Bře 182023
 

tu i tam

Plácám se v tom všem a funguju ze dne na den a už jsem si začala zase po čase psát deník, ten Jedna věta každý den, ale já toho napíšu víc. Poraněný žebra už jsou skoro OK, ale delší absence cvičení mých oblíbených postelových cviků (neplést to se šu…..m) zapříčinila, že už dva dny mám v pytli krční páteř. Ale zase díky tomu se stala včera v noci taková malá ale krásná domácí příhoda, bude to v deníku, počkejte si.

Chodím každej den jak blázen, je tu míza, ale ještě předtím jsem zkoumala městskou divočinu. Takových zapomenutých míst a skrytých zákoutí se stopou člověka je všude plno a já je mám ráda. Tyhle fotky jsou ze začátku března, když jsem zase opatrně začínala chodit na malý vejlety. To kvůli těm žebrům jsem musela ze všeho slevit, ale už zase najíždím na běžný režim.

Ano, vlezla jsem do toho areálu, ale protože je všude zavřeno, vyšla jsem stejnou cestou. Mezitím s úsměvem obdivuji kuřácký koutek na samotě. Je prosluněno a ještě nezačalo kloudně jaro. Stromy jsou bez listí, stařinou ještě neproniká nová tráva, ale je to ve vzduchu. Už se to blíží… marx, engels, beatles, to je můj rytmus.

  14 Responses to “Divočina”

  1. Nazdar Zuzi, taky už mám první jarní výlet za sebou, ale neštěstí jsem našel líbeznější zákoutí 😀

    • Ahóóój toulavý brachu! To věřím, ale zas takovou skrytou zašívárnu objevit, to má také něco do sebe. 🙂

  2. Tak ten můj cyklovýlet se skoro nepovedl.
    Ráno jsem vyšel s cigárkem před barák a vše vypadalo naprosto ideálně.
    Na obloze azuro, ani větříček, tak jsem ještě doma před zrcadlem předvedl pár sokolských cviků a hurá na cestu.
    Zainvestoval jsem letos do nového kola- úžasná mašina-takže jsem si na začátek (po půl roce válení) naplánoval min.80Km.
    Jenže když jsem vyjel do těch našich hanáckéch polí, tak začlo fučet jak sviňa a samozřejmě protivítr přímo do ksichtu.
    To je opravdové cyklistické peklo, kdy se musí šlapat i z kopce a cena kola tam nerozhoduje (pokud to není elektrikář)
    Takže už po prvních 20 km jsem to chtěl vážně zabalit (upřímně jsem se z vyčerpání skoro poblil)
    Ale potom jsem tak nějak chytl druhej dech , sice nedojel úplně podle plánu přesně tam, kde jsem chtěl, ale hospoda tam byla a 65 km pro starého pána snad není až tak nejhorší březnový cyklorozjezd 😀

    • No, to jsem si teda početla, napínavé od začátku do konce, hlavně žes potkal hospodu, to je v těch našich končinách už skoro vzácnost. Tak dobře žas jim dal, doufám, pořádně vydělat!! Investoval jsi, a jak se zdá, do šlapacího kola, to je teda také hrdinské rozhodnutí. Byla jsem dnes v krámě CykloJožák (zásilkovna) pro balíček a nic jinýho než elektrokola už tam nemá. A včera jak jsme šli za město na mízu, projížděla po silnici dvě kola se spalovacím motorkem. To byla nějaká asi domácí amatérština nebo co. Rachotu a smradu plná prdel. Viděli jsme to jen matně mezi stromy, ale určitě je zase potkáme. Jezdí ve dvojce, aby se asi nebáli, až je někdo bude chtít inzultovat. Kdybych nebyla hendikepovaná tou svou teď už krční páteří, vyřítila bych se z lesa a mávala bych na ně pěstí a křičela nemravná slova. Nejsem žádnej ekolog, ale tohle teda ne.

      • Já si na tebe- coby pěší turistiku- v tu sobotu i vzpomněl.
        Našlápnul jsem to totiž jednu chvíli po turistické značce a přišlo mi to tam takové povědomé.
        Až v té hospodě jsem si uvědomil, že jsem tam tak cca před čtvrtstoletím botama šlapal hlínu, protože já byl i zdatný turista a všechny trasy do min 50km tu mám i poctivě prochozené!!!

