Jak jsem si zajela do Hranic pro pěknej sprďunk

a dala si v lázních kafe a oplatku

Měli jsme štěstí. Minulou neděli jsme zajeli na otočku do Hranic a bylo krásně. Em se pohyboval na letišti a připravoval karavan a letadlo na zimní spánek, já se šla projít. Dlouho jsem zvažovala kudy jít, až jsem to vymyslela. Žádné velké výkony, 10 km stačí. Chci se kochat. Do Teplic nad Bečvou na teplou oplatku, přes les kolem vyhlídky zpět do města a pak na základnu. A ještě cestou omrknout arboretum u lesnické školy.

Plán jsem dodržela a byla to paráda. V Teplicích na nábřeží byl turek a teplá ananasová oplatka a po zelené jsem se vydala zpět do města. Okukovala jsem co je kde nového, obdivovala domy v Teplické ulici a zdržela jsem se pak už pouze v arboretu. Prošla jsem si ho křížem krážem, nikoho jsem nepotkala, a když jsem se chystala areál opustit, objevila jsem u nohy na cestě neznámý plod. Vypadal strukturou povrchu jako citron, ale byl zaoblený, menší a takový vybledle žlutozelený. Nenapadlo mě nic lepšího než se do něho spontánně zakousnout! To jsem si dala! Něco tak trpkého a současně hořkého jsem snad ještě nepocítila. Hned jsem si odplivla a vypláchla si důkladně ústa. Předtím jsem ale oním plodem mrštila do dáli. Což se ukázalo později jako chybný krok. Chtěla jsem určit co jsem to nakousla a už to nešlo. Volal Em, ať přispěchám na letiště že se za hodinu jede domů. Nepodařilo se mi v časové tísni objevit příslušný strom a ani nový plod. Ale co, říkala jsem si, zeptám se mejlem ve škole, oni budou vědět… Pod fotkami zveřejním naši korespondenci. Byla jsem sprdnuta a nevím nic. Tipla jsem si doma ořechovec, ale ten to není. Uvnitř totiž nebyl ořech ale dužina.

Teplice nad Bečvou a ikonická lávka. Nádhera! Malé děti se brouzdaly v Bečvě a máma je z vody nemohla dostat. Připomnělo mi to mé dětství. Skoro jsem se dojala :)..

Vrátila jsem se dolů a podchodem pod kolejemi jsem se dostala na zelenou. Putuji vrchem podél kolejí a pak malej výstup a spojíme se s červenou. A za chvíli šup na vyhlídku! Svatý Jan Nepomucký má krásný výhled! Užíváme si to spolu.

korespondence s cílem odhalit původ trpkého plodu:

Dobrý den, 

jsem zdaleka, ze Skutče, a do Hranic jezdím nepravidelně už několik let. Mám ráda klidné prostředí vašeho arboreta a když mi to vyjde, jdu ho okouknout. Včera jsem se tam potulovala a při odchodu objevila u cesty, skoro už u východu z areálu takový kulatý špinavě žlutý plod s drsnou texturou. Jsem zvědavec a tak jsem ho lehce nakousla. Otřásla jsem se nad jeho trpkostí a hořkostí a hned jsem ho vyhodila daleko od sebe a pak jsem ho už nenašla. Chtěla jsem zjistit ke kterému stromu patří ale už se mi to nepodařilo. Koukala jsem do korun a na zem ale jiný jsem už neobjevila. Teď to zkoumám na netu a objevila jsem něco podobného – plod ořechovce. A kupodivu tam poblíž byl i strom s podobným listím si vzpomínám. Trefila jsem se? 

Odpověď: Dobrý den, nevím co jste ochutnala, ale ořechovec v arboretu nemáme. Není dobré všechno hned ochutnávat! V arboretu je několik dřevin, které jsou velmi jedovaté. Nevím kolik máte roků, ale tuto zásadu učíme již malé děti ve školce.

Byla jsem zklamána, že to není ořechovec jsem vydedukovala, ale do pytle co to tedy je? Zeptám se ještě jednou:

Dobrý den. Díky ale očekávala jsem že mi ten záhadný plod jakožto znalec pomůžete identifikovat, škoda. Nebo nabídnete několik možností :). Momentálně se do Hranic nechystáme, ale až pojedeme a nebude opadáno, zkusím to sama.

Už nejsem děcko, ale to ochutnání bylo spontánní, někdy se to tak stává. Přežila jsem to! 

Zdravím Hranice