Kulturní výprava do Zlína 14.3.2015 – poprvé po VSR
Počasí nám nepřálo. Lilo jak z konce, a tak jsme místo výletu na Lysou, kam už se několik let chystáme, vyrazili do města našeho mládí. Oba jsme studovali na kožařské průmyslovce, kde se tehdy sešel výkvět profesorské inteligence. Co profesor (profesorka), to naprosto jedinečná osobnost. A živé město se středem nedaleko vchodu do fabriky Svit Gottwaldov, poblíž Velké kino, PRIOR a naproti Tržnice, … naše “baťovská” škola stála úplně nahoře na svahu, hned vedle Domu umění (bývalý památník Tomáše Bati od architekta Gahury) a internát kousek pod ní.
Mohla bych povídat hodně dlouho o tehdejším životě města; utkvělo mi v paměti, jak se ze Svitu po práci vždy vyvalily nekonečné davy lidí, a za moment se rozptýlily do prostoru, jak jsme chodili nakupovat do bufetu v ženském internátě pod námi za 4 Kčs 25 Dg rybího salátu v kelímku a krajíc chleba k tomu, jak byl PRIOR neustále naplněný lidmi, a na Tržnici opravovaly dělnice u okénka na počkání puštěná oka na silonkách, a jak jsme chodili do jídelny na Tržnici…
A jaký je střed města dnes – v sobotu 14.3.2015? Je tu absolutně mrtvo. Že by to bylo počasím či sobotním předpolednem? Nebo je dnes střed města po krachu Svitu úplně jinde než byl tehdy? Netuším, asi je těch faktorů více. A také zde není žádný hypermarket. Jen ten”starý” retroPRIOR. Ale opodál stojí nové kongresové centrum architektky Evy Jiřičné, ve Zlíně narozené! Jak se mi líbilo na vizualizaci, ale ve skutečnosti to žádná ultrabomba není, alespoň pro mne ne. A navíc je také úplně mrtvé! Je zavřeno! Ještě že to jistí PRIOR ale pozor jen do 13. hod. a v neděli zavřeno!
Prior také není co býval. Působí tísnivým dojmem a trochu zoufale. Kupujících je zde jen hrstka, krámky jsou každý pes jiná ves a prodavači se dnes nudí. Vyjeli jsme výtahem do posledního patra a mezi vystaveným nábytkem míříme k oknům a vyhlížíme ven. Chvíli nám trvá, než zde někoho kompetentního objevíme, ale ochota tu je. Otevíráme si ta ohromná okna a fotíme panoramata.
Směrem dolů již putujeme pěšky a marně hledáme, co by nás nadchlo, nebo alespoň zaujalo… Až úplně dole! Hle zůstala tu stará mozaika a záchody jsou také na svém místě. Jdeme se uvolnit a ocitáme se rázem v jiném světě, takovém spirituálním. Tyhle záchody ve stylu new age jsou viditelně opečovávané s velkou láskou. Nechybí zde sošky buddhy, snivé obrazy Zdeňka Hajného a také plyšáci jsou tu! A použít toaletu rovná se obřadu. Ano, i v kabince se máme čím kochat.
Pokračujeme dál. Podél kongresového centra Hradskou ulicí k vile Jana Antonína Bati, nevlastního bratra Tomáše Bati. Kolikrát jsme kolem ní chodili aniž jsme věděli co je to za nenápadnou budovu v baťovském stylu. Dnes v ní sídlí Český rozhlas a pravděpodobně v ní nezůstal kámen na kameni. Ačkoli… nikdy neříkej nikdy, uvidíme…
Stále prší. Přes park, kolem zámku a podél autobusového nádraží míříme ke Krajské galerii výtvarného umění. Sídlí od roku 2012 v kompletně zmodernizované tovární budově 14, v bývalém objektu Baťových závodů, později Svitu Gottwaldov. Tovární budova je původně industriálním dílem architekta Jiřího Voženílka z roku 1947, nyní zrekonstruovaná studiem A. D. N. S. Produkcion pod vedením architekta Juraje Sonlajtnera.
