Fatální bomba!

Sám proti přírodě

Četla jsem v Lidovkách, v jazykovém koutku, že slevy velké, jedinečné, úžasné a fantastické už nikoho nenadchnou. Je potřeba přitvrdit. Slevy musejí být SUPER, MEGA a BOMBA. V neděli večer jsme jeli do našeho BIO CENTRAL v Hradci a v Chrudimi jsem zaznamenala přes okýnko auta slevu FATÁLNÍ. Tak si říkám, to určitě inteligenta s espritem do té prodejny bot nasaje jak houba vodu! A hned to spojuji s bombou – FATÁLNÍ BOMBA SLEVY! To je prostě dokonalé. Zabralo by to určitě i na mě.

Fatální bombou však byl i norský film Proti přírodě (2014), který jsme v BIO CENTRAL shlédli. I když… před 14 dny jsme si pustili doma švédský film SKENBART (2004), a to byla také bomba pecka. Prostě filmy s nápadem, JINÉ, svérázné, dokonale a se zaujetím vymyšlené a napsané. Nenudí jako ty “naše”, ať už je natočí kdokoli. Kašlu na to, že naši kinematografii nesleduju, na takový soud si troufnu z patra, vždyť to moje zklamání ze současné tvorby a odpor k českým filmům nevznikl hned. Musela jsem několik těch hrůz vidět, abych zaujala zásadní stanovisko. A to jsem nezavadila o ty největší řachandy…

Fotka, která avizuje film Proti přírodě, mě nenechala chladnou. A koho z žen by nechala? Takový krásně vypracovaný zadek v pobybu ve spojení s nevinnou tváří aktéra na mě působí jako červenej hadr na bejka. Musela jsem to vidět!

Ten záběr je geniální! Kontrast holého spodku těla a oblečené horní části je neobvyklý. Neostré pozadí a “zkrácení těla” kompozici a dynamice záběru prospělo.

Film není dlouhý, trvá 8o minut, ale věřím, že mnohým divákům se mohl zdát rozvleklý až moc. Hodně se tam běhá a třeba i polehává. Film mapuje víkendový útěk do hor nezralého ženáče-běžce, který se ještě nesmířil s tím, že svoboda člověka má svá omezení. V souvislosti s touto proklamací prohlašuji, že film žádná omezení nemá. S krutou upřímností hraničící někdy s fraškou ukazuje bez autocenzury, co všechno osamělého frustrovaného člověka v přírodě napadá a co také uskuteční. Příroda není utěšitelkou, naopak k destrukci zmateného člověka přispívá. Když už fantasmagorie zoufalého jedince dospěla k vrcholu a on nešťastný sám ze sebe se vrací domů, z posledních záběrů filmu mám pocit, že se zklidnil a smířil sám ze sebou. Že mu ta podivná cesta k něčemu byla!

Miláčkovi se tento film nelíbil. Jednak mu nic “nedal” – rozervané individuum ho nezaujalo, a pak tam bylo také dost intimních záběrů, a to ho naprosto nenadchlo. Mne film hlavně překvapil svou upřímností a bavila mne ta norské divočina. Musím přiznat, že s pocity a reakcemi hrdiny jsem souzněla, protože v mládí jsem prožila též několik osamělých útěků do “divočiny”.  Párkrát jsem byla sama na čundru a jednou sama i na velkým vandru. Na Brdech. A osamělý člověk, který má v sobě chaos, v přírodě klid fakt nenalezne… a napadají ho strašný nesmysly…

Na návštěvu kina se nepřipravuji čtením recenzí a obsahu filmu, a tak jsem po návratu domů byla tak mile překvapena, že ten film je autorský! Ole Giæver si film vymyslel, napsal scénář a dokonce se zhostil i hlavní role. A to není všechno! Jeho filmová maloměstská rodinka je jeho skutečná. Manželka i syn!

Pokud máte možnost, neprohloupíte, když do kina na Proti přírodě zajdete. Je v jistém smyslu osvěžující film a poznáte, že VŠE tu ještě nebylo! A mám vypozorováno, že mnohé z těch nejskvělejších filmů mají scénáristu i režiséra identického ( viz Pieta, Mistr a určitě bych si vzpomněla i na další kousky…)

A ještě něco.. jako vždy si lístky do BIO CENTRAL rezervuji, protože mám strach, aby se na nás dostalo. A jako vždy, i tentokrát, nás v kině sedělo do dvaceti. Je velmi smutné, že veřejnost odrazují filmy artové a filmy s puncem kvality. Čímž prosím nemyslím zrovna film, který ovládl před několika dny Českého lva. Na ten se nechystám.