Do světa Bohuslava Reynka

  7 Responses to “Do světa Bohuslava Reynka”

1. 

   Marta says:

   11.4.2015 at 18.22

   Ahoj Zuzi, díky za pěkný článek. Pocházím z Lípy hned vedle Petrkova, bylo milé se takhle podívat domů. Na Lázně mám pěknou vzpomínku z dětství, šla jsem tam v zimě procházkou s kamarádkou a jejími rodiči, tehdy tam ještě byla hospoda – pili jsme čaj, v kamnech hořel oheň a někdo hrál na harmoniku…
   Kniha Lucie Tučkové – pro mě asi nejlepší, co jsem loni četla.
   Posílám odkaz na text, který o bratrech Reynkových napsal můj tatínek:
   http://virtually.cz/journal/?q=petrkov-zastavka-na-znameni

   Odpovědět
   • 

     zuzi says:

     12.4.2015 at 5.51

     Ahoj Marto, taky děkuju. To je překvapení, tak ty jsi z Lípy! Hned jsem to omrkla na mapě :). Tvoje vzpomínka je hezká, mám podobnou na jednu zájezdní hospodu, co kdysi fungovala i u nás, na podobně ztraceném místě mezi vesnicemi. Ta paní,co nás provázela, také na tu hospodu vzpomínala, chodili tam za mlada tancovat. Možná tu paní znáš, nebo spíš vaši, pracovala, asi donedávna, ve školce, kam nyní chodí i syn Veroniky Reynkové, je už v důchodu, blondýna, pěkná a velmi sympatická paní, štíhlá, bílé auto VW?. Jméno bohužel neznám, setkání bylo takové hektické, nadšenecké, obě strany měly radost. :).
     Za odkaz děkuji, přidám ho k textu. Vyprávěné tvého tatínka je cenné a moc pěkně je tam vylíčené co a jak. Historici mohou ledacos napsat,domnívat se, usuzovat, ale člověk, který se bratry Reynkovými stýkal a podává osobní svědectví takovým způsobem – jednak zasvěceně a jednak krásnou literární řečí, to je vzácnost. Možná by toho o bratrech mohl napsat i více??

     Děkuji

     Odpovědět
   • 

     Zuzi says:

     12.4.2015 at 6.06

     Ještě dodatek – knihu LT Suzanne Renaud jsem ještě nečetla, a mám obavu, že mi bude hodně smutno z popisu jejího osudu. Už se na ni ale chystám, ještě přečíst Hrábky drápky odpadky a Jak se staví město a jdu na to.. Z.

     Odpovědět
2. 

   M+M Svatošovi says:

   29.4.2015 at 0.36

   Zuzi, konečně jsem si přečetla o vašem petrkovském putování – pěkné – a měli jste velké štěstí na setkávání!
   Chci se svěřit, že i já jsem za mlada byla několikrát tancovat v hospodě v těch, dnes polorozpadlých, lázních 🙂
   A taky potvrdit to, jak propojení byli bratři Reynkovi, a jak skvělí lidé to byli! O setkáních s nimi jsem psala na našem blogu – třeba si někdy některý článek přečteš 🙂
   Zdravím a mám radost z toho, jak se vám vyvedl výlet do Petrkova 🙂

   Odpovědět
   • 

     zuzi says:

     29.4.2015 at 6.16

     Ahoj Míšo, jsem ráda, že jsi mi na ten text zareagovala. Než jsem trasu tipovala, četla jsem si na tvém blogu, ale asi ne všechno. Věnovala jsem se textu otevření stezky. Tak to někdy ještě okouknu, až bude venku nevlídno, zatopím si a budu si užívat klidu a číst si… Zajímá mne osud bratrů, jejich rodičů i jejich vnoučat. Ale spíš to tak vnitřně prožívám a pročítám různé prameny, dozvídám se a propojujtu si ty informace vnitřně pocitově do souvislostí a vžívám se a domýšlím si a představuji si. Tyhle věci se ostýchám na blog psát a ani nikdy nebudu. Třeba jsou ty úvahy zcestné. Ale vyslechnout si zcela náhodou pamětníka a jeho příběhy, podívat se do těch míst, trochu si rozšířit obzory a buď si utvrdit nebo poopravit ty své vývody, to je to, co mě obohacuje. Naposledy jsem si objevila jméno František Nárovec. V lidovkách i v textu, na který mi poslala link Marta, jsou jeho fotky. A dočetla jsem se, že jim byl také blízký. Pomáhal nebo radil Danielovi s úprravou jeho fotografických kompozic ze zahrady.

     Odpovědět
     • 

       M+M Svatošovi says:

       29.4.2015 at 9.26

       Ano, máš pravdu, mnoho věcí a vět, které vyplynuly ze setkání s “kluky” Danielem a Jiřím, je nesdělitelných – rozhodně se o nich nedá psát na blogu – je to o pocitech – když jsme s nimi povídali v jejich domácím prostředí a pak vyšli ven “do světa”, bylo nutné přepnout 🙂 A to ne proto, že by byli odtržení od současnosti – právě naopak, vnímali ji po svém, měli dobře formulované názory – beze všeho patosu se dá říct, že byli rytíři ducha – už tím, jak přijali svůj osud – nezávisle na okolí a poměrech si vytvořili kolem sebe prostředí noblesní a přitom vždy naprosto zakotvené v současnosti.
       Těch několik setkání s nimi nám otevřelo docela jiný svět – to není klišé, to je naštěstí skutečnost.
       Rozhodně není “petrkovský příběh” o jednom přečtení – je to průvodce na dlouhou trať 🙂
       Zdravím, Míša

       Odpovědět
       • 

         Zuzi says:

         29.4.2015 at 16.36

         Máš hezké vzpomínky, Míšo a díky za krátkou charakteristiku bratrů Reynkových… další střípek do mozaiky :).

         Odpovědět