Těšíme se na výstavu Jakub Schikaneder (1855-1924). Představuji si, že sem připutovala z Prahy, před 3 lety vzbudila nadšení ve Valdštejnské jízdárně, ale nakonec jsem zklamána. Ta výstava je poněkud kusá, není zcela reprezentativní co do rozmanitosti námětů. V Praze bylo vystaveno více než 100 obrazů, z toho 40 ze soukromých sbírek, zde odhaduji jejich počet na 30-35? Chybí mi známá Vražda v domě a Kontemplace a také obrazy ze Severu Evropy, z ostrova Helgoland.
Zajímavostí je, že po roce 1910 se Schikaneder stáhl do ústraní a své obrazy již veřejně nevystavoval. V té době také vznikly záznamy opuštěných interiérů, které patří k dosud málo známým částem jeho tvorby. V roce 1922 ukončil po 37 letech pedagogickou činnost. Společně s manželkou podnikl cestu na pobřeží Severního moře a ostrov Helgoland, která iniciovala poslední etapu v jeho díle.
Rozhodli jsme se vyjet výše, do expozice muzea (galerii, muzeum a knihovnu zastřešuje tzv. Baťův institut 14/15) Princip Baťa – dnes fantazie, zítra skutečnost, zahrnující i obuvnické muzeum a okrajově i další zlínská specifika (moderní cestovatelství).
Na velkoplošných posterech mě asi nejvíc zaujaly osudy lidí, hlavních “Baťovců” a možnosti osobního růstu zaměstnanců, o které bylo podle mne velmi dobře postaráno po všech stránkách, výměnou za jejich pracovitost a loajalitu. Sami bratři Baťové a ostatní muži fungující v čele systému jim byli svým přístupem k firmě a životu příkladem. – Systém Baťa fungoval jak dobře namazaný stroj.
Pokud chcete vědět více, přečtěte si třeba ve Wikipedii heslo Antoním Baťa starší (jejich otec), pak přejděte na syny: Tomáš z prvního manželství a Jan z manželství druhého (jeho původní jméno znělo Jan Karel, později si jej změnil na památku svého otce na Jan Antonín); po smrti Tomáše Bati v roce 1932 se stal jediným akcionářem firmy Baťa, a. s., Zlín.
To nejdlůležitější z “principu Baťa” velmi pěkně shrnul na svém blogu prof. Zelený:
http://blog.aktualne.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=6777
Myslím, že je to velmi poučné pro porovnání se současnou podobou kapitalizmu a její efektivitou, etikou, mezilidskými vztahy a dalšími aspekty, které v nás denně vyvolávají pochybnosti, nespokojenost a pocit vykořeněnosti.
Více fotografií s větším rozlišením ze Zlína včetně snímků několika panelů expozice naleznete na našem ZONERAMA
Ovšem atmosféru budovy 14 je nejlépe zažít osobně a využít všech možností, které skýtá.
Expozicí procházíme každý sólo a scházíme se až v malém kinosále, kde si můžeme sami spustit reklamní baťovské šoty podle svého výběru.
Odcházíme nadšeni a motivováni budovatelským duchem expozice. V mysli nám kolují baťovská hesla a v duchu si slibujeme, že budeme od této chvíle jinými lidmi, takovými na sebe náročnějšími. Tak co, jdete do toho s námi??
Buďme věřiteli, ne dlužníky.
Cena je diktátor.
Čistota a pořádek = kvalita.
Dělejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti.
Den má 86 400 vteřin.
Dlouhá je cesta přes pravidla. Krátká a vydatná přes příklady.
Hlouposti je vždy nadprodukce.
Chytrý dělá na začátku to, co hlupák na konci.
Každý buďme podnikatelem na svém pracovišti.
Každý dělník kapitalistou !
Kdo cesty krátí, život prodlužuje.
Lidem myšlení, strojům dřinu.
Lidí se nebojme, ale sebe.
Malý člověk – malá práce, velký člověk – velká práce.
Náš zákazník – náš pán.
