Zář 182022
 

aneb Maštale jak na dlani

Já vím, ta spousta restů minulých i budoucích, tolik výletů a zážitků… tak jsem se dnes v tom brečavým počasí “podívčila” a podělím se s vámi o náš prázdninový deníček. Byly jsme na něj většinou dvě a pes, ale zkraje a ke konci tři (a pes). Tak si to nějak přeberte a kdyby byly nějaké dotazy, zodpovím, ale možná ne tak docela stoprocentně. Nějaká tajemství si necháme jen pro sebe… znáte to. Ne vše je věc veřejná…

Tak první stránku deníčku máme za sebou, přiložím ještě nějaké ilustrativní fotky:

Náš pes se jmenuje Pluto a drží basu s Emmou. Spát teda chodí brzo jako já, ale se mnou nevstává. Čeká až se probere Emma a to je tak kolem desáté, jedenácté. Máme holt každá jiné příznaky. Emma ty soví a já ty skřivánčí. Ozvláštňuje nám to pobyt, protože máme čas každá i sama na sebe. Emma v tu dobu většinou píše deník, já zase ráno něco poflákám a pak si dám kafe s mlékem a medituju, ách jooo… ale někdy také píšu deník, jako teď. Dnes jsme měli návštěvu. Přijel Miloš a doplnil nám spížku. Večer jsme zpívaly, ale zaboha si nevzpomenu co to bylo za songy… já už večer tak nějak skomírám.

To nám to letí… dověděli jsme se že pijeme i když studniční, tak pěkně zaneřáděnou vodu, ale nic nám po ní není, sračka nás netrápí, ale jistota je jistota, kamarádi mají hluboký vrt a fakt se mi ta jejich voda zdá taková opravdovější, tak ji berem! Lezla jsem do chaty, já tohle živelné vymetání opuštěných lidských sídel miluju, tak pořád nějak lezu. Rodina už si zvykla a někdy po důkladném zvážení leze se mnou. A pak je někdo někdy z toho i nadšený. Máme jeden zážitek v tom směru naprosto unikátní, jen čekám až to trochu vyvane a ukážu pár fotek. Snad mi to holky odsouhlasí. Bylo to v Rakousku.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web spravuje Webklient