Chvíli klid, prosím nerušit…

sluneční lázně…

Venku zuří sněhová bouře, ale já už týden vím jak vypadá jaro, a taky vím, že tohle malé zimní běsnění je jen dočasné a že za dva týdny už začne proudit břízami odspodu až do vrchu životodárná míza. A jestli se ten zázrak opozdí, tak jen o pár dní…

Před týdnem jsem si po dlouhé době zopakovala jaké je to být sama jinde než doma a navíc v místech, kde se cítím poslední roky moc příjemně. V Hranicích a okolí. Přijeli jsme jen na dva dny a útočiště jsme nalezli v Teplicích nad Bečvou, ve skvostu prvorepublikové architektury – penzionu Tereza. Přijedete-li  do tohoto malého a útulného lázeňského městečka od Hranic kolem Sadů Čs. Legií, vila Tereza se nachází  na okraji lázeňského městečka v bezprostřední blízkosti záchytného parkoviště s léčivým zdrojem po levé straně. Nad Terezou ční do výšky a šířky impozantní sanatorium Janáček.

Miláček měl školení a já se pro začátek sezóny courala po okolí. V sobotu jsem prozkoumala sekáče v Hranicích, navštívila cukrárnu Aidu (zase zdražili a navíc jsou zákusky viditelně menší!) a vůbec… okoukla, zda je vše na svém místě. Procházejíce se městem, sbírala jsem odvahu dokončit loňskou cestu okolo toku Ludina. Znamenalo to dostat se do oblasti městské divočiny, kde člověk může očekávat cokoli. A tím myslím setkání s bezdomovci. Je něco jiného potkat je ve městě a potkat je na osamělém místě. Mám z toho trochu obavy, protože loni se mi to stalo. Zde ale ne, kupodivu jsem se s nimi střetla na turistické značce na úbočí Maleníku. No, nic, byla bych srab, kdybych nešla a tak jsem do těch zarostlých končin a opuštěné zahradní kolonie nakonec vyrazila. Nebylo to příjemné a ani jsem neprozkoumala celý prostor. Bylo tam šíleně zabahněno a během chvilky jsem vypadala jako čuně. Bláto se šířilo od bot mezi nohama vzhůru a protože jsem byla oblečena po městsku, těžko jsem si dovedla představit v tomto stavu vyrazit mezi lidi. Chvíli jsem se věnovala hygieně, ale zcela zbytečně. Za chvíli to  bylo to samé. Cestou jsem viděla mezi odlistěnými stromy bezdomoveckou chatrč a asi uprostřed terénu jsem potkala podobně zabahněnou slečnu se psem. Chápavě jsme se na sebe usmály… a šla zase každá svým směrem. Nejblíž se nachází LIDL, tam jsem zakoupila vlhčené ubrousky a zcivilizovala jsem se. Loni v létě to tu bylo hezčí… a zajímavější. Protože zanedbané a opuštěné zahrádkářské kolonie mají něco do sebe!

V neděli jsem byla chytřejší a také jsem si na rozdíl od soboty vzala foťák. Prošla jsem se Teplicemi a v Hranicích navštívila dvě výstavy výtvarného umění. Těm budu věnovat samostatný text v neděli, dnes dám několik prosluněných fotek z lázeňského městečka. Teprve se začíná probouzet po zimě a z pramenů funguje zatím jen jeden, ten centrální. Jmenuje se Gallašův pramen.

Vila Tereza – ke skvostu prvorepublikové architektury má daleko, ale zvenčí je pořád ještě docela milá, zamhouříme-li oko.

Bývá tu veselo, ale této nabídky jsme nevyužili…

Mozaika našeho pokoje

Výhled z okna našeho pokoje. Okouzlující zákoutí… mám pocit že tu nedávno grilovalo 12 měsíčků z pohádky o Marušce…

Vrátila jsem se o několik desítek metrů zpět, protože jsem cestou autem za keři něco viděla. Ano, je tam křížek.

Krásné intimní zákoutí. Svádí mne na chvíli si sednout a pomodlit se. Něco si přát. Pro sebe ne…

Vedle lavičky je položena plastová taška a v ní je něco zvláštního. Jakoby tu chvíli přede mnou seděl Ventolín  a něco si tu zapomněl.   Takový štěstí… hledal tu snad kód skryté reality, kde se můžem potkat, kde můžem tančit já i ty… děláme na tom,  snad je to blízko, urychlovač částic z dimenze disco….

Tahle omšelá vila poblíž Terezy mne fascinuje. je nádherná, jak člověk, který přirozeně zestárnul a je stále krásný. I bez různých lékařských zásahů a modelací…

A stejně stárne i lavička před lázeňskou vilou Vlasta, neboť tak se jmenuje… Kdysi patřila církvi. Kněží sem před druhou světovou válkou jezdili na rekreaci.

Dlouho se tu nikdo nerekreoval a dům je vevnitř zpustošený a vykradený….

Ale stále je krásná…

V Teplicích nad Bečvou je celkem šest lázeňských vil nebo domů. Vila Vlasta leží uprostřed areálu a jako jediná chátrá.  Patří pod ministerstvo zdravotnictví, ale protože spadá do nevyjasněných restitučních nároků, nikdo ji doposud nechce spravovat.  Majitelem by po desítkách let mohla být zase církev.

“Bude napřed potřeba sehnat peníze a dům opravit, ale byli bychom rádi, kdyby sloužil všem lázeňským hostům i kněžím,” uvedl Jiří Gračka, mluvčí Arcibiskupství olomouckého.

Den pro procházku jako stvořen…. tam někde naproti je skryta nejhlubší propast na světě!!

A ještě jeden pohled na vilu Vlasta

Kochám se, já nikam nespěchám a užívám si té krásy po zimě…

Lázeňský dům PRAHA

Jdu k centrálnímu místu lázní … promenádě u lázeňského domu BEČVA.

Už jsem blízko … lázeňský dům Slovenka

Galašův pramen jako jediný teče! Jaké štěstí! Je vynikající!

Centrální část Teplic nad Bečvou.  Lázeňský dům BEČVA je tvarově vytříbená, hmotově vyvážená, elegantní lázeňská budova. Dominanta teplické lázeňské kolonády. Ve stylu funkcionalismu (1931), architekt Karel Kotas z Prahy.

A jemný sněhobílý ale nekompromisní oblouk mostku přes Bečvu je stále tu!!

Architektonické řešení lázeňské lávky je dílem Ing. Antonína Pešiny z roku 1965. Mírně zakřivená betonová mostovka překonává délku 74 m. Most byl po rekonstrukci slavnostně znovuotevřen 18. dubna 2011.

Zůmuju na plný koule! Naproti ve stráni svatý Josef Nepomucký shlíží do údolí řeky Bečvy…

Park ČS legií v Hranicích… ohlížím se tam, odkud jsem přišla a ze stejného místa fotím i pohled na Hranice.

 

Poslední pohled na Hranice … areál Stará střelnice u Sadů Čs. Legií.

Zítra výstavy….