3. den – Čtvrtek 1. 5. 25 / 16 km – těšení na Tichou se zvrhlo
Včera při návratu z Pohoří na Šumavě, stejně jako loni, byl v Malontech na návsi i jinde neobvyklý ruch a občas někde odněkud stoupal dým. Ano, včera byly čarodějnice! A po návratu na základnu pro nás došla kolem deváté večer na pokoj ta nepříjemná ženština, co tomu tady velí a že nás zve k ohni. Ale my nešli. Neměli jsme na to bratření náladu.
Po včerejší náloži natvrdo jsme si dali voraz. Trasu jsem zkrátila o 2 km a řeknu to narovinu – tvrz Tichá nás letos zklamala (loni velké nadšení!!), ale zpáteční cesta byla velmi malebná včetně slunečného počasí a ani vítr nezlobil. – Do Tiché chodíme po silnici a tentokrát bylo narváno. Míjeli nás hlavně cyklisté – samotní, v páru, ve skupinkách. Málokdy ale potkáváme rodiče s dětmi. .. A také se vyrojili motorkáři. Našli novou destinaci – restauraci U čápa. Leč čáp letos nepřiletěl…
Sotva jsme vkročili hned jsme tím sympaťákem z loňského podzimu zverbováni na prohlídku tvrze. Jdeme, ale tentokrát mi nedovolil fotit ani venku, přestože to není nikde zakázané a výklad byl zkrácený. No, řekněte, jaký mají užitek z toho že se nesmí fotit? Já myslím že žádný. A další minus – chtěli jsme se U čápa občerstvit párkem v rohlíku a nic jsme nedostali. Prý rohlíky nejsou. Moc tomu nevěříme, je to řečeno tak nějak podezřele. Jdeme dál a kafe si dáme doma. Tvrz jsem si vyfotila zpoza plotu.
Cesta zpět byla líbezná. Slunce, mraky, krajina s výhledy. Kocháme se, nespěcháme. Pozůstatky mlýna u rybníka, křížky a kapličky si necháme na zítra, dnes se budeme flákat. Cestou potkáváme pomníček, pěkně zašité auto hledače pokladů, několik rakouských turistů (zdraví a usmívají se, to naši moc neumí) a holku podivínku co si v ústraní na lesní cestě lepí na auto (FF) červené pruhy a nápis TROUBLE MAKER. Tvoří si imidž. A ještě nás předešel jeden mladý párek a chlapík nám poradil kde hledat mlýn a to ostatní. Zítra jdeme na to!
Tak se kochejte!
