- – 15. den
1.4.
Sobota – Ven vycházím jen v naléhavých případech. Vylejzat oknem není moc pohodlné. Volám Janičce a jdeme se společně po dlouhé době projít cca 8 km po silnici. Nic se neděje. Jsem v klidu. Jen jsem se přejedla a je mi těžko.
2. 4.
Neděle – Dělám hlavně doma resty a stejně jako včera ve 12.30 u hřbitova a osmička po silnici. Jsem zase v klidu.
3.4.
Pondělí – Ráno se ohlásil montér na dveře. Přišel oknem a odešel už dveřmi. Dalo mu to pěkně zabrat, zprovoznil zámek zatím jen provizorně a až mu výrobce pošle lištu, přijde to dodělat. Zrovna laciné to nebude. To je paráda… můžeme chodit ven dveřmi a zase se furt pocouráváme. Předtím jsme raději seděli doma na zadku a vylejzali oknem jen když to bylo opravdu nezbytné. Věnuju se obřadům, ve středu jeden, ve čtvrtek tři, už se to zase spustilo… a navečer setkání s dvěma bývalými kolegyněmi z knihovny. Mám ráda samotu, ale bez komunikace s lidmi se člověk neobejde. Samota vocuď pocuď.
4.4.
Úterý – Jen krátce do kanclu a dodělávám doma u kompu co je potřeba. Myslíme na Irenku (Kolíňáci, Smrtka, Hlinsko), na výletě o víkendu spadla při přechodu potoka po kmeni stromu ze dvou metrů na záda. Musí na operaci. Strejda říká, že půlrok to spraví. Tak naštěstí. Je pořádná zima, ráno jsem vylezla jen tak nalehko do města (vítej slunce) a teď jakoby mě něco trochu vázlo v krku. To ale vůbec nepotřebuju. Mám spoustu plánů na zbytek týdne. A po dlouhé době jsem se v kanclu dopoledne pořádně zasmála, vylézt mezi lidi, to jsem potřebovala.
5.4.
Středa – dopoledne jsem si zase udělala výletové kolečko do Penny a zpět se stavila na důchoďáku zda v recepci neslouží kamarádka Saša, ale měla směnu její maminka, tak jsme se na hodně dlouho zapovídali. Cestou domů jsem našla po strašně dlouhé době kamínek pro štěstí. Krásnej, takovej výtvarně gemetrickej šrafovanej ve středu se srdíčkem To bude štěstí. Anebo láska??, že by? To je jedno co, hlavně aby všechno dobře dopadlo a neměla jsem tím vším posraným zanešenou hlavu.
6.4.
Ćtvrtek – divokej den od rána do večera a všechno je jinak. Vstávám velmi brzo. Ráno přišla na sedmou Saša a dělá mi hlavu. Pak chvíli volna a volá Zorka. Cestou sem bez Emmy se jí posralo auto a vrací se vlakem zpět domů. Na jedenáctou první obřad na smutečce, pak s miláčkem přesun na hřbitov v Luži, mám projev nad hrobem. Trochu se to protáhlo, zahradnice měla špatný údaj v sešitě a kytky dovezla až po urgenci. Ale stihla jsem vše, i doma vydražit narychlo letní šaty. Pak opět smutečka a stal se zázrak. Ten avizovaný srdíčkem. Byla jsem jen obřadnicí, pozůstalí měli svého řečníka. Otevřela jsem dveře do místnosti a sedět tam vysoký starý fousatý myslivec, takový Krakonoš. Hned jsem věděla. Je to ON. Šla jsem mu bez dlouhých orací podat ruku a představit se. Neuvěřitelný chlap. Milý, bezprostřední, živý, přátelský, vtipný, empatický a navíc duševně bohatý. Hned jsme si vzájemně sedli a okamžitě se skamarádili a oba věděli, že jsme tak nějak stejné naladěni. Navíc se znal s rodiči mého bývalého manžela, takže propojení existuje.
Dlouho se mi něco tak hezkého nestalo. Třeba se už neuvidíme, ale třeba jo. I tak to byl velikonoční zázrak. Děkuji.
Doma řeším zítřejší výlet do ČT s Janičkou. Po dlouhých komunikačních výměnách ho ruším. Padla na mě z dnešního dne velká únava. Celková a navíc se ani necítím na dlouhý pochod, který jsme plánovali když jsme nevěděli jestli holky přijedou nebo ne. Mám všeho plný kecky. Potřebuju klid a voraz.
7.4.
