím. Zklidňuji se čtením 1. a 5. hesla (Nesnaž se každému zavděčit a Zbytečně nad vším nepřemýšlej). Večer dorazí diplomatický mejl: Ahoj, děkuju za zprávičky. Ano, tak bych i já ve vší slušnosti reagovala, kdyby se mi něco nelíbilo, ale nechtěla jsem to rozmazávat a řešit…
22. – Černá série pokračuje. Ani nedutám a nutně potřebuji, aby mě někdo pochválil.
23. – Hrůza na smutce. Zkazilo se co se dalo a když jsem se ozvala, bylo zle. Pak jsem zasklila janičku a až večer jsem se povznesla nad pořady o architektuře. Dík.
24. – Pociťuji nedostatek nových podnětů a vzrušení. Chtělo by to vyrazit do terénu! Ale dál dál dál od chalupy!
25. – Malá túra s Janičkou (cca 12 km), aspoň to, poté 3,5 hodiny na hřbitově a ve městě. S nadšením se to dá přežít.
26. – Od ničeho k ničemu; svou neschopnost omlouvám nedělí.
27. – Den v chvatu a chaosu, finančák a večírek na PDZ CR.
28. – Sama v kanclu, rozjíždím se, lelkuji a kde nic tu nic.
29. – Dnes jsem si popílila neboť! Chce to jen začít a pak už to jde samo. A je z toho radost.
30. – Stalo se ledacos. Ale vše jde do pozadí, ocejchuje-li vás někdo s důrazem a gustem „normální krávou“ a posílá vás s hlavou k lékaři. Myslím, že tím celý leden vyvrcholil a zítřek ten výrok už ničím nepřebije. Je to podělané nejen v široširém světě, ale i u zuzi. Jsem v koncích, ale nepláču.
Momentka ze sólovýletu. Ideální ráno: svítí slunce, ale pole ještě nestačilo rozmrznout.. proto jsem šla od silnice hlava nehlava pole nepole k oáze, kam nevede cesta, a pak krajem lesa směrem k jiné silnici. Měla jsem trochu obavu, abych nevyrušila lesní a polní zvěř, ale žádnou jsem nepotkala. Tak trochu jsem jí ale očekávala, protože jsem se ocitla na místech méně frekventovaných. Však prasata, zajíci a srnky dleli někde jinde…
