Filmy spatřené o svátcích

Walter Mitty a jeho tajný život, Zeď (die Wand), Lulu na mostě, Vrásky z lásky, Svéráz národního rybolovu, Balada o bombardérovi 1.-4. díl

To je ale směska! Přiznám se, že na její složení jsem neměla moc velký vliv. Byl to kompromis a tentokrát v tom vícekrát hrála roli moje nerozhodnost. Rozhodoval za mne někdo jiný. A ví bůh, jestli bych se pro některé z těchto filmů vůbec rozhodla. Však díky mé laxnosti a sváteční smířlivé náladě a ochotě povalovat se líně u bedny, jsem viděla film roku. Pro mne. Probereme lehce jeden po druhém, budou se zde mísit názory mé a miláčka.

Walter Mitty a jeho tajný život

Uveďte se do obrazu: http://waltermittymovie.tumblr.com/

USA 2013
Režie: Ben Stiller
Hrají: Ben Stiller, Kristen Wiigová, Adam Scott, Kathryn Hahnová, Patton Oswalt, Shirley MacLaineová, Josh Charles, Sean Penn, Ólafur Darri Ólaffson
Premiéra 26. 12. 2013

Podivuhodný příběh nevýrazného malého nudného chlapíka židovského vzezření, kancelářské krysy z fotografického archivu časopisu LIFE, který “nežije”, ale zůstala alespoň schopnost snít. Shodou několika náhod je během chvíle vržen do víru dobrodružství při pátrání po ztraceném negativu na první stranu posledního čísla papírového časopisu.

Film je prezentován jako komedie. Mně se komedií moc nezdál, a přišel mi nevyvážený. Zezačátku to odsejpalo, záporné postavy Mittyho nadřízených byly přiměřeně protivné a charakterově odpudivé, ale Mitty si mě ne a ne získat. Nelíbil se mi typově a ani jsem s ním nesoucítila. Trpěla jsem ho. Divoká část filmu, kde se střídaly země, prostředí a živly a Mitty šel z jedné akce do druhé, byla skvělá a také Mitty přiměřeně zarostl, odhodil košili s kravatou a tu svou příšernou městskou bundu a vypadal docela k světu. To šlo. Ale pak se konečně kdesi v Tibetu setkal se svým idolem, fotografem O’Connelem (Sean Penn) a od té doby už to bylo velmi “hollywoodské”. Ach jo. Přehrávající fotograf, společný fotbálek s domorodci (klišé jako prase), a dál a dál už doma… šťastné náhody, typická doprovodná hudba “vlídného rodinného smíření generací” nebo jak to nazvat, na tohle mají Američané hodně spadeno a já jsem na to alergická. Hrdina se oholil, láska se vrátila, vše se vysvětlilo a závěr už ten happyend jen korunoval. Nebylo to vůbec tak špatný, ale pro mne ne dostatečně zdrcující. Tak, abych na ten film vzpomínala. Přínos  filmu spatřuji v tom, že konečně vím, k čemu slouží ta skleněná bota, co ji mám doma po tatínkovi a zalévám s ní pokojové květiny. Tak z té “nádoby” pijí v Grónsku pivo!

Přesně tak vypadal pivní korbel v Grónsku!!!!!

Walter Mitty nám cestou zmužněl

Docela případnou recenzi na film vytvořila filmová kritička Alenka a vytiskli ji na Silvestra v Lidovkách.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/walter-mitty-a-jeho-tajny-zivot-je-vic-nez-hold-zanikajicimu-svetu-104-/kultura.aspx?c=A140106_131733_ln_kultura_hep

Pokračovat budu postupně, nyní mám nějakou práci u sporáku. O víkendu se vrátím k Barceloně. Navštívíme jeden z Gaudího domů. Můžete hádat, kterým jsme začali. Tím, kde byla nejmenší fronta :). Ale fronty na památky v Barceloně nejsou zdrcující, jde to rychle.

Zeď   / Die Wand

Uveďte se do obrazu: http://www.youtube.com/watch?v=0GWjp65R3zo

Rakousko / Německo 2012
Režie: Julian Pölster
Hrají: Martina Gedeck, pes, kočka, kráva
Premiéra:  –

Robinsonáda, stominutová reflexe vynucené samoty ženy v horské přírodě, oddělené náhle a bezdůvodně od okolního světa neviditelnou zdí. – Film jsme zhlédli v původním znění, bez českých titulků. Promítali jsme jako poctu našim rakouským “dětem”.

O filmu jsem už jednou psala, rozhodně jsem ho chtěla zhlédnout, ale přestože jsme film měli půl roku doma na DVD (v původním znění), celý jsme ho nezvládli. Pokus byl učiněn, ale zklamal nás, tehdy jsme  “nedokoukali”.

