Drobnosti, novinky a jedna velká radost, aktualizováno poprvé

…než se zase zanořím do Novohradek

Do Novohradek se příliš nehrnu, totiž kleknul mi uprostřed dovolené noťas a od té doby mám v záznamech pěknej čurbes. Ne že bych nezaznamenávala, ale není to už srovnané a uspořádané, ale tak různě a hlavně poznámky jsou psané tužkou do sešitu. Bude to šichta. A tak nyní podávám poslední sběrnou zprávu a pak si beru na týden dovolenou.

Postupně jsem přestala číst beletrii a „zůstali mi“ v podstatě tři autoři, které nepravidelně sleduji: Miroslav Nevrlý, Aleš Palán a Milan Koželuh, milovník Novohradských hor. Schází mi čas a přiznávám, stala se ze mne vášnivá luštitelka křížovek. Nepřišlo to naráz. Začínala jsem od nuly a skončila u nejtěžších kalibrů ,tj. u Sfingy. Jsou to dva konkurenční spolky a spojuje je právě symbol sfingy. Myslím že vzešly z jednoho pramene a pak se rozdělily. Už to není jen o luštění, ale baví mně i vynalézavost autorů křížovek, kteří se neustále snaží být lepšími a kreativnějšími , aby obelstili nejen luštitele, ale i křížovkářské slovníkáře na netu. To když TO SLŮVKO obestírají pokaždé jinou legendou, aby zmátli nebo vymýšlejí počesku různé podivné zkomoleniny a ohýbají slova jak zběsilí. Ale může to být. Třeba dnes jsem narazila na legendu: chovat se jako šašek a co myslíte…. použili jste někdy slovo tatrmanit? Já tedy ne. Ale už to neřeším a snažím se tajenku vyluštit beze všech pomůcek – pracuji jen hlavou a poslední dobou mi pomáhá i vydedukovat dopředu část tajenky a hned ubývá prázdných míst. Možná to není moc košer, ale je to furt důmyslnější než hledat zbaběle v křížovkářském slovníku. Končím až když má každý čtvereček své písmenko a žádné …„zde jsou lvi“ u mne neexistuje. Jsem důkladná. Je to taková křížovkářská čest!

Pro autory ale existuje i jiná cesta – v legendě na tebe vybafne slovo, které jsi nikdy neslyšel a „tu máš čerte kropáč“ v tu chvíli strneš a v hlavě to šrotí jak v počítači. A nic. Třeba dnes slovo ZÁKULA. Vyšlo mi kerie. Něco to určitě bude, příště se mrknu. Nebo OČAPÍ! To teda se mnou skoro fláklo skoro jako s Kubrtem (znáte, ne?). Hned mě napadla asociace .. OHANBÍ. Ale pro chlapa – očapí. To mně ale promiňte, na tohle jsem se musela juknout, protože mi vyšla KABERNA. A to také nevím už bych se do toho moc zapletla. – Rybnikáři ale jsou už doma! Očapí… to je výraz. Jaké máš očapí? Zní to dvojsmyslně, ale nic erotického v tom není. Nebo se tomu tak říká u rybářů v té jejich hantýrce? :)). Nedivila bych se. Jsou to tichý blázni.

*****************1. aktualizace******************

Ještě dodávám, že ač beletrii čtu jen okrajově, oblíbila jsem si sobotněnedělní přílohu Orientace LIDOVÝCH NOVIN. Dostávám je do poštovní schránky, a hned jak zaslechnu zvenku zvuk přibouchnutého víka plastové schránky, běžím pro ně a vrhám se na text literárního kritika Ondřeje Horáka. S jeho názory souzním, ale na jeho postřehy a styl nemám koule. A ani nemám ty jeho beletrie načtený. Ten člověk je geniální. Čerpá, propojuje, porovnává a jeho text není nikdy pouze o té jedné knize, kterou avizuje, ale zabíhá i do obecných rovin literatury, literární kritiky a také života. Moc nechválí, ono ale také není co. Poslední kritika knihy Letnice/Miroslav Hlaučo/ nakl. PASEKA je toho živým důkazem. – dovolím si pár úryvků, protože texty jsou na webu dostupné jen pro předplatitele LN

… jazyk knihy není tak omamně lahodný, jak by mohla napovídat zmínka o Vladislavu Vančurovi..

….výsledný dojem je tedy neproduktivní a vlažný: málo odvahy a umu. Vedle Hordubala/Čapek či Rozmarného léta/V.V. nemá román Miroslava Hlauča bohužel šanci – i když to nemá asi nic z toho, co dnes vychází, abychom byli fér.

…román má jitřit, nikoli nudit…

… jak na Českém rozhlasu VLTAVA tak na ČT art zmizely diskusní pořady o nových knihách.

A mimochodem v Orientaci bývají o zajímavé texty hudebního publicisty Ondřeje Bezra, teď naposledy o nové desce Vladimíra Mišíka. O jejím natáčení. Dověděla jsem se tam mimochodem, že se na ní podílí i bubeník Martin Novák, syn mojí sestřenice.

Odcházím do terénu, tohle je jen jeden bod textu, přijde jich víc. O Hradci podruhé krátce a o další mé úchylce v hrabošení a syslení. také nějaké fotky.

Včera jsem měla unikátní zážitek. Jela jsem veřejnou dopravou do Svitav. Do Poličky autobusem a na přestup do vlaku jsem měla pouze 3 minuty. A silnice rozkopány, semafory, objížďky a jako na potvoru se pohybovala naším směrem i lokálka, která nás naštěstí zarazila jen jednou. Takového pohodáře řidiče jsem fakt za celý život nezažila. Už při nástupu jsem se tázala zda to stihnu, usmál se že jó. Když jsme stáli u semaforů oslovila jsem ho podruhé, že nemusí tak spěchat, protože jsem si našla jiný spoj kde mi stačí na přestup celých 10 minut. Zase se vlídně usmál že ať si vyberu, je to jedno… a fakt! Do Poličky totiž přijel o celých 5 minut dříve než mu kázal jízdní řád. Páni, jel jak na formuli. Autobus to krouhal do zatáček jako závoďák a na rovné silnici jel co to dalo. To byla jízda!!! A s řidičem pohodářem!! Nezapomenutelný zážitek.