Teprve pátek. Všechno je ještě přede mnou a před námi. Těším se. Dny jsou otevřené a nechci je promarnit. Pořád si myslím že je sobota a táhne mě to do schránky pro noviny. A on je pátek. Domluvili jsme se, že dnešek pouklízíme a pak budeme spolu. Těším se.
8.4.
Sobota – dnes jsem se probudila v deset. Udělala si hezké ráno o samotě a chystám se jít do kanclu pro parte, zanést Marušce na přečtení smuteční řeč (zemřel jí manžel) a když už budu až dole pod kopcem, něco v těch našich supermarketech pokoupím. Mezitím vstal i m. a že by rád taky nějakej pohyb. Než jsme se vyhrabali z baráku bylo půl druhé a než jsme to oběhli byly čtyři. Mezitím sms s pozváním na saunu. Super. Konečně něco pro radost. Jinak už se v tom zase plácám a kde nic tu nic. Sauna mě nabila energií a ještě jsem po deváté napsala jeden projev. Půjdu spát a jsem zvědavá, jestli zítra bude nějaké partnerské dobrodružství nebo zas z ničeho nic nebude…
9.4.
Neděle – tenhle den bych zpětně zrušila, nálada pod psa. Jsem nemluvná a sedím u kompu a opravuji texty.
10.4.
Pondělí – Konečně slunce. Hurá! Kam vyrazit?! Do Litomyšle. Paráda, jsme sami v lese nikde zatím nikdo. Tak si ten výlet užíváme a taky hodně posedáváme a sluníme se. Chtěli jsme si dát v Litomyšli zmrzlinový pohár a kávičku, ale servírka nás naštvala, tak jsme se zvedli a odešli. Chtěla ať se vrátíme ven a podíváme se kterou zmrzlinu chceme. Že prý nemá přehled. Byla pěkně nepříjemná, ale my jsme se nedali a nakonec hrdě odešli. Ušetřili jsme 400,- Kč a to se počítá. Strašnej podnik…
11.4.
Úterý – Aklimatizace na všední den. Venku je zase pošmourno a prší. A ve městě se nic nehýbe. Mrtvo. Odpoledne obřad. Taky mrtvo. Chybí mi tam myslivec ze Svratouchu. Smažím bramboráky se spoustou pažitky a medvědího česneku.
12.4.
Středa – Den jako včera, od ničeho k ničemu a odpoledne obřad. Alespoň dělám ty resty a pořád něco jím. Snažím se permanentně rozcvičovat krční páteř. Přes den dobrý, v noci pobolívá, tak také protahuju.
13.4.
Čtvrtek – Včera se mi ulomil kus zubu. Již několik let si ho experimentálně pěstuju bez zaplombování, doktor to sleduje se mnou (je to stolička), stále se to hloubí a teď tohle. Je to citlivé a hrot mi zraňuje vnitřek úst, dokonce občas zašišlám. Protože se momentálně vůbec nedá objednat, jdu hodinu před. Vstávám o půl šesté. Přesto jsem až devátá. Ale kupodivu to odsejpá jako na běžícím páse (já jen obrus) a v deset už jsem doma včetně malého nákupu. Jo, byl společenský zážitek – v čekárně se sešlo několik starých přátel a skoro jsme se nepoznali. To je let… a všichni se jednou sejdem u zubaře.. a cestou dolů k Penny potkávám Botaňáka Mirka a ten na mě chrlí spoustu novinek. Jak to víš mu říkám. No prej mám chodit do hospody. To určitě! Celej den prší. Je fajn, že zub stačilo jen obrousit a můžu s ním zase všechno. Mluvit a taky s ním kousat. Citlivej je proto že je živej! Doma si jdu lehnout. Potřebuju slunce a vyrazit ven. A lidi kolem sebe. Nejvíc Krakonoše ze Svratouchu. To byla jízda!!
14.4.
Pátek – .. Tak zpět nezavolala. Nevadí. Udělala to stejně jako to někdy dělám já. Nelze se kamarádit s každým. Na to téma byl loni natočen film – Víly z Inisherinu. Beru, OK. Šlus. Večer sauna se Sašou. Dělá mi to dobře na záda, to teplo. Hned rozcvičuji. A v noci taky, jako každej den.. pomalu se to lepší. Ten film chci vidět.
15.4.
Sobota – vstávám o půl osmé, m. ve 12.30. To směnování mě netěší, ale dohodnout se nelze. Čas od času dumám o nezávislosti, o vzpouře, ale nemám koule. Jsem srab. Makám o domácnosti a těším se, že zítra NĚCO bude pro radost. Hlavně ať už neprší. Jsem netečná, bez výrazu, jak dělník u pasu, a ani přestávka mě nanabije. Krakonoš!
