“Dědula” Kato – Jiří Žáček hip-hoperů

Vzpomínka na Tečku páteční noci z Ostravy ze 7. 3. 2014

Tečce předcházel hudební pořad – dokument režiséra Šimona Šafránka o letoším ročníku udílení ceny Apollo, kde o vítězích rozhoduje odborná porota. Nesleduji současnou českou hudební scénu systematicky, a tak pro mne byla mnohá ze jmen nová –   projekt Kittchen – podivný a vážný černý kuchař , S. Vonášková z Never Sol, skupina Houpací koně (prošvihli jsme je nedávno v Bio Central). Znám Prago Union, Bratry Orffovy a D. Bártu. Bratry mám ráda, ale velmi dlouho neslyšela jsem od nich žádné novinky, D. Bártu nevyhledávám jsem vůči němu předpojatá asi tak jako je mnohý vnitrozemec nedůvěřivý a neochotný ochutnat chobotnici. Ćeské rappery občas při práci doma vyslechnu odpoledne na Óčku. Je to slabota. Prago Union znám jen z vyprávění, je to vlastně staronový Deph z bývalé porevoluční skupiny Chaoss, proslavené vnovácké hitparádě ESO.

Výše uvedený dokument mě vzdělal i pobavil. Splnil svůj účel. Následovalo ostravské vydání Tečky páteční noci, ve kterém byla o Apollo rovněž řeč a zahráli tu živě dva z nominovaných, Houpací koně a Prago Union. Apollo vyhráli bratři Orffové, ale ti už v Tečce hosty byli.

Houpací koně na první pohled působí sympaticky.

Houpací koně

To je on. Nekompromisní Jiří Imlauf

Skupina starších, vážných, ochmýřených intelektuálů, kteří si nechtějí nechat nic líbit, v černém saku a triku nevýrazné barvy, v čele s charismatickým frontmanem – šlachovitým mužem sveřepě se tvářícím, hraje a zpívá civilně heroické písně. O plavbě na moři a výstupu na Everest. O dosahování vyšších cílů. Nementoruje a nepodbízí se. Však ani mne nenadchne tak, že bych z toho byla paf. Napsat o nich více nelze. Chtělo by to zajít na jejich koncert – slyšet je lépe, více a naživo. Ne proto, abych si ujasnila svůj názor, ale abych si je poslechla. Tuším, že by to stálo zato.

Prago Union jsou dva: mediálně známý Adam Svatoš alias Kato – rapper  a hudebník, který v téhle chvíli není podstaný. Moderátor Hlavica ho oslovoval zpočátku Adame, a když na něho později zavolal Kato, Adam se ptal, zda to patří na něho? Legrační. Adam, ač ohozen rappersky, působil ve studiu krotce. A krotké byly též jeho recitované písně. Vypadal jako dědek, který krátce před produkcí odložil fajfku a ten “ksicht” mu zůstal. Dobromyslně sevřené rty a za žádnou cenu neukázat zuby. Dráždilo mě to a pak už jsem si na to dávala pozor;  a skutečně se celé dvě hodiny tvářil stejně a nevyzubil se. A má vůbec zuby??? Nevím, ale artikuluje a zpívá! To že je oblečen stylově po rappersku a rapuje vůbec neznamená že nemůže dělat pop. Texty jako Žáček, plné slovních narážek, líbivých a neotřelých rýmů a spojení, to vše obaleno raperskými atributry.  Nejspíš v dětství a mládí (je mu 35) hodně četl a má bohatou slovní zásobu. A představivost. Je šikovný, sdělil, že pracuje v reklamce, aha.  Nemá to špatně vymyšleno, ale tak mi to přijde jako něco na půli cesty. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Nemá to drzost, ale má to vnější známky rapu.  Je to však otrocké.

V tom smyslu mně učarovali staří pardálové z Brna – Vítrholc! Naprostá suverenita. A také Bonus. Proti Vítrholc monotónnější, bez jejich “ostrých břitev”, ale nejde o to být někomu podobný.

Pořad byl věnován cenám hudebním, literárním, filmovým a jejích symbolům. Na závěr měli moderátoři schovánu v záloze skleněnou uměleckou plaketu podepřenou úlomkem špalku, které se vysmívali. Však přítomný designatér se snažil otupit ostří, protože skleněná plastika ztvárňující košatý listnatý strom, byla velmi hezky řemeslně zpracovaná a tak hloupé to nebylo.

Moderátor Marek Hlavica standardní bez náboje, Bára Baronka (jak “vtipně” šlo v závěrečných titulcích) Obozněnková byla snaživější než minule. Snad se časem omlátí a stane se i přirozenější.

Koktejlbára Obozněnková, Marek, Adam. Vlevo na stolku cena, ze které si chtěli Marek s Bárou dělat srandu, vpravo cena Apollo, dílo známého designatéra Maxima Velčovského.

Tak někdy příště. Na Prahu s elektroswingem jsem se nedívala.