Jedna věta – červenec 2023

1. – 18. den

1.7.

Sobota – Jsme celí rozlámaní. Mně trápí achilovka a kolenní klouby, Em je nějak rozhašenej celej. Mutujeme co s tím a řešíme to objednávkou kolagenu na netu a v lékárně si objednáme Biomassage s hyaluronem. Věnuju se osobní hygieně a odpočinku. Jsem skoro celej den na zahradě.

2.7.

Neděle – Jedeme na Růžová palouček, je tam zase velká sláva. Krásné místo. Posloucháme Moravské učitele a Jahelku (to už bylo moc dlouhý…). K tomu se vrátím malým textem a fotkami, proto jedu dál.

3. 7.

Pondělí – Proflákanej den. Nic nedělám, jen se tak motám po bytě a zahradě. Ta achilovka mě rozčiluje, vymýšlím různé pokusy jak se zase uvést do původního stavu.

4.7.

Máme Biomassage a ve vodě rozpustný Kolagen. Baštíme želatinu a doufáme v lepší zítřky. Dnes obřad a takový malý domácí krámování. Závěrem dávám dohromady Jednu větu… zítra se pořádně vyspím..

5. a 6. 7.

Středa a čtvrtek – letos neslavíme. Čtvrtek jsem věnovala vaření kapří polévky. Mám ji ráda vylepšenou, na másle opečené vnitřnosti i zeleninu. Každé zvlášť. Nic zvláštního se nestalo, jen idioti zase řádili a cigoš odvedle z nás šílel. Nemá dechovku rád.

7.7.

Chtěla jsem napsat pondělí, ale je pátek. Vstávám brzy a vyrážím na obchůzky po městě. V kanclu chvíli pomáhám s parte atd… je úmorné vedro. Užívám si na zahradě a odpočívám. Ty pochůzky daly 4 km. Em odjíždí na letiště a budu sama doma. Na nějaké víkendové výlety to se mnou nevypadá, achilovka ještě zlobí a nechci ji přetěžovat. V osmnácti jsem si ji natrhla a doktor mě poslal to rozchodit. Tak jsem to rozcházela až to prasklo a zase to nikdo nepoznal. Byla jsem nějaký úkaz, co s tím dokázal chodit. Při operaci se zjistilo, že konce jsou tak zbytnělé, že už nejdou k sobě stáhnout, tak mám achilovku nastavenou šlachou ze stehna. Večer zase střet s idioty, cigoš opět řádí, že nemůže spát. Idiotům se neustupuje, tak hraju zase Frantu Skálu.

8.7.

Sobota – jsem dva dny sama. Achilovka zlobí, tak to prožiju doma, ale v klidu to tak nějak nebylo. Celej den to šlo. Odpoledne idioti poprvé uhodili, řekla jsem přes plot: Vole, ztiš si to idiote, a zabralo to. Začalo to znovu večer, ale to už bylo tak nějak chvíli tak a potom jinak. Idioti jsou nevyzpytatelní, ale Franta Skála to jistí. Divím se, že to nikdo kromě nás neřeší. Musí to rušit i na druhé straně plotu a ještě o kus dál. Dnes byli hluční hodně dlouho. Řvali ještě o půl jedné v noci. Jinak nic, tohle je událost která přebije všechno. Sráči. Neumí nic než chlastat. A pouštět rádio. Policii po negativní zkušenosti nevolám.

Odpoledne jsem si udělala radost. Zavařila jsem si pěkně venku na plotýnce boloňskou omáčku. Pěkně v klidu a se vším všudy. Červené víno, mrkev, řapíkatý celer, žampiony a jedna specialita – ořechy vcelku. A ještě jedno bizarní setkání. Potkala jsem dopoledne bývalého souseda z paneláku. Neviděli jsme se asi rok a překvapil mě. Řekl mi, že jsem čím dál hezčí a že mi narostla prsa. Nijak mě to nevzalo, bavíme se uvolněně, nechala jsem ho při tom a jen poděkovala za kompliment. Tahle podprsenka z Tchibo se zkrátka povedla 😊).

9.7.

Neděle – Lubor na kafi a idioti provokují. Když nereaguji – 2 pokusy – stahují se do domu a je klid. Rozhodla jsem se dnes nereagovat a taktika vyšla… Bloguju. No, dnes je pondělí a vím že 3-4 dny bude ticho. Vážím si ho tím víc. Pak se ukáže. Zvažuji že mne to drží v určitém stavu napětí, tenze a neokorávám.

10.7.

Pondělí – takový poklidný den, poflakuji se a kuju plány na víkend. Ale když kouknu na zahradu, zatrne mi. Starám se jen o okurky a rajčata a ostatní opomíjím. Hrůza… nejhorší jsou ty plevely. Zrušila bych je. Jako ty internety. Odpoledne jedu vlakem naproti Em do Svitav. Z vlaku jsem viděla zblízka srnečka s parůžky v lesním příkopu u kolejí a taky na poli zblízka čápa. Koukat z okna vlaku mě baví.

11.7.