Děj velmi chudý, sedlačení jen v náznaku (samá romantika – chůze alpskou přírodou se psem nebo odpočívání v alpské přírodě se psem, žádný “boj o přežití”,  starost o jídlo, domácnost… atd..),  táhne se to jak kšandy, občas oživeno dramatickou nebo tajemnou sekvencí, a neustálé zapisování do deníku souběžně předčítané jejím nezúčastněným vnitřním hlasem. Tomu jsme nerozuměli.

Nečetla jsem knihu, ale domnívám se, že kniha musí být bohatší filmu a líčení všedního života městské ženy neznalé vesnických praktik určitě zabírá podstatnější část knihy. V knize se nejde neustále “poflakovat” krásnou přírodou, pozorovat kamzíky za sklem a dlouhé minuty odpočívat pod dubem. Film podle mého soudu nevyužil jaksepatří potenciál příběhu. Scénář šel spíše po romantické lince a pouze občas byl divák mírně zaskočen statickou scénou, která se “odehrávala” za sklem. Jen jedenkrát došlo k velmi akční scéně v reálu, kterou jsem nepochopila. Na její horské salaši se ocitl muž a vraždil její krávu. Zabil i jejího psa. Ženy si nevšímal a nechal se  jí ochromit a zastřelit. Nebylo mu vidět do tváře, neustále byl záměrně otočen ke kameře zády.

Film mne zklamal, a já se na něho tak těšila. Možná jsem se nedovtípila, možná byl film utvořen pro jiného diváka, možná svou roli hrála i jazyková bariéra (vnitřní monology). Já jsem si ho představovala jinak. Ne tak nudný. Domnívám se, že by se nad délkou a četností statických romantických pasáží pozastavil i velmi citlivý a chápavý divák. Všeho moc škodí.

Zajímavé by bylo srovnání s filmem  Cesta (The Road)  dle stejnojmenného postkatastrofického románu  Cormaca McCarthyho. Zde mne film  nadchnul dokonce více než kniha, byl mnohem barvitější. K přirovnání, ke srovnání obou filmů, mne přímo dovedla jedna scéna z filmu Zeď, která opět nebyla nijak “vysvětlena”.  – Na obzoru se objevil bezlistý vysoký strom, na kterém byly pravidelně rozvěšeny rozepjaté oděvy. Působilo to strašidelně a pravděpodobně byl tento motiv použit i ve filmu Cesta. Jen se mi něco mate, zda to tehdy nebyly spíš lidské pozůstatky, ne-li jen hlavy…  – Těžko soudit, nečetla-li jsem knihu, ale mohu se jen domnívat, jak jsem již naznačila, že v tomto případě se naplnit mnohotvárnost knihy nepodařilo.

Lulu na mostě / Lulu on the Bridge

Uveďte se do obrazu: http://www.youtube.com/watch?v=bevR5pk5c08

USA, 1998, 103 min
Scénář a režie: Paul Auster
Hrají: Harvey Keitel, Mira Sorvino, Willem Dafoe, Richard Edson, Kevin Corrigan, Victor Argo, Gina Gershon, Lou Reed, Vanessa Redgrave, Mandy Patinkin, Giancarlo Esposito, Josef Sommer, Cara Buono, Jared Harris, Stockard Channing, David Byrne, Michael Cerveris, Peggy Gormley, Sophie Auster, Karen Sillas
Premiéra:  Na DVD od: 01.12.2005 Filmhouse, byl vysílám na ČT

Nevšední film o lásce a oddanosti. Tajemná a komplikovaná pohádka pro dospělé, kde je obsaženo dobro a zlo v krystalicky čisté podobě.

Nebýt tajemného kamene – mysteriózního prvku, na kterém je film závislý a z kterého děj vychází a překvapivého konce filmu, zdálo by se být všechno v pořádku. Ale nečekaný konec filmu divákovy jakž takž utříděné představy rozhodí. Každý si může film vykládat po svém, můj pohled je ten: Na úplném začátku filmu má hlavní postava, saxofonista Izzi, před očima kaleidoskop dívčích fotek vystříhaných z časopisů. Možná je to jeho poslední vjem, který se mu vryl do paměti, než byl náhodně postřelen neznámým šílencem, co vtrhl do klubu s pistolí. A to ostatní, spekuluji, je jeho sen, který se od toho obrázku odvíjel.  Sen, který stojí zato vidět.

Vrásky z lásky

Uveďte se do obrazu: http://www.youtube.com/watch?v=Jx5ThWkMWxs

Česko, 2012, 101 min
Režie: Jiří Strach                                                                                                                                                                                                         Scénář:  Marek Epstein
Hrají: Radoslav Brzobohatý, Jiřina Bohdalová, Ivan Trojan, Lenka Vlasáková, Jiřina Jirásková, Taťjana Medvecká, Viktor Preiss, Jan Skopeček, Miriam Kantorková, Josef Somr, Tatiana Vilhelmová, Aňa Geislerová, Oldřich Navrátil, Marek Taclík, Radek Holub, Jaroslava Obermaierová, Martin Stropnický, Radim Špaček, Martin Zahálka, Matěj Hádek, …

Premiéra 12.04.2012 Falcon, na DVD 05.12.2012 Magic Box

Film jsme zhlédli o svátcích v TV s rodinou, na přání dcery. Té jsou české filmy vzácností, u nás je tomu naopak. My máme vůči nim nějaký blok či co. Ne snad kvůli tomu, že je to české, ale obáváme se, že na nás zase juknou z plátna ti všichni staří mazáci, co nesmí v žádném pořádném českém filmu chybět.  Aňa, Tatiana, Bohdalka, a Trojan… a to je už po těch letech demokratické kinematografie fakt vopruz.

Tak jsme se dívali všichni a vydrželi to do konce. Dcera byla nadšená, my méně. Ano, ušlechtilý námět (ani ve stáří by člověk neměl na život rezignovat a dobré je plnit si své sny i navzdory nepřízni čehokoli), stejně jako je ušlechtilý sám režisér, plejáda nejlepších herců…. ale výsledek je poněkud bezpohlavní. Chybí tomu jiskra. Stejné jako u Ondříčkova Ve stínu. Režisér Strach dělá z prdu kuličku. Slabý scénář, snad psaný na objednávku??, ale viditelná křečovitá snaha o co nejlepší provedení s co největším počtem herců co zrovna letí. A výsledek je nuda, nuda. Nejvíc mne fascinovalo, že i na takový štěk jako je půlminutový výstup průvodčího ve vlaku musí být přizván charismatický Radek Holub. Nemluvě o minutovém, “skvěle zahraném”, štěku Tatiany.

Ano, tváří se to, tváří, snahu a ušlechtilý záměr nelze nikomu upřít, ale chybí tomu ty pověstné koule. Každý se může přetrhnout, ale je to stejně prd platný. Druhý den už o tom filmu nic nevím. Navzdory tomu, že se zde po desetiletí ignorace umělecké i společenské sešli bývalí manželé Radek Brzobohatý a Bohdalka.  A to měl ještě režisér kliku, že to stihl natočit včas.

Svéráz národního rybolovu

Uveďte se do obrazu:   http://www.youtube.com/watch?v=qqztGAae8Vg

Rusko, 1998, 98 min
Režie: Alexandr Rogožkin, napsal si sám i scénář                                                                                                                                               Hrají: Alexej Buldakov, Viktor Byčkov, Sergej Ruskin, Sergej Guslinskij, Vasilij Domračev, Ville Haapasalo, Andrej Krasko, Kirsi Tykkyläinen

Premiéra: 11.11.1999 CinemArt, 19.02.2007 H.C.E.

Ruští bohatýři opět na lovu, tentokrát však v nebezpečné blízkosti státní hranice… Volné pokračování úspěšné komedie Svéráz národního lovu.  info

Shlédnuto na Silvestra?? Už nevím, ale asi ano. Silvestr pro nás nebyl Silvestrem, byl jen obyčejným dnem volna, ale nikterak jsme ho nedrželi; venku se mohli spoluobčané ubouchat, ale my jsme byli jako vždy nasuchu. Nás tento přelom nevzrušuje, stejně tak jako nás vůbec nevzrušuje požívání povzbuzujících nápojů. Jde to mimo nás, stejně jako veškeré televizní seriály a některé další “radosti “, bez kterých si někdo jiný život nedovede představit.

Ale odříkej si, a nakonec tě to stejně dostihne..! Několikrát jsem miláčkovi odmítla dívat se na tento film, byla jsem bezdůvodně předpojatá. Na Silvestra se mě už neptal a rovnou ho večer spustil. A dobře udělal! Ztratila jsem už před léty naději, že uvidím pořádnou komedii podle svého gusta, aniž bych to svoje gusto specifikovala. Sama jsem nevěděla, jestli nejsem náhodou moc vybíravá nebo divná, že mne v tomto směru permanentně nic neuspokojilo. Mám ráda absurdní humor, nadsázku, ale realita se nesmí zcela ztrácet, fundament reality tam být musí, a jestli v tomto směru snad existují nějaké filmy pro mne vhodné, dlouho jsme se vzájemně míjeli. K protnutí došlo nyní.

Svéráz národního rybolovu mne chytil od první vteřiny a pocit čistého úžasu nad neuvěřitelně bláznivými nápady a neuváženými činy pětice ruských přátel ve spojitosti s 16 kartony vodky “zapomenutými” za hranicemi země, mne neopustil po celou  dobu trvání filmu. Čistá stominutová férie bez hluchého místa! Nejen hlavní hrdinové, ale i jejich přátelé a ostatní “nahrávači” byli skvěle vymyšleni. Asi nejvíc mne chytil za srdce závěr filmu. Široká strana maja radnája! Něco tak velkolepého, velkorysého a absurdního by málokdo dokázal vymyslet! Chorošo, molodci!

Balada o bombardérovi, zatím  1.-5. díl

Uveďte se do obrazu: http://www.youtube.com/watch?v=3KjsI4I2_aA

Rusko / Ukrajina, 2011, 181 min
Režie:  Vitalij Vorobjov
Hrají: Nikita Jefremov, Vladislav Abašin, Darja Ekamasova..
Premiéra:  Na levném DVD od: 16.02.2012  –  29.03.2012  Řitka video

 Jednou z největších událostí, která prošla vysíláním ruské televize v roce 2011, bylo uvedení osmidílného seriálu z doby Velké vlastenecké války. Hlavní roli zde nehrají pouze bombastické bojové scény, ale také strhující motiv lásky a věrnosti. V popředí příběhu stojí mladý letec Grivcov a radistka Káťa, které neúprosný běh války na dlouhá léta rozdělí..  info

DVD zakoupeno v Albertu, miláček plachtí a má slabost pro vše kolem letců a letadel. K sérii jsem přistupovala velmi zvědavě a s neurčitými obavami, jak se ruský přístup k “válečné kinematografii” změnil od dob, kdy jsme chodili na ruské válečné filmy povinně. Ty filmy se mi nikdy nezdály špatné. Ne že bych byla jejich fanatickým fanouškem a vyhledávala je, ale bavily mne. Nenudila jsem se.

Seriál Balada o bombardérovi se neodehrával v oblacích,  jak by se mohlo zdát, ale na zemi. V týlu nepřítele, v zajateckých táborech, u partyzánů a v ruských vesnicích. A válečným příběhem se prolínal něžný příběh lásky obou hlavních hrdinů,  letce Grivcova a radistky Káťi.

Bylo osvěžující vrátit se nostalgicky do dětských let a připomenout si atmosféru ruských válečných filmů. Zde se ale jednalo o komornější kulisy a komornější příběh. Co se nezměnilo, byl jistý schématismus kladných i záporných postav, určitá jednoduchost děje. Nebyl to seriál pro náročného intelektuála, ale pro citově založeného člověka, který rozeznává a je schopen ocenit základní hodnoty lidského charakteru nezávislé na čase a režimu. Jak říkám, trochu naivní a schématické, ale ne primitivní a vnucující se. Někdy lehce překvapující, ale ne propagandistické. Realismus drsné válečné doby bez vyhrocených drastických záběrů, láska bez dnes už všudypřítomné nahoty. Zaujalo nás, že prostředí ruské vesnice není nijak romanticky přikrášleno nebo se nám to alespoň tak zdá. A plusové body přiděluje našinec i dvěma “starým známým”. Bombardér Grivcov má tvář jako mladý Karel Roden a jeden velmi záporný záporák velmi silně připomíná legendárního otce se sekyrou v legendární Studni Majora Zemana.

Miláček později film, jeho poslání, připodobnil k jedné partii nedávného Putinova projevu, cituji:

Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakákoli tradiční identita: národní, kulturní, náboženská, nebo dokonce pohlavní. … Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi.

Ano, zdá se, že mnohé z toho, co se ve filmu děje a je nenásilně “představováno” jako vzorové a následováníhodné, tj. charakterní chování kladných postav, později “marxista” Putin ve svém projevu vyjmenovává a obává se ztráty těchto hodnot do budoucna. A týká se to paradoxně i náboženství; mezi partyzány ve filmu se ocitá jeden “stoupenec Boha” a je jimi respektován. A také sám je schopen silou své víry ovlivnit druhého.

Přiznávám, že seriál sledujeme se zaujetím. Je to taková stará klasická škola, žádná snaha ohromit diváka novou formou a šokujícím obsahem. Vyprávění se sune přirozeně kupředu, střídají se prostředí, kterými se proplétají hlavní a vedlejší postavy a chýlí se k rozhodujícímu válečnému konfliktu. A snad také filmová lovestory skončí happyendem. Vůbec by mi to nevadilo.

 

…dokončím zítra, doufám :), ještě mi chybí dopsat  Strýčka Búnmího, a máme za sebou krásný víkendový “metodický” výlet. A fotíme na formát HDR – fotografie s vysokým dynamickým rozsahem. Učíme se.