Dva svátky, dvě Litomyšle a za co může Karel

i stalo se…

Pro odlehčení vkládám mezi hřbitovy dva výlety. Moje první dva zkušební po podzimních, zimních a jarních trablech s nohama. Táhlo se to už od léta, to jsem si začala s ostruhou na levé noze a myslela jsem že to rozchodím. Na podzim jsem v noci tloukla nohou o pelest, páč mne chytila křeč a něco jsem si způsobila pod pravým kolenem. Dílo bylo dokonáno o pár dní později v Praze v metru, když jsem prudce vstala a cuklo to. Druhý den jsem vyfasovala berle a doufala, že čas vše vyléčí. Čas mi ale nakloněn nebyl. V dubnu jsem drcla pravou nohou o odkapávač na boty a ráno jsem byla nemožná. To jsem opravdu nečekala, protože vzápětí po úraze jsem si bez problémů stoupla na špičku nohy. Zkrátím to … zánět spojený s nataženou achillovkou, ostruha a natažená šlacha pod kolenem se nějakým zázrakem během dubna zahojily (o metodách léčby napíšu po dokončení vojenských hřbitovů) a já byla připravena otestovat nohy na větším výletu. A poprvé jsem od doby nateklé achillovky obula místo pantoflí uzavřené boty.

Koncem dubna se ohlásil bratr Karel a jeho žena a že zítra přijdou na návštěvu. Nachystala jsem bohaté občerstvení, ale Karel nečekaně návštěvu odpískal. Napadlo nás jediné. Sednout si na kanape, dát nohy na podnožku, pustit si dva filmy za sebou (Tina a Vore a Nevinní se špinavýma rukama) a zbaštit co jsem připravila. Byl to nečekaný dar a my ho přijali. Zažili jsme zase po čase ten krásný pocit sounáležitosti a radosti být spolu. Ne jen malou chvíli mezi prací nebo při jídle. Tohle bylo něco docela jiného. A rozhodli jsme se, že si čas pro sebe uděláme častěji.

A na dva májové svátky jsme si naplánovali dva malé výlety spojené s návštěvou Portmonea, kde je velmi zajímavá výstava, s kterou souvisí naše jisté plány. Výlety jsme uskutečnili, ale výstava nás ještě čeká. Po procházce už se nám na ni ani v jednom termínu jít nechtělo. Ale ona ještě nekončí.

Po oba májové svátky byla předpověď počasí obdobná. Dopoledne slunce, odpoledne se to otočí. A předpověď vyšla nachlup. Na ty naše krátké trasy (cca osmikilometrové) nám to dopoledne stačilo bohatě. A ještě jsme si mohli přispat.

Litomyšl známe dobře, ale přírodu v jejím bezprostředním okolí ještě prozkoumanou nemáme. Je to jednoduché, jsou tu totiž jen dvě lokality, které přicházejí pro mne v úvahu na výlet. Obě mají status naučných stezek a procházejí lesem. Nebo alespoň zčásti. Černá hora a Nedošínský háj s nedalekým rybníkem Velký Košíř.

1. května svítilo slunce, teplota přiměřená, bezvětří. Vymotali jsme se z města a podél hřbitova, zahrádkářské kolonie, sportovních zařízení a autokempu, jsme se dostali k úzkému pásu příměstského rekreačního lesa, který mířil na Černou horu. Byl to velmi příjemný a naučný výlet po rovince a užívali jsme si samoty v přírodě. Jak je to možné, že jsme skoro nikoho nepotkali? A co je to ta Černá hora? A ten výhled označený na mapě hvězdičkou byl vskutku nečekaný!

Jdeme kolem hřbitova a já tu nejsem poprvé, už se vyznám…

Kde je hrobka Magdaleny Dobromily Rettigové vím. Bože to je let… zemřela v roce 1845. 

A zde leží buditel a spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský, její vrstevník.

Haškův kamarád Zdeněk Matěj Kuděj v Litomyšli dožil svůj život

Krásný zrestaurovaný náhrobek u hřbitovního kostela představuje místní piaristický kostel Nalezení svatého Kříže stojící proti zámku. V letech 2011-2015 prošla stavba kompletní rekonstrukcí. Kostel byl doslova navrácen do života. V chrámu vznikla nová expozice Andělé na návrší a krásná vyhlídka na město. Dnes je chrám nejenom duchovním místem rozjímání, ale i expozicí církevního umění a kulturní síní zároveň.

Překvapení… i když … se sochami Olbrama Zoubka se setkáváme hojně nejen v Litomyšli, ale vlastně skoro všude, kde se ocitnu. Je přezoubkováno.

Na místní autokemp, do kterého nahlížím přes plot a moc se mi líbí, už navazuje les s naučnou stezkou a spoustou naučných tabulí. Též hafo ptačích jásavých hlasů, lesních květin a když si v klidu sedneš na lavičku a zamedituješ, možná uvidíš i myšku nebo nějakou jinou podobnou lesní havěť. 

 Golfové hřiště, ale místo hole a golfového míčku se používá noha a kopačák. 

Hluchavka žlutá noboli pitulník všude kam se podíváš, ale my jdeme dnes po kopřivách. Když najdem, bude kopřivový špenát a vývarem si budu hnojit vlasy.

Miluji chatičky a boudičky s rodokmenem…

Ale tahle tedy je!

Pápá, chaloupko na stráni s výhledem

Přístřešek u vyhlídky, zde se budeme kochat výhledem do kraje. Místa je tu pro celou rodinu, ale dnes patří jen nám!

