Dub 102022
 

Je jí na jaře všude plno a přece o ní málokdo ví.

Honí se mi hlavou s čím začít, fotek i zážitků moc, včetně prodělaného koronáče (jo, mohu mu tak důvěrně říkat – jeho vklad byl zdá se milosrdný..); naplánovala jsem si každej den kousek, tak do toho zuzi.

Před koronáčem, jehož začátek se pojí s pracovním výletem na Moravu (školení letců) a současně i prvním výronem březovky, jsem chodila většinou na každodenní zdravotní túry s kamarádkou. Chodit ve dvojici má své klady, sociální přínos je přinejmenším osvěžující a také se dá probrat spousta novinek. Chodit sama je ale úplně jiné. Jsem tak docela zvyklá a už od mládí mám vypěstovaný návyk všímat si přírody a detailů kolem sebe. Jen jakoby mimochodem sleduju a snažím se v tom chvatu a rychlém střídání kulis určit kytky, stromy, keře a ptáky. Je-li příležitost k zastavení s klidem tak učiním a jdu do detailu.

Cestou mízy jsem chodila dvěma různými cestami. Zkraje jsem zvolila odlehlejší polňačku a pak volně podle pole k lesu, ale když bylo po rybářských závodech u Zbožnováku, přešla jsem na silnici. Ti rybáři co tam zrovna paběrkovali se zřejmě nudili a jakákoli změna stavu byla důvodem k tomu, aby se na mě přilepili očima a koukali. No a já nejsem žádná exhibicionistka, tak jsem ustoupila :).

A právě tehdy jsem si všimla té plané pažitky. V určitých místech jí byly podél silnice plné příkopy, svahy a místa pod řídkou vegetací. Mám na pažitku vypěstované oko, dá se splést snadno s travou, ale její trsy jsou přímější kolmé, nejdou do šířky a stonek je kulatý s dutinou, tráva je naplocho. Barvou se příliš od sebe neliší, jen když pažitka stárne a vadne (vyraší jen na jaře a pak šlus, zatáhne se jako česnek medvědí). stává se z ní takový podivný mimozemský přízrak. Alespoň mne ta změna fascinuje. Barva se mění na ocelově šedozelenou, stonek má na sobě hustě obroučky, ztrácí tu svou přímost a všelijak se podivně kroutí.. to je známka jeho zániku.

O plané pažitce mi nikdy nikdo neříkal. Objevila jsem ji před mnoha lety náhodně u rybníka Hadince, když jsme byli pozorovat žabí námluvy. Udivilo mě to a netušila zda ji tam někdo vysadil nebo jak to je. Pak jsem na ni zapomněla, až při naší návštěvě Jimramova se o ní jen tak bokem zmínil pan Baršay... a za čas jsem ji náhodně objevila poblíž Lhoty cestou po silnici z Luže. Takže to zase až taková vzácnost není.. ale setkání s divokou pažitkou je vždy milé. Je to jen jednou za rok. Její trsy se objeví brzy na jaře mezi suchou trávou a až se zazelená následná vegetace, pažitka zmizí. Tak, hledejte!, třeba ještě nějakou planou ve vašem okolí objevíte a půjdete domů z výletu se zeleným úlovkem. A udělejte si třeba pomazánku jako my. Není dobrá, je vynikající!!! To si pište.

A fotky:

příště stohy, krmelce a kazatelny

  2 Responses to “Fenomén divoká pažitka”

  1. Aha, já ji často vídám v předjaří u Kouřimi, ve svazích nad říčkou Kouřimkou. I leckde jinde jsem ji párkrát viděl. Vždycky ji ochutnám a mám dojem, že chutná po česneku, pokud si dobře pamatuju (pamatuju si to dobře?). A tak ji mám za nějaký česnek. Nevím jaký je to česnek, a tak jsem ji dosud nesklízel a nejedl v podobném množství, jako třeba česnek medvědí. Tak říkáš, že je vynikající? A nechutná ti taky česnekovitě? bz

    • Ahoj, když se na to zaměřím, tak ji nacházím všude, na okraji řídkého remízku s keři nebo na stráni… je to asi česnek viniční, nevykvétá, je to forma bezpohlavní nebo co, začíná už brzo zjara a v květnu zatahuje stejně jako česnek medvědí. Jak mi to chutná __ je to štiplavý něco mezi pažitkou a česnekem… nemám na to hodnocení jemnocit :))

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz