bez mapy, dodatečně zdokumentováno!
Dlouho jsem zvažovala projít po dvaceti letech znovu své „Výlety z regionu“. Jdou zde na blogu, račte si zarolovat vpravo, dříve na webu MK ve Skutči. Po pravdě se mi do toho „revizního projektu“ vůbec nechtělo, ale miláček do mne dost hučel. Podlehla jsem a tak jsme se do té akce pustili. Půjdeme po starých stopách, někdy věrně, jindy trochu šejdrem, aby mě to nenudilo. Výlet popíšu zgruntu znovu, nafotíme nové fotky a ten původní vám nabídnu v odkazu ke srovnání.
Máme za sebou výlety dva a zatím se fakt nenudím. Ostatně já se nudím málokdy… A když to takhle půjde, letos bychom to mohli zvládnout všechno. Chození po výletech mě baví a po zimě jsem už docela na ty vycházky nadržená…
Dnešní vycházka má svůj předobraz v této: https://rozvedena.blokuje.cz/krajem-mezi-skutci-a-chrasti-na-doubravach-a-u-mrtvych, ale shodné jsou pouze partie cesty z Nové Vsi na Chrašickou stráň… Vyrážíme ze Skutče po silnici směrem na Chrudim. Mineme pár chalup Bílého Kopečku a za brzy následujícím dvojdomkem, na malé místní křižovatce kde doleva vede spojka do Skutíčka, opustíme silnici a zabočíme doprava, směrem do Údolí svaté Anny. Prašná, rozbitá cesta nás brzy dovede k vodárně a my se intuitivně přesuneme do „další etáže“ a lesní pěšinou postupně stoupáme až ke konci vsi Přibylova, kde nám stačí ujít už jen pár desítek metrů podél lesa a jsme v samotě Nová Ves. Zde končí silnice. Přejdeme pár domů a pokračujeme dál jako podle pravítka lesem do obce Hroubovice. Pokud si vzpomínáte, před třemi lety jsme zde navštívili velmi pěknou výstavu o místních Židech a bylo to naše třetí rande.
Míjíme obecní dům s novou knihovnou Františka Langera a na hlavní silnici odbočujeme vlevo. Zanedlouho zatočíme doprava na pěšinu a jdeme si to krajem lesa až do samoty Podhora, spadající pod nedalekou vesnici Dobrkov.
Za posledním barákem šikmo přes louku k silnici na Podlažice, přejdeme ji a navážeme plynule na lesní cestu, mířící cípem lesa k rozlehlému přírodnímu amfiteátru , na jehož severní zalesněnou hranu oklikou putujeme. Ano, už jsme na místě zvaném NaDoubravách nebo také Chrašické stráni. Za hranou je rozsáhlá třešňovka, kterou můžete okouknout na Mapy.cz. Neznáme terén, a tak se přesouváme lesem k řece, ale máme pocit, že tu kromě divokých prasat a nás hodně dlouho nikdo nebyl. Terén neprůchodný, stráně u řeky zarostlé a příkré a všude půda rozrytá od černé zvěře.
Konečně jsme v civilizaci, objevujeme soukromý můstek přes řeku, přecházíme a za chvíli už sedíme na chrasteckém náměstí v hotelu Dvořák na kávičce a dortíku. V 17.15 nám jede autobus domů a máme to tak akorát!
Tož mapa a obrázky. Typické pro tuto cestu byly černé skládky. Co jsme jich potkali!!! Televize, pračky… vrcholem však bylo rozpárané auto na místě, kam není snadné proniknout. Ale asociálové mají dost času a tak se tomuto koníčku mohou věnovat na plný úvazek! Jo, a ještě jsem zapomněla na jednu pikantnost, budete hádat..
Trasa výletu cestou necestou, odhadujeme to na 15 km
Fascunují mě takzvaná posezení. Je jich všude v přírodě plno, a mě hřeje, že romantika stále trvá…
Loni byla tato obecní knihovna v Hroubovicích nazvána podle svého významného rodáka (Fr. Langer 1872-1949 – autor autobiografických vesnických románů, venkovský kulturní pracovník, kronikář, spisovatel), však není to slavnější jmenovec, co napsal třeba Pes druhé roty nebo Bratrstvo bílého klíče…
Za Hroubovicemi nás vede zprvu polňačka do Podhory. A začínají nás provázet podivuhodné smetiště…
Další posezení, vybudované s neobvyklou dávkou tvůrčí invence…
Pohled zpět k Hroubovicím… na prosluněné stráni potkáváme pejskařku se čtyřmi podvraťáky a o kus dál pilného mladíka, který jede do lesa pro dřevo. Než se stačíme při tom focení někam dohrabat, on už stihl zajet domů, složit dřevo a opět nás dostihnout u lesa. Ohleduplně zastavuje a nechce být v záběru, že na to není oblečen. Podle řeči zdá se být hodným člověkem..
Pohled opačným směrem, od Hroubovic k Chrasti
Mýtina v lese
Mohutná třešeň, která si zvykla. Stala se z ní třešeň lesní. Zdravá a vysoká, s korunou v oblacích…
První dům Podhory… Monumentální rozložitý srub, nově vybudovaný… apropos.. žádný z několika domů zde, na samotě, není natrvalo obydlený, a dva jsou na prodej.
Ještě voní novotou a už je na prodej… můžeme jen spekulovat proč… velký statek stranou civilizace na místě, kde zřejmě ve všední dny nikdo nebydlí…
Odcházíme šikmo přes louku a ještě se otáčíme… uprostřed statek na prodej a vpravo od něho vykukuje další domek na prodej. Delší dobu jsem ho sledovala v realitách na síti a tajně si o něm snila… bylo by to ale bláznovství chtít ještě další barák…a ostatně dnes už vím, že je prodaný… ještě jsem si vzpomněla, že vlevo (mimo oblast záběru) je na prodej rozsáhlá broková střelnice…. také zajímavá nabídka..
Poslední pohled na Podhoru a vyrážíme vstříc Chrašické stráni
Přírodní amfiteátr pod Chrašickou strání
Cestou necestou kolem pole, přímo nelze… na obzoru před námi nějaký nihilista túruje terénní motorku … běs…
Naproti pod strání nás monitoruje obrovské stádo srnčí zvěře – tohle je jen půlka, ta druhá před námi zdrhá, ale naším směrem, to není chytré. Však brzy to zavětří a obloukem se vrátí k části stáda, které zůstalo na místě. Tráva všude kolem a oni se pasou na řepce, což jim zřejmě neprospívá…
Postupujeme dál a dál, motorka burácí…
Motorkář hovoří s jezdcem na pařezu a než k nim dorazíme oba zmizí…
Pohled zpět
Stoupáme na hrahu amfiteátru…
Všude samá kazatelna… jsme na hraně a míříme zprvu podél lesa, pak se prodíráme lesem a v závěru se probíjíme pobřežními křovinami a příkrými stráněmi…
Tak, takovou černou skládku by nikdo nečekal… poznáte co to je????
Další “klenoty ” nás čekaly mezi neproniknutelným lesem a řekou… někdo sem naněkolikrát vyvezl rozpárané auto!
Neuvěřitelné! Kolik energie vložil idiot (nebo idioti) do rozebrání auta a vytvoření černé skládky v odlehlém prostoru PP Chrašická stráň
Brzy vykvetou sněženky…
Prodíráme se podél řeky Žejbro a čekáme na most
Konečně v civilizaci!
Ani zde nechybí romantické posezení…
Civilizaci jsme zase o krůček blíž a miláček objevuje konečně nost přes řeku..
Most je uzamčen, ale dá se to…
Pohled zpět od mostku…
Už si to kráčíme Chrastí a fotíme další posezení
Neobydlený mobilhaus, něco o tom vím..
A to byla poslední fotografie souboru…
Miláčkovi odešel před chvilkou noťas, má na něm nádherné fotky ze včerejška, fotili jsme zatopené lomy, snad to půjde zachránit…. ach jo… držte nám pěsti, milánkové…
Na skládce jste určitě poznali staré plynové masky. Ať žije MÍR!
krása:-)
Děkuju Lado, máme z pondělí ještě hezčí, nekecám :))), z oblasti lomů, těším se až je vystavím. Bohužel nám kleknul druhý noťas, kde máme fotky, tak až nám ho dají zase dohromady…
noťasy nezmary kupuji na http://www.bcomp.cz:-))
Lado, díky, mně to je sympatické, ještě co na to řekne majitel uvedeného noťasu. To fakt netuším, je velmi rozvážlivý a nevyzpytatelný. Já mám v poslední době obavu do cokoli drahého investovat, usazuje se ve mně pocit, že se po nedlouhém čase všechno tak jako tak… ano to slovo sedí: posere :))