2. den – STŘEDA 30. 4. 25 / 18,4 km – začali jsme zostra, ale nevydrželi jsme.
Bude to těžký. Opakuje se podzimní model. Em kolem poledne ještě „obchoduje“ a do Pohoří na Šumavě vyrážíme až kolem 13. hodiny. V Pohoří u parkoviště hrůza.- Půlka je zabraná a vyrůstá tam naproti „bylinkářům“ (zatím nezprovozněno) nový kolos. Tedy dva kolosy proti sobě a opodál, skrytý částečně lesem, heliport ( silnice jsou tu úzké). Strašný. Majitelem je megaboháč, bývalý šéf skupiny PPF, mimochodem právě dnes o jeho konci v PPF vyšel na „novinkách“ text. Jiří Šmejc v červnu skončí v čele PPF a řeší se finanční vyrovnání. Co to tady bude? Osobní azyl nebo investice jako naproti „bylinkáři“? Sere nás to. Šli jsme dnes do Rakouska a tam je to jiné. Malé vísky patří rodinným hospodářstvím a žádné „okupační paláce“ jsme tam zatím nepotkali, natož heliport.
Naše dnešní trasa měřila podle mapy 18,7 km a kopírovala z větší části rakouskou cyklostezku. V půli cesty obec Karlstift a někde nad námi vrchol Tischberg (1063 m).
Byl to horor. Furt jsme šlapali – trasu jistil miláček, já jsem to pustila z hlavy, a najednou zjistil, že už půl hodiny lezeme do kopce špatným směrem. V tom vedru to bylo vražedné a nezávazně jsme začali uvažovat o změně trasy (tj. ubrat). Vrátili jsme se zpět do místa pomýlení a začali znova. Teď už to měl Em pod kontrolou, ale stejně jsem to jistila. U lesní kapličky s vlky jsme se oficiálně rozhodli pro zkrácení trasy a v Karlstiftu jsme se pokorně vrátili na rakouskou cyklostezku směřující k naší původní trase. Na mapě je to takový malý růžově vytečkovaný lomený oblouk.
Dnes to bylo poněkud únavné. Stále nahoru a dolů a ještě jsme si jednu rundu snaživě přidali. Ale svítilo slunce, provázely nás krásné mraky (i včera cestou) a vidět půvaby a zvláštnosti rakouských sídel bylo přínosem (sociální dům v Karlstift, na vždy upravené Rakousko nezvykle zarostlé zahrádky s rozpadajícím se inventářem, divoký dům s excentrickou výzdobou na okraji obce s žlutomodrou vlajkou, na vesnické návsi vysoký domek se solárními panely ve funkci výtvarného oživení fasády v průčelí aj..). Bonusem se stal nečekaný pramen Lužnice, který na nás vykoukl za zatáčkou na té naší cyklozkratce. A pozor! Na základně jsme objevili na našich tělech, poprvé co sem jezdíme, po dvou klíšťatech, z toho jedno obrovské. Zrada! Mysleli jsme si bláhově, že na Novohradkách klíšťata nejsou. Zdá se že letos už sem také dorazily, potvory.
Ještě v Česku… cestou z Pohoří na hranici.
A to je dnes konec. ** Příště Tvrz Tichá a naše velké zklamání. Na podzim velké nadšení a dnes tohle!
