Kalichy, Koruny, Tyčinky a Pestíky! Od půlky února doteď! – Spatřeno v údolí řeky Traun, Gmunden II/2020 a v březnu doma
První podběl mezi bukovým listím – křížová cesta v Attnang-Puchheim
Bledule, v pozadí lesklé a tuhé listy kopytníku – lužní les u vodního toku Ager
Podléžka (jaterník trojlaločný) a její typické listy
vv
Vzácnost – Čemeřice černá, z rodu pryskyřníkovitých, u nás se vyskytuje jen na zahrádkách, zde je volně rozšířena, ale pozor, jen tam kde není velká frekvence výleťáků a někdy na těžko dosažitelných místech. Zde v území divočiny u řeky Traun, kam už chodí málokdo, není zde stezka.
Delikátní poupě čemeřice. Ty kytky jsou tak krásný… ale všimli jste si, že některé květy jsou ukousnuté? No nevím, zrovna v této zátočině plavala labuť, a abych mohla fotit skoro z vody, musela jsem na ni zasyčet a zamávat, aby kousek odplavala. A to je čemeřice jedovatá!
Prvosenka vyšší, pospíšila si – břeh řeky Traun. Toho šneka jsem tam neumístila schválně, prázdných ulit je tu hafo, pytlík by byl nasbírán natotata.
Tak tohle byl velký oříšek… ale myslím, že jsem ho vyřešila, je to pryskyřník kosmatý (vzhledem k huňatým listům a květu), znám ho ale jen vysokého, ten žlutý krasavec u řeky Traun, se sotva proklubal, ale už by se chtěl ukázat světu..
Tenhle keřík podobný našemu janovci má ale jiné květy a roste na zahrádce u sousedů, nevím jak se jmenuje, ale janovec to není… ten kvete jinak
Janovec metlatý, vycházka už doma, slunný den tohoto týdne. Je jich podél cesty spousta, ale našla jsem jeden jediný květ, je jiný než ten z Gmundenu…
Rozkvetly sasanky! V lese u potoka tento týden sasanka hajní, s poetickým latinským názvem Anemone nemorosa
A mimo cestu o kus dál u potoka trsy bledulí! Mám z nich radost!
Chodíme už více jak týden každý den do nedalekého lesa ( no cesta tam a zpět zabere cca 2 hodiny i s “prací”) na březovou mízu, je to naše jarní radost. Začíná vystupovat z kořenů do větví již za nevlídného počasí a nočních mrazíků, letos dříve o cca 14 dnů než obvykle. Jak se přes den oteplí, jímaná míza už není tak čirá a rychleji se kazí. Netuším, která je cennější z hlediska živin, jestli ta časná nebo pozdní. Každopádně je to signál sběr ukončit. Také tento týden začala otravovat klíšťata a různí jiní brouci, co si rádi do člověka štípnou.
Pohybujeme se v léta neopečovávaném lese, kde si stromy žijí svým vlastním životem. Tak trochu u cesty borovicový háj, ale kousek dál už les z náletu, hlavně břízy a jiné plevelné listnáče. Stromy staré a nemocné zpřelámané, popadané na zem, trouchnivějící a pokryté mechem V této části tvoří podrost trnité keře, ale občas narazíte na zvířecí vyšlapanou stezku. Špatně se tu proplétá a každý krok musíte zvážit. Nejhorší by bylo zakopnout a natáhnout se tváří do toho trnitého bordelu… Když jsme začínali, vracela jsem se domů díky nevhodným gatím poškrabaná od lýtek až po stehna. Po týdnu pohybu v tomto terénu mám sice kalhoty zlikvidované zátrhy, ale nohy už se hojí a nové šrámy nepřibývají, to spíš zlobí ti otravní brouci, co se lačně vrhnou na člověka co se ocitne v jejich rajónu a chtějí si svého “prvního jarního” vychutnat…. nebudete tomu věřit, ale přečetla jsem si, jak je pohyb v lesní divočině zdravý, jak zlepšuje paměť a vůbec celkovou kondici člověka. A tak už nenadávám, ale mám ze sebe radost!! Že už vím kudy a kam.. a že na sobě pracuju!