        • No vida a já to měla opačně. Začínala jsem s kolem a protože se nerada dřu do kopce, všechno jsem vyšlapávala pěšky, až mě to přestalo bavit a kola jsem se definitivně zbavila. Už jsem si zvykla, já často chodím cestami a necestami, kde bych to s kolem nedala. A s elektrokolem už vůbec…

          • Jak to vlastně vypadá s cyklosjízdností k těm vašim lomům u Skutče?
            To mám taky někdy v plánu.
            Na mapách je žlutá turistická, to by měla být min. nenáročná turistická prošlapaná pěšina, polní cesta…
            S tím starým treckem projedu všechno, případně ho přenesu jak sv.Kryštof na ramenou.
            Což už jsem taky nesl na šutrech červené tur.značce z Řípu, nebo třeba na Sázavské.
            Ten gravel je sice lehčí, ale nechci ho vystavovat zbytečným rizikům, tak se radši ptám.

          • Jo, to bys zvládl, po žluté, je tam u koupaliště i lesní tělocvična, kdybys chtěl na začátek nějaké zahřátí. Myslím, že kolo bys ponesl jen zkraje do kopce k Novákovu jezírku, pak by to mělo být OK, u toho lomu Leštinka je lesní hospůdka u potápěčů. No a pak bys to mohl natáhnout po zelené do Skutíčka a dál lesním traverzem až za Vrbaťák a tam popojet kousek po silnici a v tom ohybu citem projet chatovou oblastí, spíš vlevo a dole narazíš na modrou a po ní pohodlně přes Podskalu až do Chrasti a alejemi kolem zámku a dál až na nádraží. Blbý je, že skončila ta krásná zámecká hospůdka, byla jsem na ni závislá… Je to všechno sjízdné, ale řeknu ti, že na lomech jsem ještě cyklistu neviděla, ale jak píšu… dá se to docela dobře po tý žlutý. Ale vzala bych starý kolo, kdyby bylo po mým.

          • Jo díky.
            Na tohle vezmu veterána Apache, sloužil výborně desítky let a na na krizové situace ještě doufám bude.
            Ale já se ještě podíval na tu cestu z Řípu, jak jsem zmínil, a tam je na tom ferratu vedle červené i žlutá.
            Tak nevím…

          • Na tu cestu z Řípu po žluté se pamatuju, to je docela zabíračka dolů i pro pěšáka, ale vy kovaní kolaři prostoupíte všude. Jednou jsem potkala na modré cestou kolem řeky z Kutřína do Předhradí cyklistu, šel vstříc té feratě, kolo vedl řekou a když jsem ho varovala, vůbec se nevzrušoval neobával a nejspíš se na tu zkoušku těšil, – se i vesele smál.

          • “Na tu cestu z Řípu po žluté se pamatuju, to je docela zabíračka dolů i pro pěšáka”

            No a to je právě divný, že je i žlutá.
            To by měla být ta nejlehčí turistická cesta.
            Nechci teda zpochybňovat tu záslužnou práci klubu českých turistů ( nebo jak se jmenují) a jejich terénních značkařů.
            Ale když jsem tam loni toho svého indiána vláčel v podpaží po šutrech dolů, tak jsem k nim v myšlenkách i slovech moc vstřícný nebyl:-)

          • Nojo, já ty barvy nějak nevnímám, připomněl jsi mi to až teď, že je to tak, že to tak má bejt. Ale není. Podle mě už jim to je jedno. A tohle je zářný příklad.

      • “Investoval jsi, a jak se zdá, do šlapacího kola…”

        Přesně tak!!
        Elektrokolo je určitě báječný vynález, který mám v plánu začít využívat tak někdy po devadesátce.
        A to ještě jen na cesty z hospody domů.
        Zatím stačí šlapací 9.kilový lehoučký Gravel v carbonu, to je jak vznášedlo…pokud teda nefičí přímo do ksichtu, jako v tu sobotu teď😀

        • No to si teda užíváš, určitě sis vybral pro radost super model, já se v tom nevyznám, ale karbon vím i já co to obnáší! Tak ať ti nefičí do ksichtu a vela šťastných kilometrů, probrala jsem se a zase jdu zalehnout. Já bych ty páteře zrušila, hergot!!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient