Jedna věta – červenec 2023

19. – 26. den – Svatý Kámen ( – bude to pokračovat, doufám to do konce týdne zvládnu)

19.7.

Vyspáno a dobaleno, v 10.00 vyrážíme do Svatého Kamene. Ještě že jsem na poslední chvíli přibalila prodlužku a roztrojku, jinak by nešlo NIC. Cesta se dvojím zastavením na pumpě a jedním na dokoupení chleba. Příjezd, zabydlujeme se v kasárnách pohraničníků a první vycházka do okolí. Zadem areálu kolem vodárny, po silnici do Svatého Kamene, kostel, naše první kaplička Pieta, tajemný dům, kaplička s léčivým pramenem. Panuje zde klid a pohoda. Hospoda nefunguje, krám tu není. Samota. Ale internety jdou. Signál T-mobile nikoli. Dnes 3.7 km

20.7.

Čtvrtek – Ráno pošmourné, ale přes den slunečno, parno a krásné mraky po celý den. A vůbec pastva pro oči. Krásné lesy, pastviny, výhledy. Jen Dolní Dvořiště nás sere. Samý „nails“ a v každým baráku „Muzikbar“. Jediná vietnamská prodejna. Předražené a neberou karty. Kupujeme jen kastról jinak jsme si dovezli vše. Večer se od dcery dovídám že tu je nový malý český obchůdek U smrku, kde je vše. Vyzkoumáme! Chceme si dát kafe na náměstí, ale hrajou tam. Ignorujeme stejně jako krámy kde neberou karty. Snad to dáme!

Ušli jsme 14,5 km – Oklikami do DD (Dolní Dvořiště), RnM (Rychnov nad Malší) a domů, celej den krásný mraky. Paráda – lávka přes močál, rybník Pižmový – krmení potěru moukou!, volavky a kormoráni, oplocování rezervace u Malše pro krávy – na žluté od DD???!, hřbitov v RnM. Večer se dovídáme od pana Beneše že kde jsme loni neprostoupili, vyrostla letos nová lávka. Úkol – prozkoumat. Snad je to TAM co myslím…

21. 7.

Pátek – Vypravujeme se tuze dlouho, na trasu vyrážíme až v poledne, ale času dost. Máme namířeno do Tiché, na Tvrz, kde je prý nový bufet, a zpět oklikou po trase kde jsme šli předloni s holkama. Napadlo mě se mrknout jestli ta nová lávka není tam co myslím, tak jsme si zašli cca 4 km, ale nebylo to tam. Včera jsme cestou potkali hodně laviček, tak jsme chůzi prokládali odpočinkem. Dnes NIC – proto jsme šli furt – sedat na mez Em nebaví. Potkali jsme lišku a jakéhosi migranta mířícího k hranici. Měl jen mobil a možná ani ten ne . V Tvrzi se chystá divadlo – spolek Kašpar z Prahy bude hrát “šejkspíra”, viděla jsem makat i principála Špalka. Ha! Měli párek v rohlíku, to berem. 2 mrože a jednu ledovou kávu bez zmrzky a šlehačky. Bída. Pak fofrem po silnici domů, nabrat vodu a večeře a brzo do postele. Zítra bude nějaký zámek, odpočinkový den. Při nabírání vody mi již  známý domorodec polejval léčivou vodou lejtka. Omlouval se že mi to z boku kaple málo teče, že odebírá do konve, jestli nechci nějak pomoct, prala jsem ponožky. Ano! Ale vybrala jsem si polejvání lejtek! Celkem 15.12 km. Bez kompromisů, bez posedávání.

22. 7.

Sobota – plán byl udělat odpočinkový den a prozkoumat Český Krumlov. Ráno jsme tak nějak společně odkryli karty a vzájemně si povděkem sdělili, že se nám vlastně mezi lidi nechce. Vyrazili jsme do Římova na pašijovou cestu. Podařilo se nám zaparkovat u bývalé pošty a okoukli jsme Římovskou hospodu a jejich nabídku – stavíme se hned jak to obejdem. Milá babička v infocentru. Druhé zastavení – svatba a u Krista na Olivetské hoře si rozdělai deku heteropár debilů. Hrozně důležití pijící pivo. Zajeli si sem autem. Později jsme je potkali v Římově. Idioti jsou už všude. Po poledni nás už míjí více turistů, neobvyklá je trojice starší a mladé řeholnice a duchovního v neformální bílé košili. Sestra měly slušivé tmavě modré šaty až na zem s bílým akcentem u krku? Nechali jsme je přejít a vyrušili jsme je až u Sv. Hrobu, kde se ti starší nahlas v akordu modlili. Sedli jsme si u stolečku v Římově vedle jejich. Mluvili potichu česky, brzy všichni přešli do plynné italštiny a velice se bavili už nahlas a smáli. Cesta má kolem 6 km, ale trvala nám cca 4 hodiny. Celý den velké vedro. Vrátíme se sem, možná ještě 2x. Je proč. V hospůdce jihočeské kyselo (nic moc, to naše valašské.. to je 1. liga!), koleno s bramborovým knedlíkem a sladký zelí (úžasné! vytvořilo protiváhu duchovnímu zážitku a celý den závěrem obohatilo).  Cestou zpět dokupujeme v Kaplici drobnosti a Em meje u pumpy auto, já kafuju. Doma u ubytovny už popíjejí pohraničníci s manželkami pivo a veselí se. Zdravíme a jdeme pro vodu ke studánce. Dnes 9 km a jsme v absolutní pohodě. Nohy dobrý.