Úterý – Dnes bylo strašný vedro a dochází mi voda na zalejvání. Zbývá půlka posledního sudu ze tří. V 11 obřad a pak k paní Novotné zkrátit triko, sukni a kalhoty. Jdu do oranžové a jasně modré. Všechno je mi dlouhý, už nevyrostu. Večer vedle do muzea na přednášku o tripu důchodce v západní Americe. Ten důchodce je kamarád Mojmír. Neumí anglicky, vzal s sebou vnuka a ten zase neumí řídit auto. To Mojmír jo.

12.7. – 13. 7.

Středa a čtvrtek – Vedra pokračují, životní stereotyp též. Spíš lenoším než něco dělám na zahradě, kde už zase bují kdeco kde nemá, ale mě to zatím nechává v klidu… na gyndě dr. zajímá i úplně něco jiného než prevence, tak dávám dobré rady i já 😊.  Přijel pan Doležal a dovezl hračky na malování. Samé bílé a černé koně.

14.7.

Pátek –  Připravujeme se dlouze na odjezd a protože máme dost času, vymýšlíme nesmysly. Jako že si zapíšeme stav vody a vypneme ji. Tato operace se dělá doma v díře za zrcadlem, ale neuvědomila jsem si že vyřadí z provozu i kohout na kůlně, který je paradoxně tak nějak vizuálně úplně mimo, tedy před tou vyřazovací páčkou. Do Hranic přijíždíme za tmy a šup do karavanu. Přestože úmorné vedro, v karavanu je příjemně.

15.7.

Cíl naší dvoudenní mise je užít si. Sami sebe, vyzkoušet chůzi v terénu Moravské brány (máme různé nožní trable, já třeba furt nataženou achilovku) a hlavně dobře se najíst v myslivecké chatě Hubert na hřebeni a případně i někde jinde.

Vyrážíme! V Rybářích objevujeme nový venkovní bufet Stodola, – hlavně pro cyklisty, protože každej správnej Valach a Valaška jezdí v cyklistických oblečkách na kole podél Bečvy. Velkorysé řešení + zvonek splněných přání, skvělá nabídka, to berem!!! Dáváme zmrzku, espreso a já „radím“ jak vyrobit ledovou kávu se zmrzkou a šlehačkou. Ta jim tu chybí. Udělali jsme to z frapé a super. Pak už jen od nuly na hřeben k Hubertovi. Pekelné vedro, ale lehounký větřík ho sráží na snesitelnou mez. Na chatě jen samý myslivci co tu soutěží s hafany. Miláček si dává šípkovou s knedlíkem a já jsem vítězně udyndala vrchního kuchaře, aby mi vyškrábl kastrol a dal KZD /knedlozelodivočáko/, zrovna přede mnou to jídlo totiž škrtnul. A hurá na Helfštýn. Poprvé za 10 let co jezdím do Hranic!! Úžasné! Jsem nadšena !!! Spojení starého s novým, pastva pro oči. Nic jsem neočekávala ani jsem nic dopředu nezjišťovala. Bože, tohle se povedlo. A zpět k Bečvě, v bufetu Stodola kafe, kafetonik, domácí ledový čaj a stejky. 25 km. Vydrželi jsme to ï s těma našima rozhašenýma nohama.

16.7.

Neděle – dnes jen 19 km. Podél Bečvy a včera nově objevenou asfaltstezkou lesem až na hřeben. Ve stodole 2 zmrzky, u Huberta myslivecké řízky (vepř) s hranolky a oblohou a skamarádili jsme se se 2 rozhodčími. Díky tomu vím, že myslivec, s kterým komunikuju (kdy už to boha bude zase otevřený??) je ten který se včera nechal mnou udyndat na poslední porci KZD. Hned mu to utíkám sdělit… jsem jako děcko a furt se usmívám… to je den.. Zpět stejnou cestou a v bufetu růžovku (gintonik nealko) a 2 zmrzky.  Abych nezapomněla… potkáváme zase toho Bečváka co včera. Když jsme šli kolem chatové oblasti najednou se vynořil z toho křídlatkovýho náletu u Bečvy jako duch v sexyplavkách adamkách. Dnes byl o kus dál a měl s sebou ženu a táhli přes ty bečvácký kameny kánojku (viděli jsme ji, tu loď, náhodou den předtím u jedný chaty, když jsme šli ještě lesem .. skoro u Bečvy) Chudák ženská… ten šedivej chlap v adamkách je zamilovanej do Bečvy. Jedeme domů.

17.7.

Pondělí – Do pytle!! Zase neprší. Ale v okolí klid, super. Zařizujeme spoustu drobností a chystáme se na pohraniční posádku do Jižních Čech. Na samotu. Miluju to tam a už se netrpělivě těším až ve středu vyrazíme. Jen nezapomenout jako minule nechat otevřenou vodu, aby fungoval venkovní kohout. Žár trvá. A zalejvače máme.

18.7.

Úterý – přípravy vrcholí, dělám ještě sulc do dvou pekáčů a Em želatinu s vločkama a tak podobně. To bude základ našeho stravování. Plus nějaký ten restaurační a bufetový standard.

Pár fotek z prvního dne v Hranicích. zajímavé je, že v neděli jsme nevyfotili vůbec nic. Ani žádný drink ve Stodole, ani řizky u Huberta, ani Bečváře s kanojkou… jak je to možný, říkám si a fakt nevím.