Nejlepší kvalita, nejnižší ceny.
Nepokračuj na špatné práci.
Plať hotově, nevypůjčuj si !
Pomáhej si sám.
Pro nás je dobré jen to nejlepší.
Rozkaz zákazníka je svatý.
Silní milují život.
Skromná žena, lenivý manžel.
Učte se jazyky !
V rychlosti je síla.
Vydělávejte, nežebrejte !
Zámožnost – povinnost, chudoba – výmluva.
Zbavme se své malosti a velikost si nás najde sama.
Zkušenost – matka vedení.
A víc jsme toho dnes nestihli… my se však vrátíme…
Ahoj Zuzi, to byla hezká procházka! Hradčanoid je legrácka, o které jsem nedávno četla, že je to zachycená rotace panoramatu Hradčan v horizontální ose. Uvízlo mi to v paměti, protože mě to hodně pobavilo. Škoda, že u toho nemají nějakou vysvětlující cedulku. Myslela jsem, že je to umístěné v Moravské galerii v Brně.
Pár Baťových hesel jsem si opsala. Když už mám v kuchyni tu velikou nástěnku, tak ať to stojí za to 🙂
Ahoj Báro! Tak to je výhra! Hradčanoid není jen tak něco náhodného, je to takový postmoderní nesmysl :). Asi koluje po galeriích?.. Každý ho chce vidět :).
Nástěnku také plánuji, zatím jsem zakoupila několik úzkých poliček, kam se dají postavit obrázky a knihy. Ale k instalaci ještě nedošlo.
HRADČANOID!! Našel jsem podrobnosti:
http://www.matejsmetana.net/hradcanoid
Podobný etymologický původ mají i slova havloid a setkal jsem i se zemanoidem. V těchto případech se však nejedná o rotačně symetrická tělesa nýbrž o komplex politických názorů a osobnostních profilů 🙂
Hurá, ta mramorová ptákovina je tam i názorně technicky vysvětlena! Více takových nápadů, více takovývh umělců, a více snobů, kteří milují a kupují současné umění…
[…] protože se tam chystali jeho kamarádi Jirka Kačer a Radim Hanke (Zlíňák, mimochodem autor sochy Zátopka na zlínském stadionu). Tak si vytesal náhrobek, ale nikdo o tom nechtěl ani slyšet… a dodal … a žena by […]
Od roku 1964,kdy jsem byl na výstavě obuvi v tehdejším Gottwaldově,neviděl jsem nikde tak krásné boty,pánské i dámské a už asi ani neuvidím.To,co se dnes nabízí je naprosto nesrovnatelné.taky dnešní nabídka firmy Baťa,prezentovaná v našich obchodech,je ubohým odvarem nabídky těch dob.
Systém Baťa,jako celek je něčím,co nyní už nejsme schopni ani napodobit,zavést už vůbec.Ten svět je pryč a víme,kdo ho zničil.Jak vidno,paměť je krátká a snahy zničit i povědomí a příklad, se podařily.Proto dnes jsme jako stát zuboženi,rozkradeni,jsme dlužníky a nic z toho,co by mělo být z Baťovských hesel přímo v Ústavě,aby se tím každý řídil,není známo.Taky víme,kdo za to může.Viníků je však příliš mnoho a jsme to i my sami,voliči.
Díky za reflexi a vzpomínku. Mrzí nás, že tomu poctivému kapitalistovi Baťovi nevrátili jeho podnik, počítám, že by to nedopadlo tak, jak to se Svitem Gottwaldov dopadlo. Stejné je to i s Botaniou ve Skutči. Z více jak 10 pobočných závodů nezůstal ani jeden a kolos, který zaměstnával tolik lidí je v úpadku. Proslýchá se, že je na prodej. Nebylo by divu. Neustále je oklešťován až z něho nezbylo skoro nic…
Baťovská expozice nás nadchla, snad se z ní někdo i poučí :).
Není Baťa,jako Baťa.Ti praví tu už nejsou.Dědicové téměř nikdy nedosahují úrovně zakladatele.Platí obecně.