V jiné kůži
Je to za námi. První veřejná pitva knihy docentky Věry Přísné z Prahy. Je to totiž moje dvojče. Vypadá jako já, má barvu hlasu jako já, ale je mnohem direktivnější a odvážnější a vůbec, dělá úplně jiné věci než já. Zalíbilo se mi v její kůži, tím spíš, že děti v existenci docentky uvěřily a když jsem jednou nechtíc vyšlápla z role, dívaly se na mě s nepochopením, rozpaky a říkali… ale to přece paní knihovnice…
A tak jsem si řekla, že to vůbec není špatné spolu s bílým pláštěm, bílými kalhotami a bílým tričkem a nehodlám jen tak tuto identitu odložit do smetí. A tak si začínám obnovovat svou hru na kytaru a zpěv písní od Mikiho Ryvoly, Vladimíra Merty a všechny ty staré Oklahomy a Šípy letící savanou. Bude se to náramně hodit. Soudím. Docentka Věra Přísná umí překvapit!
Paní docentka po úspěšně provedené pitvě ještě zašla s dětmi a paními učitelkami do školy na šálek kávy, zákusky a bílé víno Pálava. A den skončil tak hezky. zuzi
Blahopřeji k první pitvě. Budou následovat další?
To s tím převlekem chápu, také občas ráda nahodím nějakou masku, nejraději Spidermana. 🙂
Děkuji, nemám bohužel na tento druh pitvy copyright, ale v okolní vesnice bych obejít mohla. A po čase to zpestřím hrou na kytaru a zpěvem pohřebních písní. Zapomněla jsem na jednu věc. Akce bude pokračovat pohřbem knihy, výrobou parte a tím vším okolo, vymyslela to paní učitelka Peřinová a na pohřeb budu pozvána, jen mám obavy aby nepozvaly knihovnici i docentku. Hmm, docentka by se moc ráda setkala se Spidermanem, nejlépe na neutrální půdě, aby to setkání nevzbudilo nežádoucí pozornost.
Pohřeb uskutečněte v rozlučkové síni na místním hřbitově. Snad se najdou i nějaké, jen mírně ovadlé, věnce.
Dobrý nápad, ale zvolíme levný ekologický pohřeb z domácích zdrojů; kdybychom měli větší konexe, nazveme to happeningem a zazobaní snobové by snad nějakou korunu pustili, kdyby mohli držet čestnou stráž u rakve a vypálit čestnou salvu.
Pohřeb knihy, báječná inspirace, to si možná vyzkoušíme na domácí půdě. Budete zpopelňovat či zvolíte klasiku?
Bude to klasika, protože nás pohřeb žehem ani nenapadl, ale vlastně… navrhnu demokratické hlasování. Podle hesla: nejsme vybíravím, ale jsme rádi, když si můžeme vybrat.
Také můžete přednést řeč a následně si pustit film Spalovač … a popřemýšlet zda nenastává syndrom vyhoření v práci na vedlejšák.
Z toho syndrom nehrozí, je to práce pestrá a zajímavá. Poznávání lidských osudů nikdy neomrzí. A pak tu je také neustálý balanc na hraně. Spokojenost zákazníka.
To je prima, že ta pitva byla tak živá 🙂
Hezky jsi to rozjela, zuzi, gratuluju k úspěchu! Musí to být parádní zážitek.
Liško, musím se zeptat na dojmy dospělých účastníků této seance, nejsem schopna to objektivně posoudit, byla jsem v takovém podivném stavu jako když jsi přítomna v přítomném okamžiku a co bylo před a bude po už neexistuje. Byla to pro mne neobvyklá zkušenost, moc jsem to rozumově nekočírovala, bylo to velmi živelné… 🙂