23. 7.

Neděle – včera jsme se rozhodli pro návrat a cestu kolem římovské přehrady. Bude to cca 16 km a pak snad stihneme i večeři v hospůdce.

Skutečnost byla jiná – 20 km, ale došli jsme to a odměnili se v římovské hospůdce vývarem a řízkem (já smažákem). Cesta vedla rozmanitým terénem a museli jsme několikrát improvizovat a mít skoro furt v ruce mapy.cz. Bylo to dobrodružné a chvílema i legrační. Občas výhledy a 2x jsme legálně zacházeli do vodárenského pásma a zase zpět (vyhlídky, zříceniny, „pláže“). Vytušili jsme pozorováním, že domorodci toto pásmo narušují a intimním rozhovorem s jistou „narušitelkou“ jsme si později tuto domněnku potvrdili a dověděli se i spoustu zajímavostí. Třeba že zde spáchal  sebevraždu hrázný a jeho tělo tam kdesi dole dodnes tlí…

24. 7.

Pondělí – trend pomíjení „velkoměst“ bude až do konce pobytu a na podzim si zde uděláme turné po různých Krumlovech, Hlubokých, Zlatých Korunách apod., zkrátka po civilizaci. Ale teď si to nebudeme lidma kazit. Je tu nádherně. – Občas to proložit chce, ale ne na furt. Bez lidí se žít nedá.

Dnes jsme zamířili přes les na silnici z Rychnova k Bukovsku a poté přes rozsáhlé pastviny k bývalým obcím Mikoly a Obec. Mikoly byly obsazeny kravami, tak nic, Obec byla přístupná, ale zůstali jsme jen při kraji a prozkoumali dvě zřícená a zarostlá stavení. Určitě jich tam v té divočině bude víc, ale začalo se prudce horšit počasí (s čímž jsme trochu počítali), což nás přimělo k návratu stejnou cestou. Dnes 13,6 km.

25. 7.

Úterý – v noci se nedalo spát, strašné dusno i přes dokořán otevřená okna. Ráno déšť a pošmourno, rozhodujeme se operativně pro odpočinkový den. Míříme do Českého Krumlova. Tam a po marném hledání volného místa na parkovištích zase zpět. Krumlov je přecpán auty a turisty. Měli jsme vyrazit dřív, ale vyhrabali jsme se z domu až po 12. hodině. Po návratu jsme se šli vyspat a večer si vyšli do Rychnova a zpět. Prošli jsme si Rychnov hlavní třídou až nahoru k lesu a obdivovali opravené historické kašny (4), domy a pozůstatky křížů. Ten poslední spolu s pomníčkem nás ještě čeká. Jsou oba skryty v lese a vzhledem k blížící se tmě a dešti jsme spěchali domů. A stejně jako včera jsme mu neutekli. Dnes jen 6 km a v kaplickém Penny u Zemana opulentní oběd – kulaté brambůrky na zbytcích uzenin a lečovém základu a patky sekané. Mastné, mlsné, dobré. Kdo hodně chodí, musí dobře baštit. Jako my.

26. 7.

Středa – nevlídno, celý den nás pronásledoval déšť, ale dokázali jsme mu vhodnými úkryty čelit. Cílem byl Vodní kámen – malebné místo uprostřed pastvin (jak jinak) s příběhem, tentokrát biblickým. Cestou jsem byla překvapena jak se otevřela světu dříve uzavřená a tísnivě působící samota Janova Ves. Vyrostly zde chatičky pro poutníky a velkorysé kryté občerstvení s vynikající nabídkou nápojů i stravy. A je to brzo hotové. A na objednávku je i pečené koleno! Dali jsme oběd a šli ke Kameni. Cestou nám už bylo jasné, že se bez deště neobejdeme, ale klaplo to. Kámen spatřen, první déšť jsme přečkali u silnice za hustým keřem, druhý na rozcestí k Jelení vyhlídce (musíme vidět a ochutnat něco, …krásné a tajemné luxusní místo!), potom už nekompromisně zpět ale lesními cestami. Autem do Tiché a pěšky 15 km.

Zítra pokračování deníčku, je to zatím jen ve zkratce včetně fotek… to léto tak letí, a dovolené a výlety ještě nekončí. Čekají mě ještě Maštale, myslivecké hody u Huberta a v září nebo říjnu se sem chceme ještě vrátit. Jsme tu šťastni. A mezitím poflákat co se dá, zahrada zarostlá a naskočit zase do práce… je to změna po tom klidu a pohodě na Novohradsku.

Tak už to dnes 2.8. nedávám, ta zahrada mě vysála ze všech rezerv. A zítra musím brzo vstát a jít na šichtu. dobrou..