
Maštale, Maštale, Maštale a zase Maštale…
Hlásím návrat… po Železkách a Žďárských vrších se zase vracím do Maštalí. Jednak je to na dosah ruky a jednak mám tajné tipy kam vyrazit. Ovšem ta podivuhodná místa nesmím vyzradit. Teda jejich lokaci. A to dodržím.
Stalo se asi před půl rokem, že se mi ozval e-mailem pán, který má Maštale rád a snaží se je dokonale poznat. A ne jen podle turistických cest. Má přede mnou náskok, protože bydlí nedaleko a je do toho svého „úkolu“ a do Maštalí zapálen. Já jsem rozptýlená. Miluju i Železky, Žďárské vrchy a nově Hranice na Moravě a jejich okolí. Ale teď jsem se do toho také obula a toulala se po Maštalích 5x za sebou. A také mne to chytlo. Kdyby nebylo o tomhle víkendu tak blbý počasí, hned bych tam zase něco hledala a nacházela. Ale nechci být tak hladová, chci si ty krásy přírody také radostně vychutnat. A tak si počkám na lepší počasí. Na slunce. Jaro přece ještě nekončí. Sotva začínají kvést pampelišky.
Dva březnové výlety, kdy se počasí vyvedlo:

Z Boru u Skutče do Boru u Skutče. Bylo hodně větrno, ale protože jsme se pohybovali v dolíku a následně i v roklích, vítr řádil nad námi a neškodil.
Z Boru do Boru jsme šli s miláčkem. Hledali jsme podle kusých inforací třešńovou alej uprostřed lesa (a našli, jenže ještě nekvetla) a několik dalších zajímavostí ukazujících na stopy člověka v přírodě. Mimo jedné lokality jsme objevili vše co jsme si předsevzali. A pro případné lovce zážitků dodávám, že trasa na mapě je přibližná. Chodili jsme totiž i tam, kam nás cesty z mapy.cz nedovedou…

Nejvyšší pískovcovou věží ve známé skalní oblasti Maštale je věž Petrovna .Její vrchol je upraven na vyhlídku. Výhledy jsou dnes ale značně omezené. Dostanete se sem z Boru po zelené turistické značce.
Ač to na fotce tak nevypadá, skála má výšku 12-15 metrů, n.v. 488 metrů.

Cestou po zelené nedaleko Toulovcových Maštalí. Je všední den a nikde nikdo. Zde jsme potkali jediného člověka za celý den. Shodli jsme se na tom, že to byl bezdomovec.
Druhý výlet byl trochu hektický. Bylo docela hezky a prostě jsem se v neděli dopoledne rozhodla, že vyrazím do Maštalí. Autobusem a sama.
Vyhlédla jsem si v itineráři nějaká doporučená místečka, zabalila mapu, peníze, mobil, pepřák a vyrazila. Moc jsem si to užila. Byla jsem po takové době sama v přírodě. Ale osamělá jsem nebyla. Turistů a cyklistů mrtě. Nojo!!! Neděle!!

Autobusák mne vysadil za Prosečí u myslivny Na Posekanci a zpět jsem jela navečer autobusem z Proseče.

Je počátek jara. Stromy ještě nekvetou, ni lístečku zeleného nevidět, a tak se ukazují i věci a útvary jindy neviditelné. Ano, zde nerostou typické borovice, ale listnáče… docela vzácnost..

A zase mimo cestu… opakuji si místa posledně navštívená s miláčkem, abych měla prostorovou představu…

Nádherný kus lesa… to teda srdce jihne nad tou krásou a tichou pohodou… než vyleze z ohbí cesty turista s vlčákem navolno…

Lokalita, kterou pojmenoval – ten co mi ji doporučil – Golgota. To místo jsem navštívila skoro ke konci svého výletu a ještě se sem vrátím. Neměla jsem už čas to zde více prozkoumat, včetně rokliny, kterou tušíte mezi popředím a pozadím záběru…













Ta fotka „Nádherný kus lesa,“ co je stejná i malinká v perexu, ta je teda nádherně sugestivní, jak malovaná, jéééé, to je místo!
Že bych někam tam pak jela, až se oreplí… někdo mi teď doporučoval nějaký ašram v Žďárci u Skutče (což není můj styl); asi se tam konají semináře s nějakými lidmi, co znám(?) nevím… znáte to?
Do té krajiny (bez ašramu) bych se vydala, ta je krásná. Je tam v letních měsících narváno? Podle toho, že tam jsou skály, usuzuju, že tam bude dost lidí. Skály jsou vždycky hodně atraktivní.