Chaloupka a zahrada, exteriér
Bílkovou první dílnou byla stará, vetchá, dnes již dávno zbořená schwarzenbergská střelnice v chýnovském lese Obora. V zimě pak rád přijal prostor v domku profesora Františka Nekuta „Na podmostě“ (Nekutův náhrobek!). Teprve v roce
1898 si vystavěl F. Bílek (bylo mu 26let) s velkými obětmi na zahradě svého otce patrový dům s mansardovou střechou, v nemž bydlel a v jehož rozsáhlém ateliéru tvořil. Samozřejmě si ho sám navrh, byl to jeho první architektonický pokus a na jeho realizaci se osobně podílel. Byl nesmírně šikovný a pracovitý. Pustil se s odvahou do všeho, pracoval s hlínou, se dřevem…, jen malování se vyhýbal. (Na Akademii výtvarných umění byl přijat v roce 1887 k profesoru Maxmiliánu Pirnerovi. Ač výborný žák, nezvládl ve druhém ročníku studia práci s barvami dle živého modelu. Lékařským vyšetřením se následně zjistilo, že trpí částečným daltonismem (barvoslepost pro určité barvy). Profesor Pirner, vědom si jeho nadání, mu tehdy zařídil studium u profesora Josefa Maudra na Uměleckoprůmyslové škole, kde se vyučovalo sochařství. Studium skončil v roce 1890.)
Vstup do domu; Bílek měl velkou úctu k přírodním materiálům, k neomítaným cihlám stěn a k dřevu. Tyto materiály pak vévodí i interiéru a rozrazují Bílkovu neokázalost a skromnost. Domek byl zasazen do přírody citlivě, dnes bychom řekli, že se architekt choval ekologicky. Domek připomíná anglickou architekturu.
Chaloupka nebyla jen tak obyčejná, určenák práci a bydlení, Bílek jí chtěl vyjádřit i svá poselství, chtěl sdělit něco hlubšího. Byl mystickým křesťanem (přestoupil záhy od katolíků k evangelíkům), vyjadřoval se symboly. Na všech stranách domu nechybí proto různé nápisy, znaky a figurální štukové reliéfy.
Detail (šambrána)
Zadní část domu obrácena ke svahu a potoku
Jednoduše řešená zahrada, směrem k ulici, toto je vlastně jediná zahradní úprava a ještě se domnívám, že zimostrázové plůtky jsou zasazeny dodatečně, neptala jsem se, ale podle mě vymezují pohyb návštěvníka. Zahrada je volně přístupná.
Zahrada přechází plynule do přírodního terénu a spadá k potoku, není oddělena plotem
Pohled zpět
Zvláštní stavba… vypadá jako stylizovaný dřevěný kostelíček, domnívala jsem se, že sloužila na hraní dětem, okoukla jsem stavbu i zezadu a objevila tam terasu se zábradlím…
Účel je ale jiný. Dočetla jsem se, že se jedná o včelín, který Bílek vytvořil pro včelstva, jež dostal jako honorář.
Zahrada do ulice, z druhé strany, je velmi prostá a jednoduchá, na podzim vyzdobená barevným listím na keřích i trávě. Docela působivé.
Obešli jsme celou chaloupku a jsme opět u vchodu, ještě detail reliéfu nad oknem vlevo od vchodu
Významy jednotlivých reliéfů, včetně dalších podrobných informací o Chaloupce a životě Františka Bílka naleznete zde (práce Jana Basíka / František Bílek / 2004, 26 stran).
A nyní něco méně krásného, celkový pohled, co vše vyrostlo později na Bílkovic pozemku.
Text dokončím zítra, vložím ještě pár žánrových obrázků a Bílkovu rodnou chalupu po revitalizaci 🙂