Čvn 272012
 

Já jo

Po písni, kterou pro mne složili a dramaticky zapěli minulý týden před knihovnou prvňáci s paní učitelkou Gabrielou Knedlíkovou, jsem se dnes dočkala dalšího masivního překvapení, úměrné skutečnosti, že se jednalo o páťáky, o 5.B ZŠ Smetanova a paní učitelku Andreu Kučerovou.  Dostalo se mi cti poslechnout si tři básně jimi složené jako poděkování za krásné chvíle, které jsme společně prožili v knihovně nad literátními tématy. Fakt!

Takovými nečekanými projevy přízně jsem o to více potěšena a současně i konsternována, oč více to u mne emocionálně stojí zrovna za starou belu, použiju-li tohoto prastarého příměru, ač raději bych se vyjádřila mnohem jadrnějšími slovy.  Ale tohle všechno se počítá. Tyhle spontánní a nadšené projevy sympatií převyšují jisté zklamání z projevů opačných. Nechci hrát v životě druhé nebo třetí housle, když vím, že mám na ty první. Jen někdy je docela obtížné shledat se s tím pravým “orchestrem”. A proto jsem se rozhodla to těleso, kde to nefunguje, víceméně opustit…  Nejsem z toho zrovna v pohodě, ale je to pro mne lepší varianta, než hrát třetí housle a tvářit se hrdině se zatnutými zuby, že mi to vůbec ale vůbec nevadí… já se zkrátka neztratím a raději půjdu za nejistou budoucností než bych trpce setrvávala a čekala na nějakou změnu k lepšímu. Phá!

 Posted by at 10.43
css.php
Tvorba webových stránek: Webklient