5. den – Sobota 3. 5. 25 / cca 13-15 km – sportovní okruh lesem nahoru, dolů, na závěr změna plánu, volíme silnici
Dnes spíš sport než kochání. – Ale vrtá mně každý den hlavou, kolik toho vlastně ujdeme. Naše chytré hodinky ukazují daleko více km než trasa na mapy.com. A já jim věřím, protože domů se většinou doplazíme utahaní jak zákon káže. Nebo už jsme starý a unavení jedinci? Tak to teda rozhodně ne. Nachodili jsme 234 km, zhubla jsem 4 kg a zpevnilo se mi tělo. Včetně zadku. Běžně si na něj nesahám, ale před několika dny jsem tak učinila a nestačila jsem se divit co dokáže třítýdenní chůze. Diskutovala jsem o tom s kamarádem a on se tomu vůbec nedivil. Prý se tomu říká tvarová paměť! Tak jol!
Ráno, pardon.. v poledne, jsme nabalili deštníky a zajeli do Leopoldova. Od rána to vypadalo na déšť tak jsem dnes dala zpočátku přednost trase po lesní asfaltce. Z Leopoldova po řádně označené „lesní cestě“ nahoru ( a to označení zde na Novohradkách znamená, že to bude ukázkové! chybí nám tu jen občas lavička), cestou míjíme klausu Uhlišťský rybník, a po lesní těžební cestě zase dolů. Všude kolem samé posedy, boudičky, kazatelny a kupy dřeva – pěkní macci. Les rozježděný těžebními stroji a těží se většinou probírkou. Stromy napadené kůrovcem tu nevidíš. Les je zdravý. Ale! na té naší těžební stezce bez asfaltu jsou i otisky podkov a netrvá dlouho a míjíme i další důkaz přítomnosti koní. Koblihy.
U Baronova mostu proběhla krátká porada a protože začíná krápat a déšť zesiluje dokončujeme trasu po silnici. Leje. Cestou nás míjí skupina rakouských cyklistů které jsme potkali cestou do kopce a chechtáme se na sebe. Staří známí! Rakouští turisté a cyklisté zdraví, čeští už tak ne – to je shrnutí našich potkávání v krajině Novohradských hor.
Dnes jsem moc nefotila, ale užili jste si včera. Opsala jsem ale z fotky text z cedule v Leopoldově. Hezky vysvětluje splavování dřeva. Pohybujeme se často v okolí říček a klaus, které tomu řemeslu sloužily. Někdy jsou ale opravdu ty vodní toky docela úzké a mělké. Nesplavovaly se totiž všude jen dlouhé kmeny, jak to známe ze starých filmů z Vltavy, ale také polena. To jsem dlouho netušila.
Trochu poučení z cedule:
LEOPOLDOV (795 m n. m.) – Z historie místa:
Kolem roku 1750 byly na louce při Pohorském potoku zvané „Huskerwiese“ postaveny domky pro rodiny vorařů a dřevařů, později začaly přibývat další dřevorubecká obydlí. V roce 1790 navštívil vesnici hrabě Jan Nepomuk Buquoy, který jí dal název podle jména svého mladšího bratra Leopolda Alberta. Sídlo se tak začalo jmenovat Leopoldsdorf – Leopoldov.
V letech 1787-1790 byla na Pohořském potoku založena tři vaziště vorů pojmenovaná Obere -, Mittlere – a Untere Zeughütten. Obere Zeughütten se stalo později známější pod názvem Baronův most (Baronbrücke), Mittele Zeughütten se nacházelo zde v Leopoldově a Untere Zeughütten poblíž Terčí (dnes Pohorské) Vsi neslo také název Migal. Vory se pouštěly upravenými koryty Pohorského potoka a Černé (na obou tocích jsou místy patrné zbytky výdřevy koryty a dál po Malši k Českým Budějovicům. Hladina v tocích se navyšovala („dělala“) v době plavení vypouštěním vody z „Klaus“ – vodních nádrží vybudovaných v horní části toků. Voda se směla navýšit jen přibližně o 20 cm nad normální stav vody, jinak plul pramen voru příliš rychle a „vrátný“ nestačil „udržet předky v plavbě“ a voraři museli rychle z voru seskočit a ponechat ho vlastnímu osudu. Potom rychle běželi proti proudu varovat další pramen voru, aby včas zastavil – „zašrekoval“. S navyšováním hladiny v tocích se splavilo přibližně 12 pramenů vorů za týden, potom se muselo počkat 1 – 2 týdny na nadržení nové vody v klausách. Na Pohořském potoce začala od roku 1774 sloužit jako klausa dříve zbudovaná Jiřická nádrž (pojmenována také Pohořský rybník) a od roku 1775 byl dobudován nedaleký Uhlišťský rybník.
V roce 1863 vznikla v Leopoldově panská šindelna. Ve 20. letech 20. století měla vesnice okolo 200 obyvatel. Po odsunu Němců po roce 1945 se se novými obyvateli Leopoldova stali převážně Rusíni, ,kteří pracovali v těžbě dřeva.
Zajímavosti v okolí:
Uhlišťský rybník – 1,5 km východním směrem se nachází klausa o rozloze 2,18 ha (německý název Kohlstätter Teich)
Jednoty – 2 km západním směrem se půod Jelením vrchem (956 m) nachází bývalá ves Jednoty (německy nazvaná podle prvního osadníka Antona – Tonyho Tonihäuseln). Ves byla vybudována kolem roku 1705, do dnešních dob se z ní zachovala jen zpustlá myslivna.
Příště tradiční trasa do Dolního Dvořiště anebo přeložím Novohradky Husovým sborem v Heřmanově Městci. Dnes jsem tam měla rozloučení.
