trapas!!!
Tenhle podivuhodný příběh s fascinujícím závěrem vymyslet nelze. Ten se musí stát, musí se prožít abych mu uvěřila.
V sobotu, nějak kolem druhé hodiny odpolední jsme se – my dva aktéři – tak všelijak motali po bytě a uklízeli či přemísťovali předměty, které dosud nemají své místo a řada z nich je zatím ukryta v papírových IKEAškatulích. Vtom slyším z koupelny vycházet podivný zvuk. Jakési rezonanční chvění, které je docela pravidelné a nelze lokalizovat jeho zdroj. Máme koupelnu obloženou po celé výšce stěn šedavými dlaždicemi a podobné jsou i na podlaze a jediné co můžeme konstatovat je fakt, že občas se intenzita zvuku zvýší a že původ toho všeho je pravděpodobně kdesi za „kamennými“ dlaždicemi.
Jsme z toho dokonale vykolejení. Kurňa! Je to elektrika nebo voda?! Nejdříve okoukneme Milošův elektrický zubní kartáček, ale ten je v klidu. Poté sundáváme koupelnovou skříňku, za níž máme schované zaslepené kabely, které ovládaly osvícení bývalého zrcadla, a zase nic. Vypínáme a zapínáme elektrický proud v rozvodné skříňce venku a jede to furt. Tak zkusíme vodu. Voda to samý. Odběr žádný a jakoby tam za zdí pracovalo čerpadlo či co. Pomalu se s tím podivným stavem smiřujeme, jen čas od času nakoukneme do koupelny a posloucháme, jestli náhodou se něco nezměnilo, a zkoušíme na různých místech přikládat ucho ke zdi. Odkud to sakra vychází?! Koupelna je celá taková rozvibrovaná či co..!
Voláme panu Blažkovi, který nám dům prodal a také ho předtím s partou Ukrajinců důkladně zrekonstruoval. Je bezradný a navíc odchází za dvě hodiny na ples. Tak zkouším kamaráda Martina, co nám tady onehdá pomáhal zaslepovat právě ty koupelnové vývody trčící ze zdi. S oběma kluky jsme se nakonec domluvili, že když to samo nepřestane, ozveme se v pondělí a přijedou. Jedeme tedy v tom samém modu dál a dál.
Nedá mi to. Čas od času vcházím do koupelny a doufám že se „něco“ stane a bude zase klid.
A pozor: nyní dochází jako v každém pořádném dramatu k rozuzlení a očistě!
Hurá! Mám to! Při jedné z kontrol ušima špicluju jak ďas a najednou objevuji místo, odkud zvuk vychází a rozeznívá všech okolo! V červeném plastovém kelímku vibruje „neslyšně a neviditelně“ můj kartáček na zuby PULSAR Oral-B a spolu s kovovou lžičkou rozechvívá umyvadlo a vibrace se přenáší do obložení stěny a je to slyšet tak akorát. Tomu se říká akustika —.
Hluboce se stydím. Toho efektu si ani jeden z nás nevšiml. Tři hodiny tady šaškujeme, a pak zjistím, že jsem původcem já. Jak je to jednoduché. Pravděpodobně jsem si bezmyšlenkovitě zašla narychlo vyčistit zuby a už jsem já husa orálek nevypnula a uklidila. A bylo zaděláno. Zkouším vypnout a zapnout a funguje to. Už vím.
V neděli byl klid a v pondělí jsem nikomu nevolala. Ano, oba kluci jsou určitě rádi že se neozývám a pro jistotu se ani oni nezajímají jak to dopadlo. Co kdyby! Není se s čím chlubit, proto se svěřím jen tomuto blogu. Ofotila jsem to koupelnové zátiší a jako bonus přidávám ještě jeden záběr z koupelny. Je to umělecká instalace, která spolu s touhle vibroakcí zanikla.
Přiměla mě k tomu úvaha nad smyslem současného umění, kdy „Chalupeckého cenu“ 2026 získal jako jeden z laureátů projekt Kolektiv Prádelna tvořený ženami se zkušeností s bezdomovectvím. A také jsem si vzpomněla na nahou umělkyni pedagožku Kateřinu Olivovou, co házela před časem hlínou za plotem AVU.
Afirmace neděle: 22. 3. – Je pro mě bezpečné být natolik pružnou, abych si byla vědoma hledisek druhých. / 81. den od začátku roku /
Afirmace pondělí: 23. 3. – Snadno se vyjadřuji. Jsem inteligentní a schopná. / 82. den od začátku roku /
Afirmace dnes úterý: 24. 3. – Zasloužím si to nejlepší a také to přijímám. Všechny moje potřeby a touhy jsou splněny dřív, než o to požádám./ 83. den od začátku roku /
Afirmace na zítra, středa: 25. 3. – Nyní přijímám a oceňuji bohatý život, který mi vesmír nabízí. / 84. den od začátku roku /
***** Pokud to zítra dokážu, vrátím se k neděli. Navštívili jsme v Chrasti Dům u Konvalinků. Tentokrát jsme se objednali na jeho prohlídku. Jsme nadšeni a dlouho jsme si tak dojetím nepoplakali. Ještě to umíme.
Současnou majitelkou historického domu U Konvalinků (č. p. 12) na náměstí v Chrasti je
Dagmar Tycováz Mikulovic. Ta zchátralou památku koupila v roce 2008, zachránila ji před demolicí a nechala citlivě zrekonstruovat. Dům je známý také tím, že v minulosti patřil rodině herečky Nadi Konvalinkové.