Pohled do dáli skrývá vegetace, ale u vyhlídkové boudičky je vymýceno

Velké širé rodné lány, silnice z Litomyšle na Vysoké Mýto, podél ní průmyslové haly. Až k nám doléhá silniční ruch, ale je zde stejně krásně…

Tato cesta končí podle mapy na střelnici, ale musíme trochu hledat

Broková střelnice

Broková střelnice s výhledem do kraje. Tady je radost střílet!

Zázemí pro střelce 

Náboje patří do ohniště, tak to má být

 Zpátky ze střelnice jdeme stejnou cestou, protože bychom přišli o ten kouzelný výhled do kraje

8. květen – Den vítězství a náš druhý květnový sváteční výlet – Nedošínský háj s nedalekým rybníkem Velký Košíř 

Cestička kolem Velkého Košíře

Rybník Velký Košíř je jedním z nejstarších rybníků ve východních Čechách. Jeho stáří však není jedinou zajímavostí. Pobřežní zónu Velkého Košíře si oblíbili hlavně ptáci, a proto se stal významnou ornitologickou lokalitou.

Zemědělský podnik u Nedošínského háje působí sympaticky

Živý plot skrývá zemědělský podnik bezprostředně u Nedošínského háje

Nedošínský háj je přírodní památka vzdálená asi 4 km severozápadně od centra Litomyšle. Tvoří ji lužní les s převládajícími duby starými 300 a více let, habry, olšemi a jasany o ploše cca 30,7 ha. Územím vede naučná stezka pojednávající o přírodním bohatství tohoto místa. K zásadní proměně háje došlo na počátku 19. století, kdy jej nechal hrabě Jiří Josef Valdštejn-Vartemberk upravit do podoby parku, který zaplnil drobnými romantickými stavbami, pavilony a chrámky. Nedošínský háj se tak stal vyhledávaným výletním místem s restaurací a tanečním sálem. Konaly se zde studentské majálesy – ve Filozofské historii jej popisuje Alois Jirásek. Také zde byla zelinářská zahrada se skleníkem, kde se pěstovaly fíky, chmelnice a ovocný sad. Většina staveb byla však již v druhé polovině 19. století zbořena. Do současnosti se v úplnosti dochovala jen kaplička svatého Antonína Paduánského a je funkční i řada cest, které kdysi procházely celým hájem.

Opuštěná lavička … jsme po celou dobu vycházky opět sami, jen nějaký šílený cyklista krouží hájem kolem dokola, míjí nás snad popáté, než konečně definitivně zmizí

Kaplička svatého Antonína Paduánského z roku 1809, zpoza jejíchž základů vyvěrá pramen (s mimořádnou vydatností 7,33 l/sec). Další pramen se nachází nedaleko (350 metrů na východ) ve sklepení – pozůstatku lázní postavených v roce 1823.  Ten ale neuvidíte, protože se mi fotka nepovedla. 

Pohled do nitra kapličky, pramen vyvěrá kdesi pod ní

Je zde i poselství, určitě si ho sami vyluštíte, když si obrázek zvětšíte. A o to to bude pro vás cennější, než když to dostanete ode mne naservírované černé na bílém jako na stříbrném talíři..

Opět krásný den a nejlepší je strávit ho s miláčkem v lese

Obcházíme velký Kosíř z druhé strany a míříme k Vertexu. kde parkujeme

Jsme u bývalého Vertexu (průmyslové tkaniny) a dál půjdeme úzkou stezkou podél jeho plotu. Z druhé strany tušíme rybník. Cesta kolem Košíře je neschůdná, pobřežní křoviny a mokřady jsou rájem chráněného ptactva. 

Za celý dnešní den jsme viděli tak kolem patnácti naučných tabulí se stromy, keři, zvířaty a ptáky. Už se mi to plete, ještě mám v hlavě tabule z naučné stezky Černá hora, tam to bylo podobné. Ale všechny je mám vyfocené, jen tak, kdyby něco…

Za plotem Vertexu jsou včelíny. Dnes je móda chovat se ekologicky. Jsou nové, snad to nadšení přetrvá i do dalších let…

Vymazlené veřejné parkoviště u Vertexu, inu není divu, jsme v Litomyšli, kde nic není náhoda a nad veřejným prostorem se přemýšlí.

Fotím ještě jednou a štve mě, že některá auta na to kašlou, že mají stát čumákem do uličky a zadkem 

ke stromečkům

A už sedíme v zahrádce kavárny na náměstí a vychutnáváme si kapučíno s dortíkem

Máme ušlechtilý výhled na Galerii Miroslava Kubíka (č.p. 71), kde probíhá výstava Michala Škody: Tam někde daleko něčeho úplně.  

Na fasádě se nalézá i figurální výzdoba Olbrama Zoubka a  DNA vodopád Jiřího Davida.  Po Červeném srdci nad Pražským hradem a Trnové koruně nad Rudolfinem v pořadí třetí neonová plastika Jiřího Davida. Vychází z DNA spirály, která  je nositelkou genetické paměti a dispozic. Stejně tak je možno vnímat i umění.  

Kulturní nabídka Litomyšle na sloupu před Billou, dnes zavřenou. Kontrast jemného duchovna a dravého živočišna. Chvíli jsem si myslela, že se jedná o nový projekt Patricka Karpentského, který odešel z projektu Lake Malawi, ale je to někdo úplně jiný

 

Není od věci posadit se chvíli na lavičku do parčíku a jen tak se dívat na tu městskou zeleň

A také na 25 metrů vysoký sloup nazvaný Trikolora od Václava Ciglera a Michala Motyčky vztyčený na autobusovém nádraží u Billy na počest 100 let republiky.  Dílo za stovky tisíc korun zaplatili ze dvou třetin sponzoři. 

Ta tyč je až nechutně drahá… z.