právě jsme přijeli z Hradce
Nejprve „prošlé“ afirmace“
23. 1. 2026 – Vážím si svého těla a chráním je, protože moje zdraví je pro mě důležité.
24. 1. 2026 – Pozvedám se nad všechna omezení. Jsem vedena a inspirována Bohem.
25. 1. 2026 – Život je opravdu velmi jednoduchý. To, co vydáváme, se nám vrací zpět.
26. 1. 2026 – S porozuměním, vědomostmi a uvědoměním, které mám, dělám to nejlepší co mohu.
Dnes 27. 1. 2026 – Dnes je příjemný den. Peníze ke mně přicházejí očekávanými i neočekávanými cestami.
Zítra 28. 1. 2026 – Dnes oslavuji všechno, co jsem, a všechno čím se stanu.
Pořád se něco děje. Moc času na klidné spočinutí nemám a afirmace jsem zanedbávala. Ale heslo: To, co vydáváme, se nám vrací zpět. jsem pocítila před několika dny tvrdě na vlastní kůži a stydím se doteď. V Kauflandu u pokladny dva kámoši přede mnou zapomněli zvážit jablka a ještě se od váhy za kasou podruhé jeden z nich vracel zeptat co je to za druh. Tak jsem se na pokladní pousmála takovým tím úsměvem, ách jo, a když jsem přišla na řadu, byla jsem přistižena, že jsem si nezvážila vůbec nic – mrkev, cibuli, červenou řepu, česnek. Hrůza! Vracím se s okódovanými pytlíky zpět a hele! česnek jsem zase nezvážila. Tak znovu. Cítila jsem se pěkně trapně a myslím že moje omluva nic nespravila. Nikdo nereagoval.
Tak jednu lepší zprávu. Konečně jsem se vrátila ke svému oblíbenému výtvarnému umění. Začalo to nenápadně. Tímhle článkem: https://www.prozeny.cz/clanek/bydleni-vila-v-litomysli-je-plna-zivota-okouzli-vyhledem-na-zamek-i-chytrym-resenim-interieru-102029. Litomyšl, to je můj oblíbený rajón ale neznám ji tak dobře jako můj virtuální (zatím) kamarád Giz. Tipla jsem si, ale netrefila. Giz věděl! Pomohla mu k tomu asi i tahle fotka krásného zákoutí:
Ulice Václava Boštíka mi připomněla dobu, kdy jsem byla na jeho výstavě v Pardubicích a pátrala po místě jeho narození v Horním Újezdu u Litomyšle. Jenom teoreticky, dodávám.
Odkaz: https://rozvedena.blokuje.cz/893117-vaclav-bostik-v-pardubicich-php/ a bez fotek. Ty mám ale zachovány na rajčeti: https://www.rajce.idnes.cz/zuzizuzi/album/vaclav-bostik
A tím to dobrodružství začalo! V sobotu jsme si opět udělali velký výlet. Navštívili jsme v Chrudimi galerii ART a výstavu současného českého linorytu. K vidění toho bylo ale o hodně víc. Co nevidět to chci zde rozvést. Mám fotky. Teprve potom jsme šli na túru podle Chrudimky do slatiňanských lesů k rozhledně Bára. Co nevydržela vichřici a byla znovu obnovena. Je to jedna z našich oblíbených tras.
A ještě jedna zmínka o Václavu Boštíkovi:
Tak pro dnešek dopsáno. Ahoj. A zítra se oslavuje!!!
28. 1. 2026 – Dnes oslavuji všechno, co jsem, a všechno čím se stanu.
Jen aby to nedopadlo jako dnes, kdy měly přijít ze všech stran peníze a zatím NIC :).
