holubi a zahrada
V pondělí jsem ráno vyšla z domu a na ulici se motal holub. Byl divný. Nechal mě přiblížit se až k sobě a neuletěl, jen popošel. Nepřišel mi nervózní, a tak jsem pokračovala dál. Dnes jsem šla ven pohrabat listí a objevila jsem před domem u kamene mrtvého holuba. Byl to asi on, ale jak dlouho tam leží nevím, docela splývá s prostředím. Měla jsem v ruce mobil, tak jsem vyfotila i pár záběrů ze zahrady. Bylo pěkné světlo a ořech už je skoro bez listí.
Dopoledne – dnes mě navštívila Zorka se svým novým objevem. Říkám mu čalouník, má krámek se starožitným nábytkem. Vypadá jako starej hipík, ale je na můj vkus příliš nazdobený. Byli zde jen na skok, už jsou zase doma v Gmundenu.
V pondělí odpoledne jsem poprvé a myslím i naposled viděla na protější střeše bývalého okresního soudu uprostřed masy šedivých holubů jednoho bělostného. To mě opravdu udivilo a netuším kde se tam vzal. Dnes už tam nebyl…
Včera jsme se konečně rozhoupali a zajeli si do kina na můj vytoužený film Anatomie pádu – hraje tam hrdinka filmu Tony Erdmann / Sandra Hüller, ten film miluju… Už to nikde nehrajou (Anatomii), museli jsme do Hradce Králové, Bia Central, od 13.00. Strašný film, ale přesně podle pravidel korektnosti. napíšeme k tomu víc. Nejlepší herec byl pes. Protože nepřehrával. Trvalo to snad 3 hodiny a já pořád trpělivě čekala, kdy mě to začne pořádně bavit, kdy mě film vtáhne do sebe. Nedočkala jsem se…
Je to podivné, ale herečka v zelených šatech v odkazu se mi zdá identická s tou v úvodní scéně filmu – návštěvnicí, která přijela za Sandrou na rozhovor a manžel ho hlasitou hudbou znemožnil- krátce nato umírá stále za řevu té samé skladby,… a ta skladba mi doteď zní v hlavě..