Mrkněte na to sami, text vyšel v Lidovkách, nedělní příloze ORIENTACE a hodně mě zaujal, zkopírovala jsem ho z Neviditelného psa.
VĚDA: Jak zlepšit paměť
Dlouho se tradovalo, že v dospělosti už v mozku nevznikají nové neurony; naopak, jejich počet zvolna klesá, takže si k stáru stěžujeme mimo jiné na slábnoucí paměť. U patologických stavů, jako je Alzheimerova choroba, probíhá tato změna rychleji a fatálně. V posledních desetiletích se tento názor výrazně mění. Pokusy na myších, které běhaly v otáčivém kole, ukázaly, že již pouhá fyzická aktivita u nich vedla k tvorbě nových neuronů, zvlášť v hippokampu, oblasti mozku spojené s krátkodobou i dlouhodobou pamětí a s orientací. Později byla objevena bílkovina, která podporuje růst neuronů a jejich přežívání.
Co lidé? Platí pro nás totéž – fyzický pohyb působí blahodárně, což je známá pravda a dá se to vcelku čekat. Odborníci se však navíc se svých úvahách vrátili do počátků hominidů, našich předků, před miliony let. Vývojové změny, které u nich postupně probíhaly, poznamenaly vývoj mozku. Nový způsob pohybu po dvou, původně zadních končetinách znamenal větší nárok na mozek. Při chůzi, třebaže máme pocit, že je úplně automatická, musí mozek neustále sledovat rovnováhu těla. Během každého kroku přece stojíme chvilku na jedné noze. Když se náš dávný předek vzpřímil, začal se měnit i způsob jeho života. Sice i nadále sbíral různé plody, ale také se postupně vydával na lov. Opět rostoucí nároky na mozek – zapamatovat si, jak se vrátit. Poznávat krajinu také proto, zda by tam mohla být vhodná zvěř. Takže vývoj poznávacích funkcí. Současně rozhodování – ulovit ještě tohle zvíře, nebo se už vrátit? To pomíjíme vývoj řeči, komunikaci s dalšími lovci.
Nebyly to tedy jen chůze nebo běh, ale tohle všechno dohromady. Pokusy s dobrovolníky prováděné v posledních letech potvrzují totéž, co u jiných tvorů – že dostatečný aerobní pohyb přispívá tvorbě nových neuronů také u dospělých osob. Dá se to ale ještě zlepšit právě určitým napodobením našich předků. Při běhu na pásu ve fitcentru se nezamýšlíme nad tím, kam šlapeme. Nebude před námi kámen, který by se najednou vyvrátil, nebo po němž bychom uklouzli, o jiných překážkách ani nemluvě. Přitom jsou to běžná úskalí pohybu v terénu.
Následovaly pokusy alespoň zčásti simulující tuto skutečnost. Dobrovolníci sice seděli na rotopedech, před nimi však na monitoru běžely záběry krajiny nutící k prostorové navigaci, k zapamatování trasy, k rozhodování. Výsledky naznačují, že se mozkové funkce, nejen paměť, ale také schopnost rozhodování a další zlepšily více než u osob, které pouze „jely“. Výzkumy jsou zatím v počátcích – mozek je příliš složitý –, ale přece něco naznačují. Především potvrzují známou věc, že potřebujeme pohyb. Americké ministerstvo zdravotnictví doporučuje aerobní cvičení alespoň 150 minut týdně. Vědci k tomu dodávají, že ještě lepší než chůze nebo běh ve fitcentru je stejné počínání ve volné krajině. Tedy napodobování našich předků. Netřeba se vydávat na lov, navíc s GPS se už neztratíme, ale musíme přinejmenším dávat pozor, kam šlapeme, a rozhodnout se, kdy se budeme vracet.
Autor je fyzikální chemik
LN, 14.3.2020
