Rozvedená bloguje

Jak jsem již zmínila, od vánoc přemáhám takovou nějakou-nijakou latentní chorobu, která se stala vleklou a jejíž výrazným a snad i jediným  zřetelným příznakem je bolest v krku. Jsou dny kdy svíravý pocit bolesti  ustoupí, aby se zase vrátil s neztenčenou silou. A tak to jde už třetí týden, pokud dobře počítám. Začali jsme léčit medem, citrónem, cucavým Tantum verde, ibalginem a greposeptem. Marně. A tak baterie léčivých prostředků postupně narůstala, až o víkendu doznala této hrozivé sestavy. Přidal a zapojil se propolis, vitamín D, Tantum verde ve spreji, zázvor – kořen (není na snímku), koloidní stříbro, jodisol v roztoku a konývka na proplachování nosu. To vše mě naplňuje uspokojením, že je o mne dobře postaráno. Miloš totiž neváhal obětovat ani třicetiletý valašský penicilín, který se nalézá v lahvi zcela vpravo. A léčil se se mnou. Nevím co mi nakonec pomohlo, ale mám pocit, že ten kombinovaný mrtící koktejl konečně zabírá. Však už bylo načase! Chystáme totiž velké jarní putování, které jsme nazvali tak poeticky: Líbánky.