Desznica [7.] – Jurkovičovy vojenské hřbitovy v západní Haliči

1. den / 25. 4. 2018

 

 

A zase pár kilásků na sever a pak pro změnu na západ a jsme v obci Desznica (cca 350 obyvatel).

Máme to jednoduché. Hledáme místo na zaparkování a než auto opustíme podaří se mi zachytit na fotku kněze mířícího z fary do kostela.

Hřbitov už je na dohled…

Vojenský hřbitov Desznica 7 je situován ve svahu pod bývalým lemkovským pravoslavný kostelem sv. Dymitra a zcela přirozeně při pohledu zespoda s hmotou kostela splývá a jeho bílou barvou je zvýrazněn.

Je to krásná harmonie. Slunce, pampelišky, okrová barva náhrobních křížů, na vrcholu kamenné sloupky s masivní mřížovou brankou a bílý kostel tvořící pozadí celému výjevu. A samozřejmě výhled, kvetoucí stromy, jaro…

Jsou zde pochováni vojáci tří armád – rakousko-uherští (32 obětí), ruští (39) a dva němečtí vojáci ve 35 individuálních a 3 masových hrobech.

Hřbitov obklopuje kamenná zeď. Vchází se z nejvyššího místa středem a pak si můžeme vybrat, zda sestoupit po lomených kamenných schůdkách vlevo či vpravo. Je to impozantní vstup jako na zámku, ale v obráceném gardu – zde se jím sestupuje!

Ve čtyřech rozích jsou pro Jurkoviče typické čtyři křížové krychle. Ty poblíž vstupu zakomponované do zídky, dole samostatně ve čtvercových výklencích, rozšiřujících lineární tah zídky.

Nápis vlevo:          Mocně posílený lid  s vděčností zdobí hroby svých vítězných synů věnci slávy.

Nápis vpravo:       I když vám zbraň vypadla z rukou stali jste se bratry vítězů, – smrt vás smířlivě pochovala na tomto kousku posvátné (posvěcené?) země.  

Chybí zde jinak obvyklá ústřední vertikála, zde se ji nahrazuje kostel a pod ním méně výrazná linie dvou kamenných křížů a branky. Nic nevyčnívá.

Pravoslavný kostel sv. Dmitri v Desznicy  byl postavený v roce 1790na místě původního dřevěného kostela který shořel. Od roku 1947 (odsun Lemků, akce Wisla) patří římskokatolické církvi. Byl přejmenován na Kostel Neposkvrněné Matky Boží. Všimněte si vlevo od kostela neobvyklé konstrukce – je to moderní zvonice. 

Hřbitov je  v roce 2018 ve velmi dobrém stavu, zdá se nedávno zrekonstruován. Zachovala se i původní kresba návrhu hřbitova v Desznicy od Adolfa Kašpara, ale realizace byla nakonec  jednodušší, tak jak je to dnes, s některých změnami (např. dřevěné kříže místo litinových) po současné úpravě.

Pan Matúš Dulla mu v roce 1995 dal známku 2 (škála jako ve škole) a uvádí: Hřbitov je poměrně dobře zachovalý včetně litinových křížů na jednotlivých hrobech. Hlavní zeď mírně narušená, původní masivně mřížovaná branka se nezachovala.

Na polském webu, foto z roku 2006, je situace už zcela dekadentní.

Dnes nacházíme hřbitov ve výborném stavu, mohu-li to tak posoudit. Porost bránící pohledu vykácen, kamenné části v absolutním pořádku. Kříže nejsou původní litinové, ale jednoduché dřevěné na vršku s plechovou čepičkou. Oceňuji jejich okrový nátěr a na všech zachované bílé plechové medailonky s údaji o mrtvých. Nedovedu to vysvětlit, ale vše co vidím mi barevně i hmotově ladí, přestože „to“ není, jak to mělo být původně. Z hrdinského hřbitova se stal v tomto případě vlídný hřbitov dědinský, jehož jedinou „hrdinskou známkou“ je masivní kamenný vstupní komplex s Jurkovičovými hrubými kříži.

Půdorys je stejně jako všechny ostatní v tomto seriálu převzat z knihy Matúše Dully, naší bible.

Myslím, že jsem na nic nezapomněla. A tak pojedeme dál. Nebude to složité. Míříme do města Nowy Żmigród (cca 6000 obyvatel). Vojenský hřbitov je ve městě, zcela netradičně je oddělenou součástí místního hřbitova.

Fotky na rajčeti: https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Jurkovicovy_vojenske_hrbitovy_-_7._Desznica/

a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:  https://www.zonerama.com/521125003/Album/5027588

Prameny:  

Matúš Dulla:  Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)

http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/