Úno 242016
 

a už se to valí..

 

Dlouho jsem tu nebyla. Nejdříve problémy s miláčkovým počítačem a pak týden každodenního zaujetí malou Emmou. V Rakousku měli zase prázdniny.  V krátké sérii po sobě vánoční, jarní a pak velikonoční. To máme taky, řeknete si, ale u sousedů jsou i ty velikonoční jednotýdenní a svátků mají o 5 víc než u nás.

Za ten týden se stále něco dělo, ale spoušť foťáku jsem zmáčkla jen jednou. Viz – ovocný základ koláče do koupeného korpusu, který dekorovala Emmička (8 let). Pak jsme to opatrně zalily vanilkovým pudinkem a přes to čirou želatinou. Želatiny není nikdy dost.

_DSC8872

V pátek večer přijela Emmiččina mamka a v sobotu jsme se mohli konečně věnovat tomu, na co jsme se všichni nejvíc těšili. Soutěžení na zahradě  – házení ořechů na cíl, sběr ořechů, golf s ořechem, hod klackem do dálky, přeskoky přes švihadlo sounož a závěrečný hřeb tohoto sportovního podniku byl orientační běh zahradou s hromadným startem. Loni jsem skončila jednoznačně na posledním místě, letos jsme obsadili s miláčkem první místo, třetí byly dcera, a vnučka, která akci organizovala, se odmítla hodnotit. Celý podnik je velmi směšná záležitost, i když jí bereme všichni smrtelně vážně. Běh musí být vždy na závěr, protože zde existuje reálné nebezpečí počůrání se od smíchu. A to mi věřte, že také letos k tomuto případu došlo.

… Dnešek je mediálně ve znamení Jonákovy smrti. Jeho osoba mne kdysi fascinovala. Byl brutálně kýčovitým chlapíkem porevoluční doby stejně jako podnikatelské baroko  – fascinoval svým tučným zjevem, kudrnatými vlasy, primitivním vyzývavým pozérstvím, bratřením se s místními celebritami . Ano, byl svým způsobem velmi stylový.  Odseděl si 18 let a v roce 2014 se vrátil. V roce 2010 jsem náhodou objevila jeho webové stránky, o které se starala Jonákova dcera a  zůstala jsem paf, když jsem se zde zjistila, že také amatérersky maluje… bohužel tyto stránky již neexistují a můj odkaz na jeden z jeho obrazů nefunguje… A to si piště, že byly stejně bizarní jako jeho existence…

18 let vězení změní nebo spíš …nezlomí málokoho… Také Ivan Jonák se vrátil sice s pompou, jak bylo jeho zvykem, ale už to nebylo ono, na svůj efektní diskostyl už nenavázal. Asi došly peníze a svět už byl také někde jinde než “před”. Zchátralý Discoland Sylvie nevzkřísil a pravděpodobně ani svoji existenci po návratu z vězení. Kdoví, čím se těšil, a co ho živilo.  Na síti je zmínka, že na discoland je uvalena 18mil. exekuce a není tajemstvím, že v exekuci je i Jonákovo bydliště, Na pěšinách 20/2.

Zítra vložím vylepšený recept na pohankový chleba – jiný již nejíme a povím vám, jak jsme se poprali s problémem domácí výroby cizrnové pomazánky, známé pod jménem HUMUS.

A ráda bych pokračovala se Španělskem a novým putováním po starých stezkách. A to nemluvě o zimní návštěvě galerií a výstav v Rakousku…. fotky jsou, jen na ty řeči mi chybí víc času…

 Posted by at 20.39

  2 Responses to “Chce to jen začít…”

  1. Z Jonáka by žil bulvár ještě docela dlouho!
    http://www.vice.com/cs/read/ze-zivota-ivana-jonaka

    • To byla bájná figurka, ale těch 18 let v lapáku člověka poznamená… o tomhle textu vůbec nevím. Narazila jsem ještě na jiné, možná se k tomu ještě trochu vrátím.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient